VYBERTE SI REGION

Dravý obojživelník. Bubník zvládl fotbal i hokej

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Málokdo si splní sen a proklouzne do národního týmu. A jen výjimečným se to povede hned ve dvou sportech. Jedna z největších osobností českého sportu Vlastimil Bubník to zvládal bravurně.

3.9.2010
SDÍLEJ:

Vlastimil Bubník.Foto: ČTK

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

Byl jeden z posledních „obojživelníků“, vynikal ve fotbale i v hokeji, v obou reprezentoval Československo. „Postupem času to šlo čím dál tím hůř skloubit. Spousta lidí mi říkala, ať už si konečně vyberu, ale já měl rád oba sporty,“ vypráví devětasedmdesá­tiletý legendární útočník, který hokejovou Kometu táhl ke všem jedenácti titulům.

S pukem i balonem dokázal neuvěřitelné kousky. Příklad? Na hokejovém mistrovství světa v roce 1955 nasázel Finům devět branek v jednom utkání. „Oni tenkrát nebyli tak dobří. Prostě se mi zápas povedl,“ říká skromně o výkonu, který už nejspíš žádný Čech na kluzišti nepřekoná.

Sport potají

Přitom nechybělo moc a z velké postavy českého sportu byl zahradník. Jako jeho otec. „Sport jsem měl od rodičů zakázaný. Maminka říkala: Máš školu, teprve pak můžeš dělat něco jiného,“ vzpomíná rodák z Kelče. I proto začal s vrcholovým sportem poměrně pozdě, ve dvanácti letech. A potají. Teprve časem rodiče začali ustupovat. „Táta seděl u holiče a ten říká: Včera jsem byl na fotbale. Ten Vlastík je váš syn? Hrál výborně… Otec pak přišel vyvalený domů a odnesla to maminka. Ale postupně tomu začal fandit,“ směje se.

Nejlepší hráč v historii Komety byl už odmala nadaný na všechny sporty. Ve fotbale i v hokeji válel v Králově Poli, ale funkcionáři se domluvili, že Spartak sloučí se židenickou Zbrojovkou, a tak roce v roce 1953 vznikla Rudá hvězda (Kometa), která spadala pod ministerstvo vnitra. „Tenkrát jsme se nemohli postavit na zadní. Museli jsme říct ano, jinak by nás vyhodili,“ vzpomíná Bubník na začátek velké brněnské hokejové éry.

Nový klub si po rozhodnutí stranických orgánů každý rok mohl vybírat talenty, kteří do Brna chodili na vojnu. „I díky tomu jsme byli tak dobří. Ale trénovali jsme každý den, třeba dvakrát, což tehdy nebylo zvykem,“ připomíná pověstný útočník, který Kometu v nejslavnější éře vedl jako kapitán.

A v prvních dvou letech dokonce pomáhal s koučováním týmu. „Hlavní trenér se musel starat o zaměstnání. Ale my jsme stejně moc pokynů nepotřebovali. Každý věděl, co má hrát. Sami jsme se nutili, abychom byli dobří a trénovali,“ usmívá se.

„Bubál“, jak mu kamarádi přezdívali, ohromoval diváky za Lužánkami i na dalších stadionech. O jeho drzých průnicích zakončených vzorovými blafáky si fandové vyprávějí doteď. Stejně jako o kombinacích s nerozlučným parťákem Bronislavem Dandou. „S ním jsem si rozuměl nejlíp. K sobě jsme vždycky měli nějakého údržbáře, který se vracel. Byli jsme už dopředu domluvení, co uděláme. A pak to vyšlo,“ připomíná krásné akce.

V té době už dávno válel v hokejové reprezentaci. Do její širšího kádru pronikl na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Kdo ví, možná rozhodla jen náhoda nebo osud a všechno mohlo vypadat jinak. „Taky jsem mohl sedět v kriminále,“ naráží Bubník na rok 1950, který výrazně poznamenal historii československého hokeje.

Komunistická garnitura nepustila reprezentaci na mistrovství světa v Londýně a pak její výkvět včetně Bohumila Modrého nebo Stanislava Konopáska pozatýkala a některé poslala do lágrů. „Moravská část reprezentace měla štěstí. Když nás nepustili do Londýna, Vláďa Bouzek říkal: Pojď pryč. To nemá cenu.“ I proto se vyhnuli setkání hokejistů v restauraci U Herlíků, po němž StB skoncovala s národním týmem. „Věděli jsme, o co šlo. Ale v Rudé hvězdě jsme o tom raději moc nemluvili. Mezi hráči jsme si říkali, že to byli hajzli. Ale museli jsme si dávat pozor,“ líčí.

Reprezentace pak začala psát novou kapitolu. Bez bývalých opor těžko hledala někdejší sílu, přesto se začala drápat zpět. I s pomocí Vlastimila Bubníka. „Tvořilo se nové mužstvo, včetně nás mladých bažantů. Lidi byli naštvaní, protože byli zvyklí na Zábrodského a Konopáska. Když jsme hráli v Praze, měli na nás různé politické narážky. Ale pak viděli, že jsme taky dobří a začali nám fandit,“ popisuje Bubník. S reprezentací prožil devět šampionátů, čtyři olympiády a také spoustu nezapomenutelných historek.

Třeba tu, jak se Sověti od Čechoslováků učili hrát hokej. „Oni byli výborní. Zpočátku měli obyčejné brusle na kličku. Zvali kluby i národní mančaft, aby si nás mohli nafilmovat v akci. Jednou jsme v Rusku přišli do kabiny a měli jsme všechno zpřeházené, všechno si natáčeli a podle videa pak trénovali. Byli na tom pak bruslařsky mnohem líp. A další rok přijeli v úplně nové výstroji,“ vypráví.

Olympijský rekord

Bubník vynikal i na mezinárodní úrovni, na čtyřech olympiádách sesbíral šestatřicet kanadských bodů. Jeho rekord překonal až finský rychlík Teemu Selänne. Bubál si premiéru pod pěti kruhy odbyl už v roce 1952 v norském Oslu, o čtyři roky později v italské Cortině d'Ampezzo už se proměnil ve vlajkonoše celé české výpravy. „Byla to samozřejmě velká čest,“ říká skromně.

Po olympiádě ve Squaw Valley v roce 1960 o něj dokonce projevili zájem v zámoří. „Emigrace? Ta nepřipadala v úvahu. Vždyť by mi zavřeli rodinu,“ má jasno legenda českého hokeje, která však báječně válela i s balonem. Fotbalisté díky jeho brance na mistrovství Evropy v roce 1960 vyválčili bronz. Bubník se mohl na velký turnaj vypravit už šest let předtím, na mistrovství světa jej však nepustily prosté důvody. „Musel jsem odmaturovat,“ hlá­sí.

Olympijský sen si splnil v roce 1964. Teprve v Innsbrucku, na svých čtvrtých Hrách, si sáhnul na medaili. Bronzovou placku tehdy přebíral s monoklem na oku. „Poslední zápas jsem ani nemohl hrát,“ vzpomíná s úsměvem na úspěšnou olympiádu. Na nejcennější kov však s národním mužstvem nikdy nedosáhl. „Ale vůbec mě to nemrzí. Ono to tenkrát nebylo jednoduché,“ říká Bubník.

S hokejovým Brnem se loučil v roce 1967, pak si odskočil do Vítkovic a jako vysloužilý hráč dostal od strany povolenku k angažmá ve Feldkirchu. I po konci hráčské kariéry zůstal blízko kluziště. Jen si stoupl na lavičku. V sedmdesátých letech vedl ve dvou obdobích Kometu, trénoval i slovinskou Jesenici. učil také malé talenty na hokejové škole na Úvoze. „Jestli jsem byl spokojený se svým trenérstvím? Jak v čem. Ale asi jsem byl až moc hodný, přemýšlí Bubník.

Teď si užívá sportovního důchodu. S manželkou Hanou, která bývala výbornou baletkou i moderní gymnastkou, bydlí v Medlánkách. A veškeré sportovní dění sleduje v televizi. „Mám rád box, kulečník nebo třeba golf,“ vyjmenovává. „A při letošním semifinále mistrovství světa jsem mu musela dát prášek na uklidnění,“ směje se manželka.

Jméno Bubník, alespoň v ženském rodě zůstává s Kometou spjaté i dnes, dcera Hana totiž hokejistům v létě zpříjemňuje přípravu při cvičeních na míčích bosu. „Jsme na ni hrdí,“ usmívají se oba rodiče. Jen na jednu otázku sportovní obojživelník neodpoví: Totiž jestli měl raději fotbal, nebo hokej? „To nejde rozhodnout, já miloval obojí, vlastně celý sport.“ A přidává perličku. „Ve fotbale jsem nikdy nedostal žlutou kartu. Na co faulovat? To já byl nejvíc faulovaný,“ směje se Bubník.

I to potvrzuje jeho výjimečnost.

VLASTIMIL BUBNÍK

Narozen: 18. března 1931 v Kelči
Profese: hokejista i fotbalista, pak trenér

HOKEJ – Kariéra: Královo Pole, RH Brno (ZKL Brno), Vítkovice, Feldkirch,
Reprezentace: 127 utkání/121 branek
Největší úspěchy: 4× na OH (1952, 1956, 1960, 1964 – bronz)
9× na MS (1× stříbro – 1961, 3× bronz – 1955, 1963, 1964), 11× československý titul s Kometou Brno; člen Síně slávy IIHF (1997) i ČSLH (2008)

FOTBAL – Kariéra: Královo Pole, Zbrojovka Brno
Reprezentace: 11 utkání/4 góly
Největší úspěchy: 3. místo na ME 1960
Zajímavost: Až do letošního roku držel rekord v počtu dosažených kanadských bodů na OH (36)

Autor: Tomáš Svoboda

3.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Pošta ruší svoje pobočky a předává je obcím. Letos už pět, přibývat budou další

Brněnsko - Šetří náklady, ale služby chtějí zachovat. V malých obcích Česká pošta nechává provoz na domluvených partnerech. Do projektu se zapojilo už osm obcí na Brněnsku.

Chovatelé představili netradiční mazlíčky. Lužánky zaplnilo 120 potkanů

Brno – Asi 120 potkanů zaplnilo v sobotu lužánecké centrum volného času. Nikdo z přítomných z nich ale nepanikařil. V čistých klecích a většinou odpočívající v jejich pelíšcích je tam na osmý ročník vánoční výstavy potkanů donesli jejich chovatelé.

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies