VYBERTE SI REGION

Havlát odcházel s vyznamenáním, vzpomíná učitel i trenér Strnad

Brno /ROZHOVOR, AKTUALIZOVÁNO/ - Hvězda NHL Martin Havlát, třinecký útočník Jiří Polanský nebo „zlobivé“ dítě brněnského hokeje David Appel. Co mají kromě šikovnosti na bruslích společného? Všichni vyrůstali pro profesionální sport pod dohledem Lubomíra Strnada.

11.11.2011
SDÍLEJ:

Lubomír Strnad se dlouhá léta podílí na výchově hokejových talentů v Brně.Foto: DENÍK/Attila Racek

„Prakticky v každém extraligovém družstvu najdete hráče, který okusil mládežnické kategorie v Brně,“ říká dvaašedesátiletý ředitel hokejové základní školy Labské v brněnských Bohunicích.

Bývalý předseda hokejového Ytongu se před šesti lety dohodl s majitelem brněnské Komety Liborem Zábranským o sloučení mládežnických týmů. „Byl to správný krok,“ říká hokejový „guru“, který vychovává mladé talenty téměř čtyřicet let.

Ubylo malých hokejistů oproti začátku sedmdesátých let?
Byly vlny, kdy bylo děcek skutečně málo. Odráželo se to i v některých ročnících. Díky olympiádě v Naganu a zlaté éře máme teď dětí hodně. Na boomu se podepsala hokejová extraliga v Brně. V přípravkách máme asi osmdesát dětí, ale nabíráme dál, protože čím větší počet, tím větší naděje. Někdy jsme na škole museli mít i dvě hokejové třídy v ročníku. Úroveň mládeže máme dobrou. Mladší dorostenci byli pětkrát po sobě mistři republiky, loni v mladším dorostu, předtím čtyřikrát v žácích. Také díky tomu, že jsme do klubu stáhli i kluky z brněnského okolí.

Chybí současným dětem něco oproti předchozím generacím?
Přirozená obratnost a dravost. Musíme na ní hodně pracovat. Rodiče většinou vedou děti hodně specializovaně. Dítěti koupí v létě hokejový kemp a ono nedělá nic jiného. Je prostě jiný životní styl. Dělám ve škole průzkum a zjišťuju, že děcka jsou čtyři hodiny na počítači. My jsme trénovali dvakrát týdně, sportovní centrum musí šestkrát, aby se nahradily hodiny, které mělo dřív děcko v sobě. Každý uměl hodit kamenem, kopnout do balonu a skočit po hlavě do rybníka. Ve sportovním centru máme smlouvu se specialistkou na nápravné cviky, už malé děti trápí zkrácené svaly i kloubní potíže.

S mladými hokejisty pracujete téměř čtyřicet let. Vzpomínáte si na trenérské začátky?
Po vojně jsem nastoupil jako učitel na základní škole. Byl jsem takový vedoucí zájmového hokejového kroužku. Jako hokejista jsem hrával za Elgartku a univerzitu. Potkali jsme se s nestorem brněnského hokeje Martinem Strnadem. Pozval mě na tréninky mládeže. Okamžitě jsem se zapojil, a aniž jsem si to uvědomil, stal jsem se trenérem. Děti jsem trénoval až do roku 2000, kdy jsme měli v Ytongu muže a už se vše nedalo časově stíhat. Přestal jsem aktivně dělat trenéra a dělal jsem funkcionáře.

S Martinem Strnadem jste ale nebyli příbuzní, že?
Je to jen shoda jmen, ale symbolická. Pana doktora jsem poznal na Elgartce jako student. Pak jsme toho spolu absolvovali moc. Bohužel jsem mu mluvil i na pohřbu. Martin se dožil 86 let (zemřel v roce 2000 – pozn. red.) a do posledních chvil pracoval s mládeží.

Teď pracujete jako ředitel na základní škole Labské. Kolik máte začínajících hokejistů?
Asi 53 dětí v hokejových třídách, nejvíce máme hokejistů osmáků a deváťáků. Mladší kluci ještě tréninky zvládají na běžných školách. S narůstajícími roky děcka často přecházejí sem. V hokejových třídách nechybí děvčata, aby kluci poznali běžnou společnost.

Na hokejisty společnost často hledí jako jednostranně zaměřené lidi. Jak to vnímáte vy?
Jsem duchem hokejista i učitel, v takové dvojroli. Vždycky jsem měl jednoduchou vizi: Připravovat kluky pro hokejovou budoucnost, ale zároveň jako učitel myslete na věci ohledně vzdělání a morálních etických hodnot. Z dětí nemohou být jen hokejky. Rodiče si mnohdy neuvědomují, jak mizivé procento dětí se hokejem živí profesionálně. Všem klukům bych velkou kariéru samozřejmě přál, protože hokejový život je pestřejší a snazší. Jenže platí i dnes, že na výchovu jednoho extraligového hokejisty je potřeba přes dvě stě dětí. To máte skoro deset mužstev.

To platí i v Brně?
V Brně je možná procento o něco vyšší, protože jsou tu lepší podmínky než v menších klubech. Zároveň vždycky zdůrazňuju, že si vážím práce trenérů v Boskovicích či ve Vyškově, kde za daleko horších podmínek s dětmi pracují dobrovolně. Děcka jsou tam šikovné a když včas přejdou do profesionálního klubu, jejich talent se rozvine. Kdo to myslí s hokejem v regionu vážně, musí dřív nebo později do Brna přejít.

Kdy je na přestup podle vás příhodná doba?
Optimální je pátá šestá třída. Kvalita tréninkové procesu je v Brně díky sportovnímu středisku na jiné úrovni. Když kluk přijde až do dorostu, chytnou se jen výjimky. Hokej tady má rychlejší spád, lepší konkurenci, hrajeme v zahraničních turnajích, jezdíme i do zámoří. Správnou konkurenci umožní jen větší kluby. Výchova talentů funguje v pyramidě. Jsem rád, že malé kluby fungují, protože základna pyramidy a talentů je veliká.

Je těžké je nutit, aby se učili?
Určitě. Mají pětkrát týdně trénink. Přirozenou vlastností člověka je si ulevit. Někdy to bývá boj. Řada kluků však sportuje, i když se neuplatnili ve vrcholovém sportu. Každoročně mě pozvou odchovanci. Říkají: Pane Strnad, udělejte nám trénink. Jsou to 35letí borci a jednou za rok si z legrace koupí led. Řvu na ně, dělají kliky a pak si zahrají. (smích) Ale vidím, že patnáct kluků z ročníku hraje hokej na hobby úrovni a výchova měla smysl. Naučili se zodpovědnosti. Řada z nich to v občanských povoláních dotáhla daleko.

Stejně jako hokejisté. Kteří slavní hráči u vás začínali?
Prakticky v každém extraligovém mužstvu, které do Brna přijede, jsou kluci, kteří prošli naší líhní. V Třinci třeba Polanský, v Karlových Varech Kuběna jako absolvent školy nebo Vašek Skuhravý, který do Brna přišel jako dorostenec.

A také Martin Havlát, který hraje NHL v San Jose…
To je asi nejznámější ikona. Prošel tady všemi kategoriemi. Začínal v páté třídě a zůstal v Brně až do juniorky. Pak odešel do Třince, kde hrál s dalšími Brňáky Staňkem, Appelem nebo Polanským. Kluků by se našlo hodně.

Jaký byl Havlát student?
Chytrý kluk. A taky typický hokejista. (smích) Když nemusel, tak něco neudělal. Jeho otec na něj vlítl a Martin vše dohnal. Ze školy nakonec odcházel s vyznamenáním. Občas přijede na besedu a pak je na škole pozdvižení. Přicestuje luxusním autem, vykládá o životě a pro kluky je to úžasná motivace.

Právě Havlát hokejově dorůstal v hokejovém Ytongu, který jste vedl. Prospělo klubu, že se před šesti lety sloučil s brněnskou Kometou?
S Ytongem jsme byli v mužích nejvýš v první lize sedmí. Pak nastaly personální změny u generálního partnera a kvůli penězům jsme nebyli áčko schopní utáhnout. Pak jsme pár let drželi extraligy juniorů a dorostu, což bylo hodně náročné, protože mladí neviděli motivaci v A mužstvu. Když jsme to před šesti lety dali dohromady, byl to podle mě správný krok. Povědomí, že kluci jsou součástí extraligového celku, je úžasná věc. Jsou někdy sebevědomí až moc. (smích) Sloučení přineslo i oživení ve způsobu trenérské práce. Přišli noví mladí trenéři, Karel Beran a Pavel Pazourek nebo Honza Konečný. V současné době čtyři kluci studují trenérskou jedničku. Mají nové moderní metody. Spojení s Kometou mělo na toto vliv.

Martin Havlát odcházel do NHL už jako extraligový hráč, ale spousta mladíků zkouší v zámoří už juniorské soutěže. Která možnost je podle vás lepší?
Obojí má některé výhody. Když odcházíte jako hotový hráč, berou vás a rovnou dostanete podmínky. Jako děcko jdete fo zámoří jako neznámý člověk. Jezdil jsem tam, třeba do Minneapolis. Znám se s některými trenéry. Šestnáctiletí kluci z Česka jdou do neznámých rodin a jejich vrstevníci je jako konkurenty moc neberou. Mají těžkou pozicí. Musí se vypracovat, naučit se jazyk, chodit tam do školy a prosadit se v kolektivu. Takové vlastnosti pak v životě nejsou k zahození. Někteří kluci se vrací už v listopadu, neunesou to.

Brnu v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí utíkali hokejisté do jiných extraligových klubů? Je to teď lepší?
Ano, ale i letos nám utekli tři dorostenci. V mladším a starším dorostu jsou dva ročníky. Někteří rodiče si myslí, že hned po přechodu do vyšší kategorie musejí jejich děti hrát v první lajně. A když to tak není, ambiciózní otec řekne: Tak já raději odejdu. Ale nejde o masovou věc. V posledních letech kluků odchází míň, také díky sportovnímu centru a Kometě v extralize.

Z A mužstva vyrůstal v Brně jen Petr Hubáček. Bude hrát v budoucnu za Brno víc odchovanců?
Také Kuba Svoboda studoval dva roky na brněnském Eko gymnáziu a hrál tu v juniorech. Situaci se ale posouvá. Junioři Křivohlávek nebo Jankovič trénovali s prvním mužstvem. Když každý rok dodáme do áčka dva hráče, jsme úspěšní. Ale nedá se říct, že bude mít junior v prvním mužstvu hned místo. Kluk potřebuje zesílit, vyhrát se a přejít na chlapský hokej.

Jak se mládežnickým koučům spolupracuje s trenérem áčka Zdeňkem Venerou?
Situace se zlepšila. Zdeněk s trenéry komunikuje a kluci dostávají příležitost. Líbí se mi, že myslí dopředu. Mladé se daří zapracovávat, i když ještě nenesou tíhu zápasů. Trénují s nimi, přípravné zápasy hrají, cítí duch party, což dřív nebyla samozřejmost. Nakoplo se to a jen otázka času, kdy půjde ještě nahoru.

Co byste brněnskému hokeji přál do dalších let?
Chtěl bych, aby muži hráli co nejlepší roli. A klukům přeju, aby se dostali do reprezentací. Od šestnáctek po dvacítky máme v týmech asi šest nebo sedm kluků, kteří se perou o národní tým. Nejde nám jen o postavení v tabulce ale i o výchovu hráče. A hlavně ať děti hokej dělají rádi.

Autor: Tomáš Svoboda

11.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bruslařskou dálnici na Brněnské přehradě využívají o víkendu davy lidí.
2 23

Bruslařská dálnice. Na přehradě si lidé užívali dvoukilometrového okruhu

Ilustrační foto.

Pozor. Řidičák musí na jižní Moravě vyměnit 82 tisíc lidí

Na ledě ve společném dresu. Hokejový tým tří univerzit sbírá podporu

Brno – HC Univerzita Brno. Tak by mohl znít název společného hokejového týmu hráčů z Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického a Mendelovy univerzity. Sportovci třech největších brněnských vysokých škol by pod jednotnou barvou dresu rádi bojovali v druhé lize.

Auto skončilo v řece. Nehoda uzavřela silnici mezi Bílovicemi a Adamovem

Bílovice nad Svitavou – Silnici mezi Bílovicemi nad Svitavou a Adamovem zablokovala v sobotu odpoledne dopravní nehoda. Krátce před druhou hodinou osobní auto sjelo do příkopu a skončilo v řece. Záchranáři odvezli do nemocnice jednu ženu. Podle prvních informací nejde o vážné zranění.

Jistota školky? Nově blízko domova. Brno zavede spádové oblasti

Brno – Každé ráno vyjíždí Martina Kratochvílová z brněnské Bystrce se svou čtyřletou dcerou. „Jelikož pracuji v centru, malou dávám do školky kousek od práce. Je to pro mě pohodlnější. Když skončím, dceru vyzvednu. Kdybych ji musela vyzvedávat v Bystrci, často bych to nestíhala," přiznala matka. Po zavedení takzvaných spádových oblastí, by Kratochvílová mohla mít s umístěním dcery v centru Brna problém. Při letošním zápise si rodiče sice mateřinku vyberou podle zaměření nebo kvality. Hlavním kritériem pro přijetí ale bude místo trvalého bydliště. Brno musí spádové oblasti zavést kvůli novele z ministerstva školství.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies