VYBERTE SI REGION

Prošek vyučoval hokej i v Japonsku

Horní Bezděkov, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Na jaře oslavil osmdesáté narozeniny, ale sportovní kořínek nezapře. „Špatně vidím, špatně chodím, nohy mi neslouží a teď jdu zrovna z lesa. Hřiby jak telata,“ usmívá se Bohumil Prošek.

6.8.2011
SDÍLEJ:

Bývalý hokejový útočník Bohumil Prošek.Foto: DENÍK/Rudolf Muzika

Legendární hokejový útočník žije nedaleko Kladna. Tam pro vrcholový sport vyrostl. Na konci padesátých let se Středočechy přerušil brněnskou hokejovou nadvládu. A s klubem prorazil i jako trenér. Své hráče v roce 1978 dovedl k československému titulu, o rok dřív slavil i triumf v Poháru mistrů evropských zemí.

Slavná hokejová léta přitom zažil i v Brně. Stál u počátků slavného týmu, s nímž v padesátých letech získal hned čtyři tituly. „Rád vzpomínám na tu partu. Nebyly tam žádné primadony,“ vypráví kladenský rodák.

Velkou část dětství strávil na Moravě. „Jako malé dítě jsem bydlel v Prostějově, protože tam můj tatínek hrál fotbalovou ligu za tamní klub. Přesně si pamatuji hřiště u nádraží, kde jsme bydleli. Válečné zimy byly kruté, takže led vydržel dlouho. Ale bruslil jsem i na rybníku. Tam jsem se jednou i topil,“ přidává vzpomínku na hokejové začátky.

Tehdy netušil, že se sport na ledě stane jeho posláním. „Hokej mě tolik nebral. Nebyl tak rozšířený. Tíhnul jsem víc k fotbalu,“ představuje další sportovní vášeň.

Po válce se s rodinou vrátil do Kladna a snil o fotbalové kariéře. „V době, kdy jsem už věkově nemohl zůstat v dorostu, mě zkoušeli v áčku. Kladno bylo tehdy v lize třetí hned za Spartou a Slavií. Nastoupil jsem asi do dvou utkání, ale nepřijali mě mezi sebe. Nepotřebovali mladé kluky. Byl jsem z toho zdrcený,“ líčí moment, který jej nasměroval na zimní stadion. Ten se ve městě otevíral pár let po válce. „Trénoval tam bývalý reprezentant Tožička a říkal mi: Vyprdni se na fotbal. Ty budeš hrát jednou za nároďák hokej,“ povídá Prošek.

Začal tvrdě trénovat a už za rok se prosadil do A mužstva. Jeho další kariéru ovšem nasměrovala vojna. „Dostal jsem nabídku z Křídel Vlasti v Olomouci. U odvodu ale rozhodli, že půjdu k pohraniční stráži do západočeských Poběžovic,“ objasňuje.

I nedaleko hranic kopal do balonu, ale na podzim 1952 přišel opravdový hokejový zlom. „Dostal jsem dopis, že se mám zúčastnit soustředění rozšířeného národního mužstva v Českých Budějovicích,“ vybavuje si.

Poprvé mezi elitou

Na čtrnáctidenním kempu reprezentace poznal i své pozdější spoluhráče včetně Bubníka či Bartoně. Když se vrátil na základnu do západních Čech, jeho velitel měl nový plán. Domluvil vojákům tréninky na ligovém stadionu v Plzni. „Řekl mně, že tým povedu. Dostal jsem to vlastně rozkazem. Jako řidiči mně svěřili autobus a já mužstvo do Plzně dvakrát týdně vozil,“ usmívá se Prošek.

Na Vánoce jej převeleli do Bratislavy a na jih Moravy zbýval jediný krok. „Už se schylovalo k počátkům Rudé hvězdy v Brně. A v roce 1953 několik z nás putovalo právě do vznikající Komety. Přišel jsem ze Šumavy a Bratislavy, kde jsem sloužil jako řadový voják. Byla to změna jako z pekla do nebe,“ vzpomíná.

Brněnský klub hrál hned v úvodním roce o titul, jenže remíza 1:1 se Spartou mu vzala naději. O to sladší byla odveta o rok poději. Kometa ve finálové skupině Pražany rozdrtila 8:2. „Před zápasem do kabiny přišel Vláďa Bouzek. Znal jsem ho z vyprávění tatínka. To už jednal s vedením Rudé hvězdy, že nás bude trénovat. Říkal nám: Vždyť jsou to staří dědkové, vlítněte na ně. Jste mladí, Zábrodský a jeho spoluhráči už mají nejlepší léta za sebou. Musíte je rozdrtit,“ tlumočí Prošek slova slavného hokejového kouče.

A v následujících čtyřech sezonách už Brno nemělo konkurenci. Řádila v něm také útočná trojice Prošek-Vaněk-Návrat. „Hráli jsme ve složení, které jsem pak prosazoval i jako trenér. Musí tam být jeden obětavec, který maká, což jsem zastal já, dneska už to můžu říct. Pak jeden chytrý, který řídí hru celé řady – Franta Vaněk. A pak útočník, který střílí a dává góly. Tu roli plnil Zdeněk Návrat,“ naznačuje souhru známého tria.

V Brně také poznal budoucí manželku. „Kde jsme se mohli namluvit? Přece na ledě. Byla krasobruslařka. Kamarádili jsme s bráchy Bobrovskými, chodili jsme tancovat na Stadion, hrála tam kapela Gustava Broma, který se s námi přátelil,“ loví Prošek zpaměti.

Na jižní Moravě zůstal i po vojně, jenže musel vzít práci u státní bezpečnosti. „Když jsem zjistil, co to obnáší, nechtěl jsem tam zůstat. A doma na Kladně mi umřela maminka. Chtěl jsem se vrátit,“ odůvodňuje odchod z Brna.

S mateřským klubem si hned v sezoně 1958/1959 střihl parádní kousek. Suverénní Kometě Kladeňáci ukradli přednostní právo na titul. Po čtyřech letech její dominance jí na ligovém trůně vystřídalo Kladno se Selskou jízdou. „Tak říkali jednomu našemu útoku. Řada kluků měla problémy s bruslením, ale vynahrazovali to bojovností. Ligu jsme vyhráli i bez domácího hřiště, které zastřešovali kvůli mistrovství světa. Kometu jsme porazili 9:1. To byla pro ně rána,“ vzpomíná Prošek.

Zaslíbená Ženeva

V té době už platil za zkušeného reprezentanta. Se lvíčkem na prsou nastoupil ve 39 zápasech, v nichž vstřelil 13 branek. A z paměti už nikdy nevymaže mistrovství světa v roce 1961 ve Švýcarsku. Bylo zároveň jeho poslední.

Čechoslováci procházeli turnajem suverénně, porazili i Sověty a zlato si nepověsili na krk jen kvůli horšímu skóre s Kanadou. Přesto získali titul mistrů Evropy. „Byl to první významný úspěch poté, co zavřeli partu kolem Zábrodského. Přijeli jsme do Prahy, kde se na letišti tísnilo deset tisíc lidí. Ti obklopili letadlo, když teprve dobržďovalo. Pak nám urvali všechny knoflíky,“ vypráví o velké slávě.

Na další šampionát už se nepodíval a hokejovou kariéru završil v polovině šedesátých let. Z ledu se přemístil jen za mantinel, na trenérskou lavičku. „Já ani nechtěl, ale šéf řekl, že musím být kouč, jinak pro mě v podniku nemá místo,“ hlásí Prošek.

I v trenéřině si ovšem vedl znamenitě. V roce 1977 dovedl tým k vítězství v PMEZ, když Kladno porazilo Spartak Moskva.

Ve stejném roce s mužstvem šířili slávu i v zámoří. „Jako první české kluby jsme hrály proti profíkům ze zámoří,“ líčí obrovský trenérský zážitek. Středočeši porazili Toronto nebo Chicago, remizovali s New Yorkem Rangers a v totožné sezoně ovládli také československou­ ligu.

Na hokejovou lavičku se Prošek podíval dokonce i v Japonsku. Pět let vedl tamější tým Furukawa Denko. „Z Kladna jsem musel odejít. Bylo to i z politických důvodů, protože jsem v roce 1968 vystoupil ze strany. V Japonsku jsem bral asi pět tisíc dolarů měsíčně. Ale kdyby mě doma nevyhodili, nejdu tam,“ říká.

Už po roce se v Asii naučil i japonštinu. „Dokonce jsem pak tady doma dělal na mistrovství světa v házené tlumočníka japonskému týmu,“ usmívá se Prošek, kterého dodnes navštěvují přátelé z Asie.

I když se od března řadí mezi osmdesátníky, elán může rozdávat. „Občas si chodím zahrát tenis. Před pár lety mi šel taky bowling. No, pokouším se, jinak bych jako člověk uvadl. Život mě baví,“ dodává hokejová osobnost.

Narozen: 26. 3. 1931 v Kladně
Profese: hokejový útočník, trenér
Hráčská kariéra: SONP Kladno, RH Brno, Slavia Praha, téměř 300 ligových startů
Reprezentace: 39 zápasů/13 gólů
Největší hráčské úspěchy: 1× stříbro na MS (1961 Švýcarsko, současně titul mistra Evropy), 2× bronz na MS (1957 SSSR, 1959 ČSSR), 5× mistr ČSSR (1955–58 s Kometou Brno, 1959 s Kladnem)
Největší trenérské úspěchy: vítěz PMEZ (1977 s Kladnem), 1× mistr ČSSR (1978 s Kladnem)
Rodina: vdovec, dvě děti, dvě vnoučata
Zajímavost: pět let trénoval japonský tým Furukawa Denko, i proto ovládá japonštinu

Autor: Tomáš Svoboda

6.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies