VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Den s Kometou: vyšťavit se a schytat pár ran

Brno /REPORTÁŽ, ROZHOVOR, ROZSÁHLÁ FOTOGALERIE/ - Redaktor Rovnosti okusil s brněnskými hokejisty čtvrteční trénink. Ráno běhal v kopcích, odpoledne absolvoval thajský box a florbal.

20.6.2010 2
SDÍLEJ:

Redaktor Brněnského deníku Rovnost na tréninku hokejové Komety.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

„Když se ráno probudíte, dlouho seďte na posteli. Teprve potom zkuste pomaličku vstát,“ radí ve filmu Vesničko má, středisková legendární doktor v podání Rudolfa Hrušínského staré babičce. Mně je pětadvacet, a už vím, jak se babička asi cítila. V pátek ráno ležím v posteli rozlámaný jak kytara po metalovém koncertu, celé tělo bolí, hekám, až se přítelkyně diví, jestli něco potřebuji. Ne, nezvoní mi umíráček, ani jsem neflámoval dlouho do noci. Jen jsem s brněnskou Kometou absolvoval jeden den letní přípravy.

Hokejisté jí říkají nutné zlo, já po čtvrteční zkušenosti dodávám: Je to docela peklo. Ráno si vyšťavíte nohy a plíce při běhání, odpoledne přidáte boxerskou „rozcvičku“, schytáte pár úderů, a pak se sotva dobelháte domů. Ale pěkně popořadě.

„Dobrý den, pane novináři, pojďte do šatny k nám trenérům,“ zdraví mě kouč Vladimír Jeřábek v tělocvičně VUT v Purkynově ulici, kde mají hokejisté hlavní „stan“. Je čtvrtek, půl deváté ráno a v kabinách je rušno. Hokejisté klábosí, usrkávají iontové nápoje, trenéři rozebírají běžecké časy svých svěřenců z uplynulých dní a baví se o následujícím programu. „Dáme si jedna, jedna, dva, jedna, jedna, jedna, jedna, jedna, jedna,“ povídá Jeřábek. Zatím nerozumím.

Po převlečení nesměle vcházím na chodbu, kde už popocházejí někteří borci. „Ukaž. Jo, vypadáš na běžeckej typ,“ měří si mě s úsměvem útočník Jiří Dopita. „Bejvávalo. Od té doby už uplynulo hodně piv, párků i hodin na novinářské židli,“ říkám si v duchu. Z přemýšlení mě vytrhne útočník Radek Procházka. „Zdar. Jsem Prochy. Jdeš do toho dobrovolně?“ ptá se mě. „Asi jsem blázen, ale prostě to chci vyzkoušet,“ odvětím. Nálada je výborná, i když mají borci za sebou skoro šest týdnů úmorné dřiny. To já si byl v minulém týdnu jen párkrát zaběhat.

„Jdeme na to,“ zavelí trenéři. Dvacetičlenná parta vyráží směr Medlánecký kopec, realizační tým jede autem po vlastní ose. S Radkem Procházkou kráčíme mezi posledními, rozebíráme sport. Zatím pohoda. Jenže ta za pár minut končí a ten den už se ani nevrátí. „Zube, dej to do pohybu,“ volá Dopita na Pavla Zubíčka a hlouček se rozbíhá.

Známý „Medlaňák“

Za chvilku jsme na místě. Auto i s trenéry už čeká. Stojíme v půlce Medláneckého kopce. Je to můj starý známý, kterému jsem ale nikdy nepřišel na chuť. Před lety jsem tady jako fotbalový žák a dorostenec Medlánek (zdravím pány Ferduse, Vaňorka, Fryce a spol.) rok co rok dostával do těla. A na rovinu: Ani dnes názor nezměním. „Medlaňák“ je totiž se spoustou cestiček a vlnitým terénem ideální pro pořádnou dřinu.

Kouč nás rozřazuje do čtyř skupin. Jsem v partě s Kamilem Brabencem nebo Michalem Kempným. „Dostals ty nejrychlejší,“ ušklíbne se Procházka. Mně je to stejně jedno, nestačil bych ani těm pomalejším.

Z auta si bereme dvě činky do každé ruky. Trenér ukazuje na zhruba půlkilometrový okruh. Konečně chápu čísla, o nichž mluvil v kabině. Značí počet okruhů s tím, že dvojka znamená dvě kola po sobě bez pauzy. Pět až šest kilometrů v hodně svižném tempu a s minimem pauz. No to bude maso!

Dvě skupiny vyrážejí ze stejného místa opačným směrem tak, aby se míjely zhruba v polovině. V prvním a druhém okruhu se ještě docela držím. Jenže pak přichází dva okruhy v kuse. Lapám po dechu, nohy tak tak běží, záda Jardy Svobody, ke kterým jsem chtěl udržovat mírný odstup, už jsou v trapu. Stává se ze mě osamělý blázen, který si v kopcích pobíhá s činkami. „Že jsem do toho lezl,“ říkám si. V dálce smích střídá povzbuzování. Vždycky když doběhnu do pomyslného cíle v půli kopce, nalévám do sebe iontový nápoj a sotva se můžu narovnat. Pauzy rychle utíkají a těch okruhů, co ještě zbývá!

Alespoň na chvíli zapomenu na nehoráznou dřinu. Obránce Tomáš Houdek zničehonic zmizí ve vysoké trávě. Ne že by chtěl zběhnout z tréninku. Jen uklouzl a teprve po chvilce dobíhá.

„Houdy, co kotník, dobrý?“ ptá se vyděšeně Jeřábek. „Dobrý,“ usmívá se Houdek. „Ale poztrácel jsem činky,“ strhne hromový smích celé party. Pak už jde do tuhého. Šesté, sedmé, osmé kolečko… Přestávám vnímat. Už dávno si běžím sám pro sebe. Kamil Brabenec absolvuje okruh kolem minuty a půl, já to „zvládám“ hodně přes dvě. Svírá se mi žaludek, sípu jak postřelený jelen, unavení borci z druhé skupinky mě míjejí už daleko před půlkou.

Závěrečné kolečko už jdu totálně na krev, v hlavě mi hučí zvuk vuvuzel, které provázejí každý zápas fotbalového mistrovství. „Musím vydržet,“ říkám si. Rozptýlí mě jedině pohled na maséra, který v trávě pořád marně hledá činky. Dobíhám zdaleka poslední. Ale padla! „Dobrá práce,“ slyším od ostatních. Toho si vážím. Moc dobře vědí, že jsem na rozdíl od nich propadl, na druhou stranu nemám nic natrénováno. „My jsme taky docela hotoví po těch týdnech,“ přitakává Brabenec.

Pomalu se vracíme zpět na VUT. Ostatní těžce odfukují, mně postupně přestává být na zvracení. Paráda! První část jsem s problémy zvládl. „Odpoledne si dáš rozcvičku a bude,“ usmívá se Radim Bičánek. Podle jeho tónu tuším, že mě žádná spartakiáda nečeká…

Box s chřestýšem

O půl páté odpoledne jsem zpět na place. Tentokrát v bohunickém kampusu. S Kometou nás čeká thajboxerský trénink pod vedením hvězdy K1 Tomáše Hrona, kterému se díky zálibě v hadech přezdívá Chřestýš. „Zdar novinářu,“ vítá mě nabušený absolvent sportovní fakulty na Masarykově univerzitě.

Jsem totálně unavený, další fáze tréninku ještě ani nezačala. „Nejhorší je si dát v poledne oběd,“ povídá asistent Ladislav Lubina. „Hm. To jsem přesně udělal,“ krčím rameny. Navlékáme si boxerskou výstroj. „Koukám, že máš boxerky šampiona,“ všimne si Bičánek, že jsem fasoval rukavice od Hrona. Jenže k šampionovi mám daleko. „Borci, běháme dokolečka,“ zavelí Chřestýš.

Jako banda vězňů pobíháme v kruhu. Občas zrychlíme, uděláme pět deset kliků nebo sklapovaček. Pak přichází na řadu „oblíbené“ trakaře. Jsem ve dvojici s Tomášem Vincourem, který se s Kometou chystá na angažmá v NHL, a jen tak tak s ním absolvuju několik koleček prokládaných kliky. Ze všech zase leje pot, boxerský trénink má opravdu „šmrnc“. Přesouváme se k boxovacím pytlům. Řežeme do nich rukama i nohama a za chvilku si mě bere do parády Radek Dlouhý, který za Tomášem Hronem dochází už delší dobu.

„Drž postoj. Neposkakuj tolik. Pořád drž ruce u brady,“ dává mi cenné rady. Rád bych poslechl, ale tělo už vypovídá službu. A tak mi občas přilétne přátelský políček, protože si nekryju obličej. Za pár chvil už si sáhnu na úplné dno. Očima posouvám ručičku hodin na stěně, a při trakařích s „Dlouhánem“ melu z posledního. Chytá mě křeč do levého lýtka. Masér mi dá sval do pořádku, za okamžik se ozývá i pravá noha. Hlava chce, tělo už nefunguje. Naštěstí trénink končí.

Pak už jen florbal. Mám trochu trému, abych to týmu s Dopitou, Bičánkem, Hruškou a spol. moc nekazil. Kupodivu to docela jde. Dokonce mi Radim Bičánek krásně přihraje na gól a první zápas vyhráváme asi o pět branek. Po půl sedmé je konec. Jsem vysátý jako obývák mé babičky a děkuju trenérům, že mě vzali mezi sebe.

„Uvidíme, jestli nám poděkuješ zítra,“ směje se Lubina. „Ráno si na nás vzpomeneš,“ loučí se se mnou Radek Dlouhý. Měli pravdu. Vzpomněl jsem si a hlavně mé svaly. Ty se budou ozývat dlouho. Ale kromě nehorázné dřiny to vlastně bylo příjemné. Kluci mě bez problémů vzali mezi sebe a já jsem za tu zkušenost vděčný. „Jsme fakt dobrá parta,“ říkal Radek Procházka. Po včerejšku jim to stoprocentně věřím.

Co je nejhorší? Výjezdy na kole

Brno – Útočník hokejové Komety Radek Procházka obvykle rád vyráží na kolo. Teď by je ale nejraději neviděl. Důvod? Úterní tréninkové výjezdy do kopce. Jeřábkovi svěřenci při něm musejí šestkrát po sobě zdolat ostrý kopec v délce dvanácti set metrů. „Výjezdy jsem opravdu kousal, až to hezké nebylo. Dole to nakopneš a jedeš, co můžeš,“ zašklebí se Procházka.

„Velká škoda, že sis nezkusil právě kola. To mě fakt mrzí,“ přidává se Radek Dlouhý.
Brněnští hokejisté si v přípravě každou chvíli sáhnou na dno sil. „Také při veslování na trenažérech jsem se minule docela odvařil,“ přiznává Procházka. „Pro mě je nejhorší všechno,“ směje se Dlouhý.

Modrobílí mají každý den trochu jiný program, aby příprava neupadala do stereotypu. „Tréninky musí mít hlavu a patu. Je potřeba skloubit výbušnost, sílu i rychlost,“ líčí Dlouhý. Kometa má za sebou už šest týdnů „na suchu“, hráči dřou pět dní v týdnu. Jak to zvládají? „Musíš se hecnout a jít. Někteří lidé jdou do práce, ty jdeš běhat,“ říká Procházka.

Také Dlouhý si s letním údělem hlavu neláme. „Záleží, jak k němu bude člověk přistupovat. Když bude chodit na tréninky otrávený, vůbec mu to nepomůže,“ má jasno útočník, který už se čtyři roky věnuje boxování. „Myslím, že je dobré na fyzičku, což sis vyzkoušel sám na sobě. Do záběru se dostanou svaly, které při tréninku v posilovně nezapojíš,“ popisuje Dlouhý.

Že by využil třeba pravý hák na ledě? „Takhle to neberu. V podvědomí to asi mám, ale souboje na ledě jsou naprosto jiné. Thajbox nedělám kvůli tomu, abych si něco dokazoval. Prostě je nejlepší na kondici,“ hlásí Dlouhý.

Thajboxerský šampion Tomáš Hron každý čtvrtek vede trénink Komety a říká: Při thajboxu zapojíte celé tělo

Brno /ROZHOVOR/ – Nového učitele mají letos hokejisté brněnské Komety. Na čtvrteční tréninky dojíždějí do bohunického kampusu za thajboxerem Tomášem Hronem. „Tréninků zatím bylo asi pět. Kluci udělali obrovskej pokrok,“ chválí své „svěřence“ osmadvacetiletý světový šampion, který zápasí v K1.

Jací jsou brněnští hokejisté žáci?
Výborní, protože mají skvělou fyzičku. Práce s nimi je jednodušší než s lidmi, kteří nesportují nebo ke sportu nemají dlouhodobější vztah. Jsou to profesionálové, nesetkal jsem se od nich s nějakými negativními reakcemi. Mají k tomu dobrý vztah.

Jak jste se dostal ke Kometě?
Nejdřív přes Radka Dlouhého, který už ke mně docházel delší dobu. Před sezonou mě oslovil trenér Komety, že by měli zájem.

Právě Radek si mě vzal na starost a je vidět, že ho thajbox hodně baví.
Radek je opravdu hodně šikovný. Má výbornou fyzičku i techniku. Kdyby se tomu věnoval ještě trošku víc, mohl by jít brzo do zápasu.

Byli hokejisté z tréninku na začátku hodně unavení?
Určitě. Je to úplně jiný pohyb. Jako když běžec s fyzičkou najednou skočí do bazénu. Po dvaceti metrech nemůže. Ale kluci se trénink od tréninku zlepšují, takže můžeme zvyšovat intenzitu.

Je thajbox dobrá průprava na hokejové souboje jeden na jednoho?
Tak ho nevidím. Thajbox je výborný doplněk ať už pro hokejisty, nebo jiné sportovce. Je to hrozně náročný sport, ve kterém zapojíte celé tělo. Navíc se trénink snažím zorganizovat tak, aby se při něm kluci nezranili a mohli dál pokračovat v přípravě.

Takže bitkaře nevychováte?
Umět trefit je důležité. Když trefíte špatně, zlomíte si ruku. Ale thajbox není o rvaní. Ať je učí hráč, který má v týmu bitkařskou funkci. (úsměv)

Autor: Tomáš Svoboda

20.6.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Lucie Šafářová.

Šafářová se stane světovou jedničkou ve čtyřhře

V pátek 18. srpna vjela u železniční stanice Olbramkostel na Znojemsku na železniční přejezd Octavia v době, kdy tudy projížděl motorový vlak. Při srážce zemřeli dva lidé, dítě ve vážném stavu transportovali záchranáři vrtulníkem do Brna.
AKTUALIZOVÁNO
24

Srážka auta a vlaku u Olbramkostela: dva lidé zemřeli, malá dívka bojuje o život

Expo představili stylově. Brňané se zapojí vlastními příběhy a fotkami

Brno /FOTOGALERIE/  – Výroční výstava v Brně bude. Přestože představitelé města stále nemají jisté, kdo by se na výroční výstavu ke sto letům od vzniku Československa složil, pokračují v plánování největší výstavní akce příštího roku. „Čekáme, zda nám přispějí vlády České a Slovenské republiky. Rozhodnutí může padnout čtvrtého září na jejich společném zasedání,“ řekl primátor Petr Vokřál.

Žaloba na územní plán: za krajem stojí přes 60 obcí

Jižní Morava – Více zastánců než odpůrců mají krajské zásady územního rozvoje. Alespoň podle počtu obcí, které se připojily na stranu Jihomoravského kraje v žalobě na platnost územního plánu, kterou před měsícem podalo patnáct jihomoravských obcí přes advokátní kancelář Frank Bold.

AKTUALIZOVÁNO

Gott kvůli nemoci zrušil vystoupení v Brně. Na LétoFestu zazpívá Koller

Brno – Nezaměnitelný hlas Karla Gotta v sobotu nakonec nezazní na brněnském stadionu za Lužánkami. Nejznámější český zpěvák měl vystoupit pod širým nebem na festivalu LétoFest. Z důvodu nemoci a hlasové indispozice však svůj koncert zrušil. Místo Gotta zazpívá Brňanům David Koller. Fanoušci se těší taky na Wanastowi Vjecy nebo Marka Ztraceného.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení