Jeho dvě asistence zápas s Vítkovicemi rozhodly. Radku Procházkovi díky Petru Hubáčkovi v oslabení vyrovnal, díky gólu Kamila Brabence Kometa odskočila na dvougólový rozdíl. I proto byl po právu vyhlášen hvězdou utkání.

Váš soupeř vám svým výkonem dnes úlohu trochu usnadnil, nemyslíte?
Už předchozí domácí zápasy se nám vydařily. Škoda, že se nám nedaří odskočit soupeři trochu dříve. Musíme u našich výkonů zůstat a zlepšit produktivitu. Proti Vítkovicím to byl jeden z těch lehčích zápasů. Doma si oproti minulé sezoně dokážeme vytvořit tlak.

Jak se vám hrálo proti vašemu bývalému týmu?
Ve Vítkovicích jsem strávil deset let, takže vztah k nim pořád mám. Možná, že jsem zápas vnímal trochu jinak.

Zatím to ale vypadá, že se vám venku daří střílet góly snadněji…
Máme typově vhodné hráče na hru na brejky. V Česku je to nastavené tak, že domácí útočí a soupeř brání. Nemáme tak konstruktivní rozehrávku jako třeba Sparta. Doma hrajeme nátlakový hokej, podstoupíme hodně soubojů v rozích a to strašně vysiluje.

Čím to, že vám dnešní zápas tak sedl?
Mě to proti Vítkovicím sedí. Hrají celoplošný pressing, hodně bruslí a otevírají obranu. Je to nahoru dolů a já pak mnohem efektivněji uplatním svoje bruslení. Sedí mi to, je to taková švýcarská liga (smích).

Bylo těžké nenechat se utlumit po tom prvním gólu?
Pro nás to není zase tak neobvyklá situace. Už to nebereme tak, že by nás to srazilo dolů. Z předchozích zápasů jsme znali sílu, kterou doma máme.

Kdy vám kromě asistencí začnou naskakovat i branky?
Mě je jednatřicet let, když to zprůměrujete, tak mám deset gólů za sezonu. Já nejsem střelec. Vím, že nedám pětadvacet gólů za sezonu. To bych se musel asi zbláznit (smích).

Čtěte také:Kometa bavila Rondo a přejela Vítkovice