Letos by v nadsázce mohl tvrdit, že z nohou nesudnal brusle. Brněnský hokejový útočník Petr Hubáček zažívá hektický hokejový rok. Kvůli zlatému mistrovství světa měl zkrácené letní volno a zatímco jeho spoluhráči teď vítají reprezentační pauzu, on se s národním týmem vrhne do Karjala Cupu. „Program je hodně náročný. Ale odmítnout nároďák? Byl bych sám proti sobě,“ má jasno třicetiletý brněnský patriot, který se včera hlásil na srazu v Praze.

S extraligou jste se loučil porážkou v Liberci. Je i na týmu znát určitá únava z úvodní fáze extraligy?
Určitě. Nejenom na nás. Tempo celkově opadává. Občas přijdou některý zápasy, kdy energie nebo nasazení nejsou stoprocentní. Ale podstatné je, že nás to nepoloží. Venku zápasy poslední dobou moc nejdou, ale doma stále bodujeme, i proto se držíme v popředí tabulky.

Tým si přes reprezentační pauzu odpočine, ale vás se to netýká…
Podobný program jsem si už tak nějak zažil v jiných sezonách. Je hodně náročný. Navíc jsem strašně pozdě končil loňský ročník. Neměl jsem ani pořádný odpočinek ani letní přípravu, takže přijdou některá utkání, kdy jsem opravdu utahanej a necítím se dobře. Třeba jako v pátek proti Spartě. Člověk únavu tak nějak hrne před sebou. V sezoně přijde čtyři pět zápasů, kdy na vás vše dolehne, takže si pak procházíte určitou vnitřní krizí. Ale nároďák je hezký. (úsměv)

Jak jste se těšil zpět do „zlaté“ reprezentace?
Přijela spoustu kluků, s nimiž jsme hráli na mistrovství. Člověk si připomene květen. Na druhou stranu máme novou sezonu a reprezentační týden je tak hektický a rychlý, tři zápasy ve čtyřech dnech. Cestování, zimák, spánek, jídlo. Nic jiného. Nároďák je zase hokej o dvě úrovně výš, hodně náročný styl a potom je hodně těžké ustát návrat do ligy.

Uvažoval jste někdy, že kvůli únavě oželíte nějaký reprezentační turnaj?
Uvažoval , neuvažoval. Člověk se zamyslí nad tím, že by bylo fajn si odpočinout a trošku zregenerovat. Na druhou stranu hrajete celý život hokej, abyste dosáhli na určité mety. Omluvit se z nároďáku? Byl bych sám proti sobě. To je věc, kterou bych nikdy neudělal. Člověk rychle stárne a přijde doba, kdy už na nároďák nebudu jezdit. Dokud pozvánky mám a výkonnost držím, chci reprezentovat.

Změní se teď styl hry národního týmu poté, kdy na lavičce Vladimíra Růžičku vystřídal Alois Hadamczik?
To je těžké hodnotit. Každý trenér má svůj styl a rukopis, ale celkově vzato v reprezentačním hokeji je víc osobních soubojů, bruslení. Trenér do toho nějak extra nezasahuje. Styl zápasů je docela podobný. Rychlý, bojovný hokej nahoru dolů, hodně fyzicky náročný.