Já ty kluky strašně miluju, prozradil brněnský fotbalista Petr Švancara. O kom mluvil? Pochopitelně o hokejistech Komety. Po mnoha sezonách angažmá v nejrůznějších ligových klubech konečně svoji identitu nemusí skrývat. Problém měl na Žižkově a ještě větší ve Slovácku. V dresu Zbrojovky už může jít s pravdou ven.

Po třinácti letech, kdy v Brně extraliga chyběla, otevřel Švancara před dvěma lety oslavný šampus. „Jsem především šťastný, že tady extraligu vůbec máme. Ve Slovácku fandí spousta kluků Zlínu, který měl lepší sezonu. Že jsme zase chyběli v play off mi spousta kluků dávala pěkně sežrat,“ vzpomínal fotbalista s přezdívkou Mercedes na své minulé angažmá v klubu z Uherského Hradiště.Přestože ve slováckem regionu patří hokejové srdce beranům ze Zlína, Švancarovi jeho „úchylku“ tolerovali. A co víc.

V 85. minutě zápasu první ligy Slovácko–Slavia za stavu 2:0 zapraskalo v amplionech na stadionu a vzápětí se z nich ozvalo: „Zpráva pro Petra Švancaru: Zlín–Kometa 1:4.“ A miláček tribun začal slavit vítězství svého milovaného hokejového klubu.

U zkušeného útočníka nejde o žádnou pózu. Když se před necelým rokem znovu vydávala osmitisícová ekipa modrobílých fanoušků do moderní arény pražské Slavie, Švancara nemohl chybět.

„Byl to neskutečný zážitek. Vyhráli jsme tam gólem v prodloužení, který dal bývalý slávista. Je to fantazie a já klukům za ten zážitek děkuju. Jsem naprosto nadšený,“ usmíval se tehdy.

S mluvením už měl ale problém. Skandování jej vyčerpalo. „Jsem šťastný, vážně. Znám ten pocit, když se vyhraje v Praze, to je úplně jiná cesta než odkudkoliv. Nám se pojede krásně domů a zítra budu marodit,“ rozplýval se v den velkého vítězství.

Bílou mikinu s našitým nápisem Kometa na hrudi dostal od Slovácka, které odebírá vybavení od stejného výrobce jako brněnský hokejový klub. Modrobílou šálu si uvázal úhledně na krk, tam mu ale stejně moc dlouho nevydržela.

Většinu času ji měl roztočenou nad hlavou. A na třetí třetinu už si ji neuvazoval vůbec. „Fuj, to bylo horko. Pořád jsem věřil, že tam něco padne, ale už to bylo hodně na poslední chvíli,“ od〜dechl si.

Švancarovi není cizí ani ledové prostředí. Možná by se uplatnil i jako hokejový forvard. Natrénované má. „Jednou jsem poprosil kouče Komety, jestli bych si s kluky mohl zatrénovat. Dokonce mě chválil za záhadný styl při nájezdech, kdy držím hokejku jednou rukou. S klukama jsem v nájezdech soutěžil, já sebou několikrát bouchnul o zem, všechno prohrál a pak zaplatil. Ale byl to báječný zážitek. Připadal jsem si jak v NHL,“ culil se.