VYBERTE SI REGION

Předurčení Otoupalíka: vzal číslo po Černém

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Bývalý brněnský hokejista táhl Kometu v osmdesátých letech především svými góly. Dvakrát vracel brněnský tým zpátky mezi elitu.

27.4.2013 1
SDÍLEJ:

Jiří Otoupalík.Foto: DENÍK/Attila Racek

Čím se liší současný pohled na sportovní areál za Lužánkami od toho například před třiceti lety? Na první pohled chybí symbol úspěchů brněnského hokeje. Po zimním stadionu zeje jen prázdný prostor.Stejná díra po jeho zbourání v roce 2008 zůstala i v srdci bývalého brněnského hráče Jiřího Otoupalíka. „Zamrzelo mě to, protože šlo o můj druhý domov. Chodil jsem vedle na kluziště už jako osmiletý kluk, prožil jsem tam celý život," říká čtyřiapadesátiletý odchovanec Komety, který v jejím dresu zasáhl do třinácti sezon v letech 1976 až 1990 a později v ní fungoval i jako trenér.

Kromě vysněného zahraničního angažmá koncem kariéry a nucené vojny v trenčínské Dukle nikdy v nejvyšší československé soutěži brněnské barvy nezradil. „Tehdy se moc přestupovat nedalo, ale po návratu z vojny jsem měl nabídku i ze Zlína. Já ale jen přemýšlel nad návratem domů do Brna," vrací se na začátek osmdesátých let, kdy se postupně probojoval mezi hlavní tahouny jihomoravského celku.

První spojení Otoupalík Kometa přišlo v osmi letech. „Někdo mě viděl bruslit na rybníku v Žebětíně a řekl tátovi, ať mě zavede na trénink žáčků," vzpomíná brněnský rodák, který stál na bruslích už ve třech letech.

Přes dorostence a juniory se postupně probojoval až do mužského A týmu a v sedmnácti letech za něj odehrál první soutěžní zápas. „Tehdy šlo o nejšpičkovější klub v republice s obrovským jménem. Každý snil o tom, za něj nastoupit," povídá bronzový medailista ze světového šampionátu juniorů v roce 1977.

Seděl v koutě kabiny vedle Oldřicha Machače, Vladimíra Dzurilly nebo Josefa Černého. „Hráčů, které jsem znal jen z televize. Bylo to něco úžasného. Jako bažant jsem jim říkal: Dobrý den. Dnešní mladí kluci si ani nedokážou představit, jaký jsem tenkrát před nimi měl respekt," upozorňuje.

Za obrovské plus považuje, že se ještě v týmu potkal s legendárním brněnským kanonýrem Černým. „Byl pro mě vzor. Potom, když jsem se do Brna vrátil z vojny v Trenčíně, vzal jsem si jeho volnou patnáctku," přibližuje, jak se dostal k číslu, které ho provázelo téměř celou kariéru.

Střelecká patnáctka

A jako by se s číslem předaly i střelecké schopnosti. V následujících letech si totiž soupeři Komety opět museli dávat pozor především na modrobílou patnáctku, která nastřílela i 22 branek za sezonu. „Odmalička jsem rád dával góly, takže jsem k tomu byl už předurčený," směje se pravé křídlo obávané formace s Karlem Nekolou a Liborem Havlíčkem.

„Patřili jsme k nejlepším útokům soutěže, i když spolupráce s Liborem byla někdy hodně složitá. Byl hrozný pedant. Na ledě jsme se i hádali, protože byl strašně náročný, ovšem po zápase už o ničem nevěděl. Karel Nekola říkával, že když neřve, tak nehraje," směje se.

Do smíchu ale v Kometě osmdesátých let vždycky nebylo. Dvakrát totiž kdysi slavný velkoklub musel skousnout sestup do druhé nejvyšší soutěže. V prvním případě u toho Otoupalík scházel kvůli vojně v Trenčíně, pod druhý sestup v roce 1988 se podepsal jen napůl. „Tenkrát to byla velká škoda a kaňka mého angažmá v Brně," přiznává.

Baráž strávil mezi marody po zákroku sparťanského útočníka Davida Volka. „Zezadu mě praštil do hlavy, takže jsem skončil v nemocnici se silným otřesem mozku," popisuje.

Kromě brněnského rodáka chyběla tehdy Kometě i opora zadních řad a kapitán Lubomír Oslizlo. „Jsem přesvědčený, že kdybychom tenkrát nastoupili, zachráníme se. Ne že bychom to uhráli jen my dva, ale výrazně bychom pomohli. Morálka mužstva nebyla zrovna ideální, někteří hráči nedali do baráže všechno. Ale to už je za mnou," mávne rukou.

Nesplacené účty však za sebou nikdy nenechal. Ve dvou sezonách v nižší soutěži vždy pomohl Kometě k návratu mezi elitu v roce 1981 a podruhé o osm let později. Nezapomenutelný byl podle něj především první comeback. „Po letech slávy a titulů jsme najednou hráli druhou nejvyšší soutěž, takže každý soupeř po nás tvrdě šel. Na rozhodující duel s Popradem vzpomínám dodnes. Na venkovní zápas jsme přišli dvě hodiny předem a na stadion jsme se ani nemohli dostat, jak byly všude davy lidí. Bylo to šílené," popisuje.

Mezi tisícovkami příznivců nechyběli ani brněnští fanoušci. „Při utkání obsadili jednu tribunu. Vytvořili nám prakticky domácí prostředí. Přitom ze začátku ročníku na nás moc nechodili. Na závěr sezony si moc dobře pamatuju, když jsem naposledy zažil vyprodané Lužánky. Přišlo přes jedenáct tisíc lidí, sta-dion byl na prasknutí," usmívá se.

Následujících šest let už strávil ve vysněném zahraničním angažmá. „Dřív bylo strašně těžké dostat se někam ven. Jsem rád, že na závěr kariéry se mi to povedlo," přibližuje přestup do německého Straubingu hrajícího třetí nejvyšší soutěž, kam šel se spoluhráčem Oslizlem.

Jiří Otoupalík.Čtyři trefy? Málo

Jako cizinec musel předvádět ještě o stupeň lepší hokej než tamní hráči včetně Kanaďanů. „I se čtyřmi vstřelenými brankami při porážce 4:5 jste byl pro ně špatný cizinec," přibližuje.

Poslední střídání před hokejovým důchodem si odbyl v roce 1995. „Měl jsem za sebou dvacet let kariéry. Dostavila se únava materiálu," rozesměje se.

Sportu se ovšem nevzdal. Na hokejových střídačkách se posunul jen o stupínek dozadu na místa trenérů. Postupně vystřídal pozici žákovského, dorosteneckého i juniorského kouče Komety, kde vedl například Jiřího Polanského, Petra Hubáčka, Davida Appela nebo Zdeňka Blatného.

Na přelomu tisíciletí pracoval jako asistent i u tehdy prvoligových mužů. „To bylo nejhorší období. Pamatuju si, jak trenér Barda pokaždé říkal, že do dalšího dne už v klubu nevydrží. Figurovali v něm prý zachránci brněnského hokeje, kteří si tak ale jen říkali. Nebýt Libora Zábranského, těžko říct, jestli se nyní v Brně hraje extraligový hokej," uvažuje současný kouč německého Halle.

Příští ročník povede třetiligový celek už pátou sezonu za sebou. „Bez úspěchů tam nevydržíte, protože na vaše zaváhání čeká celá řada dalších. Třeba vyhrajeme 8:0 a druhý den jdu přesto k vedení na kobereček, protože ve třetí třetině jsme nedali gól. Argument? Diváci platí za lístek tři sta korun, takže se chtějí bavit celý zápas," usměje se Otoupalík.

Autor: Tomáš Valaškovčák

27.4.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies