Karle, z orlího hnízda jste odešel hodně narychlo. Jak se to upeklo?
Byla to prosba ze strany Písku a vedení Znojmo ji posvětilo. Mně osobně se do Písku moc nechtělo, ale co jsem mohl nadělat. Na mně asi moc nezáleží. Snad už tomu bude brzy konec.

V Písku se vám nelíbí?
Co se týče hokeje, nemám se špatně. Jsem celkem vytěžovaný, starají se tu o mě dobře. Jenže strašně mi chybí rodina. Celý týden jsem pryč, vidím je pouze jeden den. Po této stránce je to těžké.

Ve Znojmě působíte dvanáct let. Nedokážete si tedy představit angažmá v jiném klubu?
To zase ne. Kdyby přišla dobrá nabídka, proč bych ji odmítal? Rodina by šla se mnou, to už je hokejový život. Ale když jde o střídavý start na měsíc, je to trochu jiné.

Ve znojemském dresu byste se měl objevit v zápase proti Chomutovu…
Doufám, že to tak dopadne. Když jsem odcházel, řekli mi, že v Písku budu od patnáctého do patnáctého. Tak snad se nic nezmění. Domů se už totiž strašně těším.

Bokem musela jít i vaše práce u mládeže, kde fungujete v roli asistenta, že?
Já jsem tam toho moc ne〜udělal. (smích) Času není tolik, ale občas se snažím s těmi prcky pomoci. Navíc tam mám kluka, takže tak i tak bych na tom hokeji byl. Nestojím na tribuně, ale na střídačce. To je asi jediný rozdíl.

V závěru loňské sezony jste se v dresu extraligových Vítkovic zranil a defakto promarodil celou přípravu. Nyní se už cítíte v dobré kondici?
Už je to lepší, ale stále cítím výpadek. Snažím se ho dohánět, ale jde to pomalu. Doufám, že se už brzy dostanu na požadovanou úroveň.