VYBERTE SI REGION

Jako malý jsem jezdil na traktoru. Klasický sedlák, vzpomíná hokejista Čermák

Brno /KOMPLETNÍ ROZHOVOR/ – Jako malý kluk jezdil na traktoru, krmil králíky, sekal dříví a doma v Třebíči ani nesnil o tom, že se jednou podívá do extraligy, natož do reprezentace.

4.10.2011 1
SDÍLEJ:

Hokejista Leoš Čermák.Foto: getphoto/Pavel Rakušan

„Byl jsem klasický sedlák,“ usmívá se Leoš Čermák. Od té doby si útočník brněnské Komety většinu hokejových snů splnil. Při pohledu do jeho životopisu nepřekvapí ani jeho vzpomínky na poslední tři sezony v ruské KHL. „Nejvíc se mi líbilo na Sibiři,“ říká třiatřicetiletý tvrďák z Vysočiny, který má rád kapelu Fru Fru i terénní motorky.

Vaši povahu asi tolik nerozhází, že se v posledních zápasech týmu ani vám nedařilo střílet góly. Jde vůbec zakročit proti špatné koncovce nebo musíte jen čekat?
Samozřejmě se o tom jednoduše mluví a hůř se vše praktikuje. Hodně záleží na hlavě, špatná střelba vás nesmí vás odradit a když góly dáváte, naopak uspokojit. Pak přijde pár zápasů, neproměněné šance, chcete víc a víc a dostáváte se do křeče. V každé šanci se člověk musí stoprocentně soustředit a snažit se ji proměnit. A když nedáte gól, nemyslet na to.

Kouč Venera stále hledá správné složení útoků. Už jste našel správné parťáky?
Přišlo hodně nových hráčů, tým se skládal. Je logické, že se hledá ideální složení pětek. I hráči si musí na sebe zvyknout. Je dobře, že jsme se vytočili. Každý hrál s každým a když bude potřeba, tak už se líp známe. A s Andrejem (Podkonickým) se známe z Liberce, nebyl problém zapadnout.

Takže jste nepřišel vyloženě navazovat spolupráci s Andrejem Podkonickým, který je teď zraněný?
Když by se nám dařilo v přípravě… Nebyli jsme produktivní, všichni čekali body a bylo logické, že nás kouč roztrhal. S Andrejem jsme si v Liberci rozuměli.

V poslední době nastupujete s Romanem Eratem. Znáte se už třeba ze třebíčského rybníka?
Známe se odmala. Jsem rád. Je to velice kvalitní hráč, výborně bruslí, umí si pokrýt puk na to, jak je malý, je samozřejmě mrštný, umí u mantinelů, má oči. Hrávali jsme spolu v dorostech, v juniorech.

Máte také podobný smysl pro humor?
Jo, špičkujeme se a spíš popichujeme brněnské kluky. Říkáme jim, co je v Třebíči lepší, a Dlouhán (Dlouhý) to dostává zleva zprava Prahu.

Zastáváte názor legendárního Vladimíra Bouzka, že Třebíč je nejlepší město na světě?
(smích) Přesně tak. Jsme ze třetí největší pláže na světě, po Miami Beach a Long Beach je Třebíč. Není co řešit.

V předchozích třech sezonách jste hrál v Rusku. Přenesl jste si od tam nějaké individuální cvičení?
Pár věcí ano, měli jsme tam kondičního trenéra. Loni jsem byl zraněný, byl jsem po operaci. Cviky, které jsme tam dělali spolu, praktikuju i sám. Jinak je každé prostředí víceméně stejné. Loni v sezoně jsme ale trénovali dvakrát denně i s posilovnu, a pak jsme byli unavení. Vymstilo se nám to.

Máte ruce jako lopaty, trénujete se železnými puky?
Ne, to už je z mládí, kdy jsem dělal na vesnici. Bábi s dědou měli statek, každý víkend jsme tam pracovali s lopatami, s vidlemi, byl jsem takový malý Jarda Jágr. Akorát bez dovedností, co má on.

Takže umíte řídit i traktor?
Jasně. Máme traktor, pily, lesy, rybníky, pole. Samozřejmě se tam teď tolik nedostanu, ale dřív to bylo pořád něco. Káceli jsme stromy z lesa, polomy, byl jsem klasický sedlák. Už zamlada jsem chodil s dědou a v jedenácti mě naučil kosou sekat zahrady, krmili jsme králíky i slepice.

Je práce na statku dobrá průprava pro hokej?
Když nasekáte fůru dříví, je to možná lepší než nazvedat dvě stě kilo v posilovně. A děláte namáhavou práci, na čerstvém vzduchu.

Žijete podobně i teď?
Bydlím v Třebíči a samozřejmě jezdíme na víkendy na chalupu k babičce. Pořád se tam prolínáme. Spousta lidí takhle pracuje, jenom se třeba o tom neví. To je normální.

A jak se vám žije v Brně, dojíždíte?
Půl napůl.

Prý jste si nestěžoval ani na Sibiř…
Hodnotil jsem tři ruské štace, při nichž jsem poznal tři města. Na Sibiři se mi líbilo nejvíc, byl jsem tam spokojený. Tři roky v Rusku mi ale stačily, poslední sezona byla deprimující, pořád jen hokej a žádný osobní život. Zrálo ve mně přesvědčení, že se chci vrátit. Žiju střídavě v Brně a v Třebíči s rodinou, dojíždím a jsem moc rád, že můžu být doma.

Líbilo se vám na Sibiři, i kvůli tomu, že jste z Vysočiny?
To s tím nemělo nic společného, bydlel jsem tam v centru města. Do divočiny za město samozřejmě můžete, ale to je zas riskantní, narazíte na medvěda, na cokoli. Zvali mě, abychom si šli někam zastřílet do nějaké tajgy, ale pak nebyl čas. Nevím, co bych dělal, kdyby tam na mě něco vyběhlo.

Na co jste se ze Sibiře těšil domů?
Chyběla mi česká kuchyně. V Rusku většinou dostáváte jídlo od klubu. Suché kuře, suché špagety, maximálně kečup. Jídlo už mně lezlo krkem. Když jsme hráli v Moskvě, kde je český dům, tak jsme vždycky běželi a hned si objednali třeba kačenu. Ve větších městech jsou české restaurace, ale většinou tam nevaří naši kuchaři. Třeba v Novosibirsku v restauraci Stará Praha jsem si objednal pravý guláš a donesli mi nějaké nudličky masa na pánvi se zeleninou a bramboráky.

V Novosibirsku jste odehrál sezonu i před deseti lety. Změnilo se město?
Novosibirsk šel hodně dopředu. Je to centrum Sibiře. Strašně se rozrostl a přibyly obchody, restaurace, změnily se prodejny. Dřív jste tam nenašel nic, všechno byl pultový prodej. Dneska tam mají nádherná nákupní centra s kiny, změnilo se to. Celé Rusko. Třeba Čerepovec bylo takové strašidelné město, a dnes tam vidíte úplně nové čtvrti, od základu postavené, krásné baráky.

Ale nedávno se stala tragédie v Jaroslavli. Poznamená hokej v zemi?
Byla to obrovská tragédie, ale myslím, že bohaté týmy penězi zlákají hvězdy. Za chvíli to vyšumí, přestane se o nehodě mluvit a Rusové budou tvrdit, že dělají maximum pro bezpečnost.

Vzpomněl jste si při zprávách o nehodě na vaše cestování v Rusku?
Samozřejmě. Vybavil jsem si létání. Měli jsme z toho srandu. Kolikrát se v letadle něco dělo a říkal jsem si: Kudla, co to je? Ale většinou jsme si dělali legraci a říkali si, že se musíme pomodlit, abychom to zvládli. Nikdo si nepřipouštěl, že se může něco stát.

Létání vám asi chybět nebude…
Určitě ne. Nikdy jsem z letadla neměl vyloženě strach. Jedině když se objevily turbulence, nebo když se letadlo při vzletu začalo hodně třást, to bylo příjemné.

Na dovolenou do Ruska asi nejezdíte…
Teďka skoro každé léto, když někam neletíme, projíždíme Itálii. Líbí se mi, když člověk vezme auto, přes noc jste na místě. Kolikrát jsme tam jeli i na blind. Sever Itálie máme celkem proježděný. Mám rád moře, písek.

A další hokejisty z Třebíče vídáte?
Jo, občas se potkáváme s Martin Eratem i s Vokym (Vokounem), který má z Třebíče manželku. Vždycky jsme v Třebíčí pobývali, vídali se tam a chodili na fotbálky. Do Ameriky bych se rád podíval, ale není moc čas. Přes léto jsou hráči tady a volna se nějak překrývají.

Ze třebíčských odchovanců byste asi sestavili kvalitní mužstvo.
Nevím, jestli celý mančaft, ale nějaká silná lajna by se určitě poskládala.

Snil jste někdy o NHL?
Já jsem se takhle dalece nikdy nedíval. Když jsem začínal za chlapy, ve Třebíči se hrála druhá liga. Teprve potom se postupovalo do první. Ta pro mě znamenala malý zázrak. Ani mě nenapadlo, že bych mohl hrát extraligu, nebo že se dostanu někam dál, třeba do nároďáku. Neměl jsem takové plány, protože když od nás neodejde člověk mladý jako když Patrik Eliáš odešel do Zlína tak se těžko prosazuje.

Když byl Roman Erat ve Znojmě, trochu se špičkovali se Snopkem ohledně skupiny Fru Fru…
(smích) Je to třebíčská kapela a kapelmajstr je kamarád. Mají krutý věci. Taková alternativní hudba…

Chodíte na koncerty?
Jo, taky na festival Zámostí. Občas vystupují i na nějaké scéně, takže si je poslechnu. Je to ostrý.

Jak v Kometě zapadáte mezi ostatní, máte třeba motorku nebo psa?
Pejskař nejsem, motorku sice mám, ale ne silniční. Mám krosku, ale už jsem na ní dlouho neseděl. Jen ji pucuju.

A dřív jste na ní jezdil?
S klukama jsme si v lesích na Vysočině udělali dráhu. Sešlo se nás pět šest lidí a jezdili jsme takové krosové enduro. Bavilo mě to.

Tenhle typ motorek je vám bližší?
Ze silnic mám respekt. Na silnici jedině nějakého čopra, prostě něco klidného. Na silnici vám to nedá, abyste jezdil devadesát nebo sto a nakopete to na dvoustovku. Můžete být dobrý šofér, ale při takové rychlosti vás může někdo přehlédnout. Je to hrozně nebezpečné.

Autor: Tomáš Svoboda

4.10.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies