Proměnil, a vzápětí si stejný kousek úspěšně zopakoval. Netradiční exekutor Kometě vystřelil dva body nad silnou Plzní. Na ledě Kajot areny pak divákům děkoval v červeném triku Zbrojovky z devadesátých let.

To byl dres Pavla Holomka?
To byl nejpoctivější hráč devadesátých let a oblíbenec naší rodiny. Když jsme spolu nedávno seděli, vyptal jsem si jeho podepsaný dres. Slíbil jsem mu, že když dám hattrick, nebo rozhodnu zápas, vezmu si ho na sebe při děkovačce. Ale hattrick je pro mě trochu jiná meta.

Rozhodl jste v samostatných nájezdech, i když jste se na řadu dostal až jako šestý.
Když jsem šel na první nájezd, Roman Erat říkal, že tým musí být hodně v krizi, když jdu já. U nás se říká, že když se jedou penalty, odjede patnáct hráčů, pak jedu já, potom dalších deset a nakonec Dlouhán (Radek Dlouhý – pozn. red). Ne, jsem rád, že jsem ten gól dal.

Když jste se trefil poprvé, bylo jasné, že půjdete i na další?
Po něm jsem byl takový malý mistr světa (smích). Trenér bych řekl: nepřemýšlej, dokud jsi v emocích a dej i druhý. Měl narozeniny, tak jsem mu chtěl udělat radost.

To vypadá na slušnou gratulaci trenérovi.
Díky slušnému dvoukole a výborné atmosféře v kabině si můžeme dovolit žertovat.

Takže se pasujete do role nového Kamila Brabence, který měl nájezdy na starosti?
(smích) To je otázka. Nebudeme se pouštět do větších akcí. Na tréninku mám úspěšnost docela nízkou.

Vstup do zápasu jste úplně ideální neměli.
Šlo vidět, že Plzeň má výborný mančaft. První třetinu byla lepší, zaslouženě vedla. Nám chyběl klidný přechod do útoku. Řekli jsme si, že to do druhé třetiny musíme změnit. Ještě že dal Leoš Čermák gól.

Nebyli jste nervózní, když branka dlouho nepřicházela?
Na nervy je ještě času dost, je teprve druhé kolo. Tím, že jsme začali hrát druhou třetinu dobře, tak jsme věděli, že naše branka je jen otázka času. Škoda zbytečného gólu na 1:2, ale dobře, že jsme po šedesáti minutách uhráli bod.