Asistent chomutovského kouče Jiří Rech strávil velký díl hokejového života v Brně. V osmdesátých letech oblékal dres Zetoru, po skončení kariéry koučoval mládežnické celky Komety.

„Vzpomínám na to moc rád. Když jsem v Brně hrál, utvořila se tu výborná parta,“ vrací se do minulosti.

Co se mu honí hlavou, když do brněnské hokejové haly vkročí jako host, i když je v Brně doma? „Je to zvláštní pocit. V Rondu jsem dokonce hrál asi jeden rok, když se spravovala hala za Lužánkami,“ přemítá sedmačtyřicetiletý asistent.

„Ale nějak zvláštně to neberu. Prostě teď trénuju v Chomutově a s mužstvem udělám maximum pro postup,“ dodává jedním dechem.

Když jeho svěřenci po prvním semifinálovém utkání v Rondu odjížděli na hotel, on si liboval. „Můžu jít spát domů.“ V Brně má stále byt.

„A hlavně spoustu známých. I ze současného kádru znám šest sedm kluků, třeba Brabence nebo Baruse,“ líčí chomutovský asistent.

V semifinálové sérii to začíná hodně jiskřit, přesto se Rech nesetkal s nenávistnými pokřiky fanoušků. „Lidi, co teď na Kometu chodí, podle mě nepamatují zápasy z konce osmdesátých let. Takže mě neznají,“ povídá kouč, který s vypjatými bitvami počítal. „Setkaly se dva vyrovnané týmy. Každý chce postoupit. Hraje se tvrdě, hokej přece není krasobruslení. Ale že bychom nabádali hráče, aby zranili soupeře? To ne,“ ujišťuje asistent.

V osmdesátých letech proháněl v brněnském dresu soupeřovy obránce a spoluhráči mu říkali Plech. „Podle polského plochodrážníka Zenona Lecha. Proč? Asi že se to rýmuje – Plech Rech,“ směje se kouč.

Jak se ocitl na lavičce Severočechů? „S Martinem Pešoutem jsme se seznámili v trenérské škole. Dva roky jsme koučovali ve Varech, a pak mi nabídl, ať s ním jdu do Chomutova,“ vysvětluje.

V pátek v Rondu opět povede Chomutov proti Kometě. „Je to hodně vyrovnané. Nedivil bych se, kdyby rozhodoval až sedmý zápas,“ tvrdí Rech. Budoucnost zatím neřeší. Chtěl by se někdy vrátit do Brna? „Určitě, kdo by nechtěl trénovat doma.“