VYBERTE SI REGION

Meluzín: Hokejový slušňák v dračím dresu

Šumperk, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Odchovanec blanenského hokeje vybojoval dva tituly mistra světa, pral se s únavovým syndromem a čtvrtou sezonu hraje v Šumperku.

9.4.2010
SDÍLEJ:

Hokejový útočník Roman Meluzín (vlevo) a Ota Železný.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

Stará pravda říká, že bez velkých ramen a zdravé drzosti v životě neprorazíš. V hokejovém světě to platí dvojnásob. Útočník Roman Meluzín dával vždycky přednost hlavně slušnosti a skromnosti, i přesto s bruslemi a hokejkou udělal díru do světa. „Mít větší drzost, mohl jsem vyhrát Stanley Cup,“ usmívá se sedmatřicetiletý kliďas, kterého v roce 1995 zvolili za nejslušnějšího hráče české ligy. Naledě už toho prožil hodně. První krůčky v Blansku a Brně, dva tituly z mistrovství světa i velký útlum a myšlenky na konec kariéry. Meluzín se půldruhého roku rval s únavovýmsyndromem.

Zvítězil, a tak až dosud bojuje na ledě. Čtvrtý rok pomáhá prvoligovým šumperským Drakům. Letos k záchraně. „Jde to ztěžka. Stále hrajeme na chvostu tabulky. Po krachu Havířova už je o jednom sestupujícím rozhodnuto. Snad nebudeme tím druhým,“ ušklíbne se.
I v pokročilém sportovním věku má stále chuť do hry. „Jasně. Hokej mě provází celý můj život,“ vypráví borec, který v posledních sezonách bojuje s Draky na hraně první a druhé ligy. „Šumperk je docela specifický. Jeden rok sestoupíme, druhý postoupíme. Chtělo by to, aby se klub trošku stabilizoval. První ligu si zaslouží,“májasno.

K vrcholovému hokeji ale přičichl na jihu Moravy. Rodák z Blanska ještě teď vzpomíná, jak před dvaceti lety přišel do brněnského Zetoru, pokračovatele slavné Rudé hvězdy. „Byl jsem hodně vyjukanej. Navíc se v Brně říkalo: No jó. To só ti burani z Blanska,“ směje se Meluzín. „Byl jsem tenkrát ještě mladej, ale starší zkušení hráči mě rychle vzali mezi sebe,“ vzpomíná na své začátky.

Šikovný technický hráč brzo po svém příchodu očaroval fanoušky. V útočné řadě „bažantů“ s Pavlem Janků a Radkem Hamanem motali hlavy ligovým protivníkům. Bylo jasné, že to dotáhnou daleko. „Na svůj věk jsme byli drzí. Pavel vyčníval šikovností, rychlým bruslením. Radek hrál do těla. Já se snažil zapojit hlavu, přidat nápady. Docela nám to sedělo,“ říká Meluzín skromně. Nemusel by.

Vždyť už v sezoně 1991/92 byl nejproduktivnějším hráčem týmu, v necelých dvaceti letech. I proto na začátky nezapomene. „Bylo to něco výjimečného. Hokej byl pro mě vším. Najednou jsem mohl nakouknout do nejvyšší soutěže. Starší kluci jako Michal Konečný nebo Igor Čikl nás učili, jak se máme chovat,“ vrací se do počátku devadesátých let. Jenže v roce 1992 Brno spadlo z nejvyšší soutěže. V rozhodujícím pátém barážovém utkání s Popradem rozhodovaly až nájezdy. Jel také Meluzín. A neproměnil. „Abych pravdu řekl, už si na to moc nevzpomínám,“ přiznává.

Zlínská zlatá léta

Pak přišel zajímavý přestup. Meluzín odešel do Zlína výměnou za tři hráče. Pokud by Brno v následující sezoně postoupilo mezi elitu, měli se všichni hráči vrátit zpět. V opačném případě měl na jih Moravy odejít taky útočníkův parťák Pavel Janků. A stalo se. „Už nevím, jestli jsme to s Pavlem nějak rozebírali. Samozřejmě jsme se chtěli posunout dál,“ hlásí.

Právě ve Zlíně prožil zlatá léta. Trenéři k němu s Janků do útoku postavili Josefa Štrauba a vznikla slavná trojice, která v devadesátých letech patřila k nejlepším v Česku. „Zlín mi byl asi nejblíž. Odtud jsem se dostal do nároďáku a našel si tam ženu,“ říká.
Výkony ve zlínském dresu si vysloužil pozvánky na mistrovství světa. A má z nich úctyhodnou bilanci. Třikrát se zúčastnil závěrečného turnaje, dvakrát si přivezl zlato. „Je to krásný pocit, když vám na krku visí medaile a posloucháte hymnu. Takový zážitek jen tak někde nezískáte,“ zasní se.

V roce 1996 si Česko po jedenácti letech vychutnávalo světový titul, Meluzín byl po boku útočníků Kučery a Viktora Ujčíka u toho. „Vídeň jsem si užil, mužstvu jsem také víc pomohl k úspěchu,“ srovnává první zlatý turnaj s tím následujícím, který přišel o tři roky později v norském Lillehameru. „Tam jsem odehrál jen pár zápasů v základní skupině. Pak jsem byl třináctý útočník,“ dodává.

Přestože zažil počátky zlaté éry českého hokeje, sentiment necítí. „Medaile mám někde doma v krabicích. Možná si je v budoucnu vystavím, až bude č as,“ prohodí. Úspěchy v reprezentaci mu otevřely cestu do Evropy. V roce 1999 zamířil do finského Tampere. V první sezoně nasbíral v 54 utkáních 50 kanadských bodů. „Rok ve Finsku byl nádherný. Nic mi nechybělo, mohl jsem se plně věnovat hokeji. Líbilo se tam i manželce, malá dcera chodila do finské školky,“ vzpomíná na přelom tisíciletí. Jenže nezůstal. Po neshodách s vedením kvůli letní přípravě zamířil do Německa. „ To ode mě byla blbost, kterou si zpětně vyčítám,“ utrousí bez rozpaků. Z Essenu se pak vrátil do Třince za starými známými Štraubema Janků.

V zajetí únavy

Po kupě úspěchů však přišel pád. „V kabině jsem si před tréninkem navlékal výstroj a říkám si: Sakra, vždyť už jsem unavenej teď. Co budu dělat na ledě?“

Jen trochu zabral, motala se muhlava, dřevěnělymunohy a na ledě to najednou nebyl on. „Jen jsem lítal od jednoho doktora ke druhému. Nevěděli, co se mnou. V té chvíli člověka samozřejmě napadlo, že už se k hokeji nemusí vrátit,“ líčí složité okamžiky kariéry.
Diagnóza zněla jasně: únavový syndrom. Meluzínovi trvalo rok a půl, než se s ním vypořádal. „Asi pomohly nějaké ty kapačky a antibiotika,“ vzpomíná si.

V roce 2004 se po více než deseti letech vrátil zpět do Brna. „Jen je škoda, že jsem se kvůli zdraví nemohl ukázat v nejlepším světle. Kometu přebral Libor Zábranský, mančaft šel nahoru. Najednou tu byly nové cíle,“ pamatuje si. V obrozené Kometě prožil skoro dvě a půl sezony, pak už o něj nestáli. „Přišlo to ze dne na den. Řekli mi, že už nemají zájem,“ říká s nadhledem. „V dnešním hokeji to prostě tak chodí,“ dodává.

Komeťáckou hvězdu vyměnil za šumperského draka a o konci zatím nemluví. „Uvidíme,“ nechává si volný prostor. Po skončení kariéry se možná vydá na trenérskou dráhu, dost pravděpodobně však na českých kluzištích zazáří další Meluzín. „Malej začal hrát hokej. Holka hraje tenis. Když mám čas, odreaguju se s dětmi na turnajích,“ popisuje volné chvilky.

Díky čemu uspěl? „Možná jsem byl pracovitější než ostatní,“ vykládá skoro provinile. „Něco se muselo oželet. Byla to také otázka štěstí. Když jste mladý, záleží, jestli si vás všimnou skauti,“ vysvětluje. Že by měl někdy v kariéře chuť skoncovat s hokejem? „Praštit s tím? Člověk je naštvaný pořád. Ale stále mám chuť hrát,“ má jasno hokejový slušňák.

Roman Meluzín

Narozen: 17. června 1972 v Blansku Bydliště: Blansko Rodina: ženatý, 2 děti Největší úspěchy: dvojnásobný mistr světa (1996, 1999), finalista extraligy se Zlínem (1994/95 a 1998/99) a semifinalista s Třincem (2002/03) Týmy: Blansko, Ingstav Brno, Zetor Brno, Zlín, Tappara Tamepre (Fin.), ESC Moskitos Essen (Německo), Třinec, Slovan Bratislava, Kometa Brno, Šumperk

Autor: Tomáš Svoboda

9.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies