Předpokládám, že z takového ohlasu juniorského zápasu máte velkou radost.
Jsem za to samozřejmě velmi rád. Doufám, že se utkání divákům aspoň trochu líbilo. Po klucích jsme chtěli, aby byli draví. Chtěli jsme ukázat takový ten mladý, emotivní hokej. Snad se nám to povedlo,

Neobával jste se, že před takovou návštěvou vaši svěřenci snadno zapomenou na pokyny a nechají se strhnout atmosférou, na kterou nejsou zvyklí?
Kluky jsme nijak speciálně neuklidňovali. Naopak útočníci mi přišli lehce zakřiknutí. Spíš jsme je tedy burcovali, aby ještě zvýšili své nasazení. Dneska nám výtečně zahrála obrana a gólman, výtky jsme měli právě k útočníkům. Chtělo to ještě větší nasazení, větší „drajv“ a víc střel.

Tentokrát jste do branky nasadil Filipa Baruse, syna legendárního hráče Komety Miroslava. Podle čeho jste se rozhodoval?
Máme dva vyrovnané gólmany. Minule chytal Dan Zelenka a prohráli jsme. Brankáře většinou točíme tak, že ten kdo vychytá vítězný zápas, pokračuje. Do branky se dostávají oba dva skoro stejně.

Co jste si vysvětloval s rozhodčími, když Sparta vstřelila třetí branku a vyrovnala na 3:3?
Upřímně jsem toho zase tolik neviděl. Ale zdálo se mi, že ten gól dal hráč Sparty díky vysoké holi. Především se domnívám, že trefil hokejkou našeho brankáře Baruse. Proto jej možná rozhodčí neměl uznat. Ale je to na něm, my si nemůžeme naříkat.

Smutnit nemusíte, ještě jednu branku jste nakonec přidali. Najdete na zápase ještě něco, s čím jste nebyl spokojený?
Moc se mi nelíbily naše přesilovky. Ale říkám, je to hlavně proto, že poslední dobou lepíme sestavu až těsně před zápasem, takže souhra není na takové úrovni. Samozřejmě jsme měli víc střílet, víc chodit před branku. Ale to je bolest celého českého hokeje, takže je to bolest i naše.