Chvíli se zdráhal převzít pohár. Chtěl jsem si to užít, vysvětlil Zábranský

Po triumfu 4:0 na zápasy proti obhájci titulu Liberci zvedl s úlevou nad hlavu zlatou trofej. „Víte, když jste dole na ledě, a vidíte nadšené lidi, jste v takové euforii… Ale, že se mi promítlo celých dvanáct let, tak to ne,“ povídal třiačtyřicetiletý majitel Komety.

Nějaká konkrétní myšlenka se vám v hlavě promítla?

Neskutečná hrdost na kluky, jak to zvládli, přestože jsme měli krizi, zaviněnou zraněními, a pokles formy. Překonali jsme to. Šlo o spanilou jízdu, která ukázala charakter týmu.

Zdálo se, že pohár po Leoši Čermákovi ani nechcete, že vám ho musí hráči nutit…

Říkal jsem Leošovi, že si to chci užít, tak ať ještě chvíli počká. (pousmál se)

Dočkal se v 35 letech. Obrovsky silný zážitek, říká Erat o prvním titulu

Napadlo vás, že když jste jako hráč prchal z Brna, čeho se tady dočkáte?

K hokeji mě přivedl Vlastimil Bubník, většině kluků prvňáků napsal, že by měli přijít za Lužánky. Táta mě tam vzal. Když jsem potom utíkal, tak to tady byla katastrofa. V Kometě nebylo manažerské a trenérské prostředí, aby se dal hrát hokej. Dobrovolně jsem se hlásil na vojnu, to byl unikát, protože všichni sháněli modré knížky. Nenapadlo mě, že bych si zahrál NHL, nebo za reprezentaci, že bych se vrátil a zvedl nad hlavu pohár, to je sen.

Pohádkový příběh je to i pro legendy Komety…

Před třemi lety říkal Jaromír Meixner, že by se chtěl titulu s ostatními dožít. Povídal, že moc času nemá, že stárne. (usmál se) Doufám, že jsou na nás legendy pyšné.

Cítíte zadostiučinění?

Nechci vynášet žádná moudra. Všechna úskalí, přes které jsme si museli projít, lidé, co byli proti a nechtěli, aby Kometa fungovala… Těm všem chci poděkovat, že mě udělali ještě silnějším, než jsem kdy byl, ale nejen mě, i celé vedení Komety.

Chcete vyhrát další titul hned za rok?

Celkově to trvalo 51 let od posledního titulu. Doufám, že teď se tak dlouhou čekat nebude. Co bude dál, nevím. Uděláme všechno pro to, abychom zase poskládali vynikající tým, bavili jsme diváky, a aby na nás bylo hrdé Brno a jižní Morava.

Cesta za snem trvala 12 let. Tehdy byl klub vybrakovaný, vzpomíná šéf Komety

Budete hlavní kouč i v příští sezoně?

Nevím, nechte se překvapit. Určitě změny přijdou, dozvíte se je včas.

Užíváte si víc, že ten čas nazrál po dvou pokusech?

Buďme naprosto upřímní. První finále v roce 2012, do něhož jsme šli z předkola, to bylo něco neuvěřitelného, jak tým bojoval a semknul se. O dva roky později jsme měli neuvěřitelné štěstí. Teď byl tým charakterem a hráčskou kvalitou jednoznačně nejlepší.

Doléhalo na vás ve čtvrtém utkání napětí a stres?

Nenazval bych to stresem. Klukům jsem strašně věřil, už od května, když jsem viděl, jak se nám daří podepisovat hráče, kteří mají úžasnou kvalitu, charakter a morálku. Prošli jsme si těžším obdobím, kdy kluci byli zranění, Marek Čiliak dvakrát za sebou, ale ustáli jsme to jako tým a teď to kluci potvrdili.

Jaký byl pocit, když dohrál poslední minutu i váš syn?

Byli jsme domluvení, že pokud to jen trochu půjde, tak mladí nastoupí. Liberec je samozřejmě těžký soupeř, vynikající organizace. Až na poslední minutu šlo zařadit mladého obránce, teď je jedno, jestli to byl můj syn nebo ne. Šel by tam Filip Král nebo Dalimil Mikyska, kteří jsou na osmnáctkách.

Máte už jako manažer v hlavě další cíle, třeba v Lize mistrů, kam jste postoupili?

Je to paradox. Byl jsem vždy proti evropským soutěžím, protože je to akorát nákladová záležitost. Teď Ligu mistrů budeme hrát, uvidíme, co to přinese. Nevyhlašuju ale útok na výhru v ní, pro nás je priorita extraliga, poskládat dobře tým a připravit se na další rok.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

Spousta společenských akcí, bez podpory partnerů, města Brna a zastupitelstva kraje bychom nemohli fungovat. A jestli čekáte, že vydržím týden v kuse s kluky pít? Tak na to už nemám. To si užijí hráči, já to v klidu oslavím doma. (smál se)

Obrození Komety: ze srabu ve Vyškově až k titulu