Osmadvacetiletý útočník Třince po hokejové sezoně vymění brusle a válí za inlinový klub Mission Roller Brno, se kterým letos získal extraligové stříbro. „Když se ohlížím zpět, tak je druhé místo úspěch. Před finále jsme ale chtěli vyhrát, takže se ve mně mísí také pocity zklamání,“ říká rozpačitě forvard se šikovnýma rukama.

Ve finálové sérii chyběly brněnským inlinistům k mistrovským oslavám dvě branky. Dvojzápas těsně ovládl obhájce titulu z Berouna. Než se v prvním utkání Brňané rozkoukali, prohrávali 0:2. Tento rozdíl ve skóre se ukázal jako rozhodující.

„Abych se přiznal, beru inline jen jako doplněk. Kdybych přes léto zůstával v Třinci, tak si asi najdu tým tam. Neberu to tak, že jako Brňák hledám brněnský klub,“ vysvětluje Polanský, kterého k hokeji na kolečkových bruslích nalákal před čtyřmi lety trenér jihomoravského mužstva Tomáš Kazlepka.

Polanskému nový sport vyhovuje. Na hřišti má pro své technické kousky větší prostor a s lehčím pukem si náramně rozumí. „Padá víc branek. Každý může snadněji nabrat sebevědomí. Když v hokeji prohráváte o dva tři góly, tak je zápas na devadesát procent v háji. V inline hokeji takovou ztrátu doženete za dvě minuty,“ libuje si hráč, který v letošní hokejové sezoně nasbíral šestatřicet kanadských bodů.

Některé návyky z ledu ale odbourává těžko. „Brzda? Ta mi dělá problémy každý rok. Přechod z hokeje na kolečkové brusle je obtížný. Oba sporty vyžadují odlišný pohyb,“ vysvětluje.

Třinecký centr upozorňuje i na další záludnost inline hokeje. „Na ledě je teplota kolem sedmi stupňů, na střídačce se člověk ochladí. V tělocvičnách je ale i pětadvaceti stupňové horko, což člověka vyčerpá,“ usmívá se muž, který je také oporou reprezentace. Na pozvánku do hokejového národního týmu ale zatím čeká. Před dvěma lety si ale extraligovými výkony říkal o nominaci hodně nahlas.

Na inlinech jezdí známý exekutor trestných střílení i v civilu. „Třeba na návštěvu. Místo kola vezmu na cyklostezku raději brusle,“ směje se bruslařský univerzál.

Polanský ochutnal i španělskou inlinovou ligu. „Hraje se tam na dvouřadých kolečkách, takže zase úplně jiný sport,“ vypráví o podobných bruslích, které v sedmdesátých a osmdesátých letech zkoušel připnout k botám na ulici snad každý.

Atraktivnímu sportu by se hokejový profesionál nemohl věnovat bez souhlasu mateřského klubu. „Musím Třinci poděkovat. Inline je vhodný doplněk, kde pilujeme techniku a obratnost. Nemůžeme se ale do klubů vrátit vyčerpaní a zranění,“ uzavírá odchovanec brněnského hokeje.