VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Průkopníka bodyčeků táhlo zpět do Brna srdce

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Brněnský hokejový obránce Rudolf Potsch byl v 60. letech postrachem útočníků. Ze západního Německa ho přitáhla láska k domovu.

8.7.2010
SDÍLEJ:

Opora zadních brněnských řad Rudolf Potsch přivedl hokejovou Kometu k devíti tiulům československého mistra.Foto: ČTK/Zdeněk Havelka

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

Když ještě hokejoví brankáři chytali bez masek a hráči nastupovali na led téměř bez chráničů, byl postrachem soupeřů. Dokázal tvrdě vypálit od modré, a několika gólmanům se tak do tváří nesmazatelně zapsal zlomeným nosem nebo několika stehy. Útočníci se zase báli vjet do jím stráženého prostoru. Stačilo jedno zaváhání a přišel malér. Bodyček ramenem přímo do hrudi, to byl oblíbený trest pro narušitele.

Tak se dnes už třiasedmdesátiletý Rudolf Potsch, který v padesátých a šedesátých letech minulého století získal s Kometou devět československého titulů a dovezl šest medailí z mistrovství světa nebo olympijských her, nesmazatelně zapsal do dějin brněnského hokeje.

Potsch byl technik na bruslích s dobrou střelou, který s Oldřichem Machačem přinesl do československého hokeje bodyček. V prvním případě se museli třást především gólmani. „Měl jsem oblíbené místo, kam jsem mířil. Dvacet centimetrů nad ledem k pravé tyčce brány,“ odtajnil svůj nejčastější cíl.

„Někteří brankáři už mě znali a věděli dobře, že tam rád pálím, ale přesto mi to tam padalo. Občas přitom dostali i nějaký zásah do nechráněného místa,“ přiznává hokejista, který za svou kariéru v nejvyšší československé soutěži nastřílel 139 branek.

Kromě tvrdých a přesně mířených střel rozdával rány i ve vlastním obranném pásmu. Natrefit na připraveného Potsche bylo jako náraz do skály. „Připouštím, že soupeři ze mě měli minimálně respekt,“ směje se. „Hodně hráčů mi pak říkalo: Na tebe jsem si měl dát větší pozor,“ dodává.

Pověst tvrdého hráče Potsche předcházela. Soupeři se ale mohli spolehnout, že se jednalo o zákroky v mezích pravidel. „Všechno bylo fér, nebyl jsem zákeřný hráč. Ani rukavice jsem neshazoval,“ vysvětluje řízný zadák.

S kariérou začínal v Králově Poli, kde vybojoval tři dorostenecké tituly a poprvé tu nakoukl i mezi muže. V roce 1956 odešel při vojenské službě do tehdejší Rudé hvězdy Brno. „Ze začátku to byla pro mě učňovská léta. Hrát po boku legend jako Bubník a Danda mi dalo hodně, jelikož jsem měl ty nejlepší učitele,“ povídá Potsch.

V klubu strávil třináct let v kuse. „Byla to neuvěřitelná léta. Dařilo se nám vyhrávat, chodila plná hala. Byli jsme perfektní kolektiv Brňáků, ze kterého nechtěl nikdo odejít. Spíš naopak,“ popisuje partu okolo dalších legend brněnského hokeje Jaroslava Jiříka nebo Vladimíra Nadrchala.

V roce 1969 se jeho spojení s Brnem na pár let přerušilo, když odešel za hokejem do zahraničí. V západním Německu nastupoval tři sezony za Düsseldorf. „Patřil jsem v týmu ke starším hokejistům, a tak jsem musel odejít. Byl jsem už moc okoukaný,“ vtipkuje. „Objevila se nabídka, která byla pro Brno lákavá, protože za mě Němci nabízeli docela vysoké odstupné v markách,“ dodává jednu z příčin odchodu.

Při přestupu do zahraničí ale musel splnit hned několik podmínek, mezi nimiž bylo i svolení předsedy místního výboru komunistické strany. „Já a pár kluků jsme byli v tomto velcí průkopníci,“ uvažuje. Na působení u západních sousedů rád vzpomíná. Zápasy navštěvovalo třináct tisíc diváků, dvakrát se stal s Düsseldorfem i německým mistrem.

Na hřišti si s hokejisty rozuměl. Horší to bylo ale například při nakupování. „Uměl jsem sice perfektně rusky, ale to mi bylo na prd,“ směje se. „Tak jsem si vzal slovníček a jel jsem slovíčko po slovíčku, abych se nějak domluvil,“ popisuje.

Kromě jiného stylu hokeje se lišil i život mimo led. „Rozdíl byl obrovský. Kdybych to měl porovnat, měli se tam tehdy jako my nyní. V obchodech měli velký výběr, mohli volně cestovat,“ srovnává. Přesto se po třech letech vrátil zpět domů do Brna. „Tehdy se dávalo povolení jen na pár let. Pokud bych chtěl zůstat, musel bych emigrovat. Srdce mě ale táhlo zpátky do Brna,“ zasní se. Do Komety už ale nešel. „Z jejich strany o mě nebyl zájem, proto jsem zakotvil v Ingstavu. Podařilo se nám postoupit do ligy,“ vzpomíná.

Tam také zakončil aktivní kariéru. „Už jsem byl starší,“ upozorňuje na tehdejších sedmatřicet let. „Láska k hokeji ale zůstala, proto jsem se dal na trénování,“ dodává. Jako kouč vydržel předávat své zkušenosti více než čtvrt století. Působil mimo jiné u Komety, Dukly Trenčín nebo v jugoslávském Partizanu Bělehrad. S trénováním skončil v roce 2000 na lavičce Kroměříže.

Kromě hráčských úspěchů v domácích soutěžích se Potschovi dařilo i na mezinárodních turnajích. Dohromady přivezl z mistrovství světa a olympijských her šest medailí. Ta nejcennější ale v jeho sbírce chybí. „Je to škoda,“ jen hlesne.

Na hokej nedá dopustit ani ve svých třiasedmdesáti letech. V uplynulé sezoně ho brněnští diváci mohli vidět při několika domácích zápasech Komety. „Začátek vypadal špatně, pak se mužstvo dalo dohromady,“ hodnotí loňský ročník. „Těší mě, že se do Brna vrátila extraliga. Diváci si ji určitě zaslouží. Jen mě mrzí, že si ligu tým nevybojoval sportovní cestou,“ povídá legenda brněnského i československého hokeje.

Rudolf Potsch

Narozen: 15. června 1937
Povolání: bývalý hokejový obránce, několikanásobný československý reprezentant
Úspěchy: 9x mistr Československa
2x mistr Německa
OH – bronz 1964
MS – 3x stříbro (1961, 1965, 1966), 2x bronz (1959, 1963)
ME – 1x zlato (1961)
Kariéra:
1955–1957 Královo Pole
1957–1969 Kometa Brno
1969–1972 Düsseldorf (Něm.)
1972–1974 Ingstav Brno
Zajímavost: historicky nejlépe střílející obránce Komety Brno se 133 góly

Autor: Tomáš Valaškovčák

8.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
1

Přídavky uživí celou rodinu. Papírování bylo psychicky náročné, říká matka

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
1

Úder pěstí do obličeje a krvavé zranění. Kvůli balíčku gumových medvídků

Modrotisk usiluje o zapsání na seznam UNESCO. Na jižní Moravě zůstaly dvě dílny

Olešnice, Strážnice – Modrotisk je tradiční metoda zdobení textilu, kterou v České republice používají už pouze ve dvou dílnách. Obě jsou na jihu Moravy – v Olešnici na Blanensku a ve Strážnici na Hodonínsku. O zápis modrotisku na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO požádal v pondělí ministr kultury Daniel Herman.

AKTUALIZOVÁNO

Chodci přišli v Husově ulici o část podloubí. Kvůli prodejně

Brno /FOTO/ – Podloubí domu v Husově ulici číslo 7 sloužilo chodcům dlouhou dobu. Od začátku března jej však vlastník domu částečně uzavřel, což se mnoha Brňanům nelíbí.

Kosti? Budoucí lékaři si pro ně chodí do školní půjčovny

Brno /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Kost křížovou, obratle a třeba i části lebky mají budoucí lékaři z brněnské Masarykovy univerzity k dispozici dvakrát týdně. Získávají je v takzvané kosťárně, půjčovně kostí ve škole. Studenti využívají také muzeum, kde mohou pozorovat orgány nebo části končetin i s tkáněmi. Útrobám anatomického ústavu lékařské fakulty se věnuje další díl seriálu Deníku Rovnost nazvaného Za zavřenými dveřmi.

Krajská koalice představila programové prohlášení. Chce řešit majetek i sucho

Brno, jižní Morava – Zlepšíme komfort dopravy, budeme prosazovat větší otevřenost vzdělávacího systému, podpoříme sport především u dětí a mládeže. Takovéto cíle a mnoho dalších uvádí krajská koalice ve svém programovém prohlášení. Představila ho přibližně pět měsíců od loňských voleb.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies