Cítíte ještě zklamání z porážky 0:4 na zápasy ve finále proti London Knights?

Vyhráli jsme konferenci, což je určitě úspěch. Náš tým měl hodně sil a dřeli jsme. Pouze v prvním kole play off jsme prohráli a pak přišly porážky až ve finále. Tam jsme ztráceli 0:2 na zápasy a pak už nehráli tak, jak máme. Nedá se nic dělat.

V celku vašeho soupeře nastoupily juniorské talenty Kanaďan Mitchell Marner či Američan Matthew Tkachuk. Převážila ve finále síla kádru?

Měli jsme dvě lajny, které dávaly branky pořád, a pak třetí, která občas skórovala. Byli to spíš mladší kluci, kteří dřeli. Ale v London Knights se prosazovaly všechny čtyři útoky. Prohrávali jsme třeba o jeden nebo dva góly.

Jakou jste měl úlohu v týmu?

Každý zápas jsem nastupoval v první nebo druhé lajně. Ze začátku jsem byl dříč a odváděl černou práci. Později si formace sedly, tak jsem hrával přesilovky a stál před bránou. Už šlo zkrátka o můj hokej, co mám hrát pořád.

Byl pro vás přestup do Niagary velká vzpruha?

V Sudbury jsem hrál jednu celou sezonu a před tou další jsem nevěděl, do čeho půjdu. Přišli do mužstva mladší kluci, už se nebylo kam posunout. V Sudbury jsem odehrál akorát dvacet duelů, pak jsem odešel skoro na tři čtvrtě sezony do Niagary. Šlo o nejlepší volbu, jakou jsem mohl udělat.

Jak zvládáte život v zámoří?

Líbí se mi tam a vždy se po létě rád vracím. Když hrajeme za juniorku, bydlíme v rodinách, takže je to pro nás jednodušší. Už po prvním roce jsem uměl anglicky, protože jsem byl za mořem v mužstvu sám.

Teď si užíváte dovolenou?

Zatím se flákám. (směje se) Jsem rád, že jsem s rodinou. Za chvíli už ale začnu s tréninkem. V červenci mě 
čeká kemp v Minnesotě.