Každý otec-sportovec touží, aby jeho syn šel v jeho šlépějích. Brněnskému hokejistovi Petru Hubáčkovi staršímu se to povedlo. A dokonce třikrát. Jeho nejstarší syn jej daleko překonal ziskem titulu mistra světa z roku 2010. „Hubas senior" zanechal výraznou stopu v osmdesátých letech především v Brně, i když do prvního týmu tehdejšího Zetoru pronikal složitou cestou. V internetové anketě o nejlepšího hráče Komety všech dob obsadil 22. místo. V konkurenci plejády hvězd rozhodně nejde o špatný počin.

Právě slavné legendy v dresu Rudé hvězdy Brno mu pomohly, aby si vybral hokej. „Hrál jsem i fotbal za Čafku, ale ta byla jen v divizi. Zato jsem pravidelně navštěvoval hokejové zápasy s hráči jako Potsch, Nadrchal, Meixner nebo Olejník," připomíná Hubáček své dětské vzory.

Částečně pomohla i nechuť k běhání, klíčový byl ovšem začátek hokejové kariéry jeho bratra. Bylo mu devět a čtyřletý Petr začal také. „Dneska je to normální, ale tehdy to bylo strašně brzy. Snad jsem v sobě něco měl. Ve čtrnácti letech mě na mistrovství republiky vyhlásili nejlepším útočníkem," pátrá v paměti po prvním individuálním úspěchu.

S Brnem o udržení

Na první start mezi dospělými v brněnském dresu si počkal dalších dvanáct let. Zetor tehdy v nejvyšší soutěži nijak neválel. Hrál převážně o záchranu, na nejlepší umístění s Hubáčkem v sestavě dosáhl v jeho poslední sezoně v letech 1986 a 1987. Tehdy však paběrkoval kvůli těžkému zranění kolene. „Samozřejmě jsme se nevyhnuli srovnání s mistrovskou generací, ale reakce fanoušků nebyly nijak negativní. Už v té době patřili spolu s příznivci bratislavského Slovanu k nejlepším v republice. Chodilo jich tehdy kolem šesti tisíc," vybavuje si bývalý střední útočník, kterého zdobila především pracovitost a důraz před soupeřovou brankou.

Jeho kariéra v brněnském celku připomíná pozdější putování syna Petra. Ten se taky do svého mateřského klubu dostal oklikou. Ovšem nemusel jako jeho otec na vojnu. Do Písku ve třetí nejvyšší soutěži. „Nemůžu si na vojnu ztěžovat. Věnovali jsme se takřka výhradně hokeji. Měli jsme dost vycházek i opušťáků," vzpomíná na první ze dvou jihočeských anabází.

Služba vlasti s sebou vždycky přinášela i průšvihy. Obzvlášť u talentovaných sportovců. „Nad námi držel ochrannou ruku jeden významný generál, obrovský pohlavár a milovník hokeje. Ten nám jednou pořádně pomohl," začíná Hubáček jednu z historek.

Před nástupem na dovolenou jej s kolegou velící důstojník poslal ostříhat vlasy. Jenže „mazáci" si rozkaz nevzali k srdci a bez povolení vyrazili domů. „Večer na diskotéce jsem pak viděl mého otce. Říkal jsem si, co tady proboha dělá. Sdělil mi, že doma na mě čeká eskorta. Zpátky na ubytovně jsme čekali na basu. Naštěstí se přes svého řidiče generál dozvěděl, že nejlepší hráči místo dovolené půjdou za katr. Za chvíli jsme byli doma a dostali ještě týden volna navíc," směje se hokejista s přezdívkou Hubajda.

S lidovou armádou se nerozloučil ani po dvou letech. Jako civilní pracovník šel v roce 1978 do béčka v té době nadupané Jihlavy. V Brně o něj nebyl zájem. Po roce si jej vyhlédly silné České Budějovice. „Poradil jsem se a rozhodl, že v Jihlavě zůstanu ještě o sezonu déle. Prospělo mi to. I když šlo o béčko, pořád to byla Dukla," přibližuje kvalitu tamního tréninkového procesu.

V jihočeském Motoru hned v první sezoně málem slavil mistrovský titul. Utekl mu o dva body. Kdyby se první sezonu nehrálo za nerozhodného stavu prodloužení, má dnes v šuplíku zlatou medaili. Velkou školu pro něj znamenalo celé angažmá na jihu Čech. „Hrál jsem vedle Jaroslava Pouzara, Vladimíra Caldra nebo Miroslava Dvořáka. Na mistrovství světa tehdy jelo snad pět mých spoluhráčů," upozorňuje Hubáček na tuhou konkurenci.

Pak si na něj vzpomněli na jihu Moravy. „Jak to, že brněnský odchovanec hraje v Českých Budějovicích a ne u nás?" ptali se bafuňáři Zetoru. Hubáček se tak v roce 1982 po šesti letech vrátil domů. Ve 161 zápasech pak nastřílel rovných 40 branek. „Nejvíc se mi povedla druhá brněnská sezona. Nastupoval jsem se Zdeňkem Balabánem a Frantou Šebelou. Dal jsem šestnáct gólů," vybavuje si.

Konec v Kometě nezažil slavný. Při posledním letním tréninku před dovolenou si po střetu prakticky zlikvidoval koleno. Následovalo dlouhé léčení a na závěr pouhých pět zápasů. Poslední aktivní sezonu odehrál ve Skalici. „To byla taková brněnská bašta. Tam vládla pohoda, nemusel jsem nikomu nic dokazovat," povídá.

Trénování syna

Pár sezon fungoval jako vedoucí mužstva v Kometě, pak přesedlal na podnikání s hokejovou výstrojí. Překvapivě se ještě postavil i na trenérskou lavici. To když s kariérou začal jeho nejmladší syn Oskar.

O pokračování sportovního rodu se Petr Hubáček starší postaral jako málokdo. „Ale není ani tak důležité, aby ze všech vyrostli slavní hokejisté jako slušně vychovaní lidé," upozornil.

Petr Hubáček starší

Narozen: 15. listopadu 1956 v Brně

Sport: lední hokej

Post: centr

Číslo dresu: 10

Kariéra: Rudá Hvězda/ZKL Brno (1960-1976), VTJ Písek (1976-1978), Dukla Jihlava B (1978-1980), Motor České Budějovice (1980-1982), Zetor Brno (1982-1987), ZVL Skalica (1987-1988)

V dresu Komety: 161 zápasů, 71 bodů (40 gólů a 31 asistencí)

V nejvyšší soutěži: 219 zápasů, 46 branek

Zajímavost: dva synové, Petr a Radek hrají hokej profesionálně, nejmladší Oskar hraje za žáky Komety.