VYBERTE SI REGION

První Čech v NHL v sedmdesáti pilotuje vrtulník

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Od loňského prosince patří mezi sedmdesátníky. S přibývajícím věkem však bojuje stejně znamenitě jako s dřívějšími soupeři na ledě. Česká hokejová legenda Jaroslav Jiřík hýří energií, pomáhá americké agentuře s vyhledáváním hokejových talentů a taky se učí se pilotovat vrtulník. „Přesvědčuju sám sebe, že mi je padesát,“ nabízí Jiřík recept na vitalitu.

17.2.2010
SDÍLEJ:

Jaroslav JiříkFoto: archiv

Už je to skoro půlstoletí, kdy se zabydloval v Brně Za Lužánkami. První okamžiky si už přesně nepamatuje. „Vzpomínám si hlavně na to, že jsem oblékl vojenský šat. A narukoval jsem. To byl takový zlom,“ přiznává bývalý útočník, který byl proslulý svou prací před brankou. „Abych pravdu řekl, vůbec si nevzpomínám, jak jsem poprvé přišel do brněnské kabiny. Ale nervózní jsem nebyl. Půl šatny jsem znal z nároďáku,“ dodává k brněnským začátkům v roce 1961.

Do Komety přišel jako ostřílený mladík, který už měl v kapse československý titul. Ten získal v mateřském Kladně, ze středních Čech ale neodcházel v dobrém.

„Pro mě byl odchod jednoduchý, zato Kladeňáci mě za žádnou cenu nechtěli pustit. I proto ze mě dělali gaunera a antisocialistický živel, který rozvrací mančaft,“ vypráví Jiřík. Na kladenský hokej však nezanevřel. „Lidi z tehdejšího vedení už jsou po smrti. A s bývalými spoluhráči jsme si to po letech vyříkali,“ podotýká. Do Kladna už se nikdy nevrátil.

Zlatá léta v Brně

Teprve v Rudé hvězdě se nesmazatelně zapsal do historie českého sportu. S brněnskými hokejisty získal v letech 1962–66 dalších pět ligových titulů. „Kometa byla výjimečná už svým založením. Kdo šel na vojnu, odešel buď do Brna nebo do Jihlavy. Základ týmu byl velmi dobrý a každý rok přišli dva tři noví hráči, kteří mužstvo ještě posílili,“ má jasno.

Brněnská útočná formace František Ševčík, Zdeněk Kepák, Jaroslav Jiřík naháněla strach všem ligovým soupeřům. „Byli jsme dobře poskládaní. Kepoš hrál na centru. Měl velký herní přehled, rozdával nám puky. Švec byl zase takový zarputilec. Lítal nahoru dolů, nic nevypustil. A já? Měl jsem na starosti taky bránění a dával jsem góly,“ líčí autor 242 brněnských branek. V lize si jich dohromady připsal tři stovky. „Já myslím, že hokejová role je už daná předem. Někdo dává míň gólů, jiný je zase technik. Já prostě věděl, kam se mám před brankou postavit. Třeba Franta Vaněk tolik gólů nedával, ale byl to vynikající hokejista, protože puky rozděloval,“ povídá Jiřík, kterému hráči přezdívali Brambor. „Jak to vzniklo? Už v Kladně, když mi bylo sedmnáct, na mě tehdejší kapitán Standa Bacílek křičel: Ty se před tou brankou motáš jak brambor a vono je to vono. Pak už mi to zůstalo,“ objasňuje.

Jiříkova černá práce před brankou a jeho přísun gólů přivábily velmi záhy i reprezentační trenéry. Důrazný křídelní útočník si přivezl bronz už ze svého druhého mistrovství světa v roce 1959. Medaile získal i na olympiádách v Innsbrucku 1964 i o čtyři roky později v Grenoblu. Stejně jako jeho spoluhráči nevypustí zpaměti legendární bitvy se Sověty, které ještě rozdmýchávala tehdejší politická situace. „Rusáky jsme neměli rádi už před okupací,“ přiznává. Sovětské tanky v roce 1968 nevraživost vystupňovaly. Hokejisté alespoň na pár týdnů vrátili pýchu zkroušenému národu, když ve Stockholmu na světovém šampionátu porazili Sovětský svaz dvakrát po sobě.

Zalepená hvězda

Někteří hokejisté si na dresech přelepili hvězdu na státním znaku černou páskou. „Už nevím, jak přesně vznikl impulz. Prostě jste seděl před zápasem v kabině a najednou říkám: Když jsem chodil do školy, byla nad lvem korunka. Proč tam má být hvězda? Tak jsem ji přelepil černou páskou a udělalo to i pár dalších kluků,“ vzpomíná na památné gesto odporu, které komunistický režim překvapivě přešel bez represí.

Jiřík se v témže roce zapsal do historie ještě jednou. Jako první hokejista z východního bloku okusil atmosféru kanadskoamerické NHL, když si zahrál tři zápasy za St. Louis Blues. „Přišel jsem sice do nového prostředí, ale nejsem typ člověka, kterého by jen tak něco vyjukalo. Věděl jsem, do čeho jdu. I v Kanadě se hraje hokej s hokejkou a pukem,“ směje se legenda, která „ochutnala“ rozdílné hokejové prostředí než Za Lužánkami. „Atmosféra byla jinačí, komornější. V Kanadě brali hokej jako větší společenskou událost. Neměli tolik divadel, takže chodili za kulturou taky na hokej. Ženské si před zápasem zašly ke kadeřníkovi a v hledišti se fandilo na obě strany,“ vyjmenovává hlavní rozdíly.

Kvůli očekávanému přírůstku do rodiny však v týmu slavného kouče Scotty Bowmana dlouho nevydržel a brzy se vrátil zpět do Československa. „Měl jsem punc hvězdy. Lidi byli rádi, že jsem se vrátil. Samozřejmě se našli i závistivci, kteří na mě křičeli: Profesionále! To byla tenkrát nadávka,“ připomíná bez emocí.

V Brně také zakončil svou bohatou hráčskou kariéru. V roce 1975, bez velkých gest i potlesku. „Prostě jsem uzavřel sezonu a v té následující jsem nastoupil na lavičku jako trenér,“ odmítá sentiment. I jako šéf střídačky stihl hodně. Trénoval Kometu, slovenskou Nitru či švýcarský národní tým. „To povolání je náročné. Neustále někam dojíždíte. Vydržel jsem docela dlouho, ale pak už jsem chtěl skončit. Teď se na hokej podívám v televizi. To mi stačí,“ pousměje se Jiřík.

Hokejový důchod však rozhodně netráví nicneděláním. Kromě vyhledávání mladých talentů zůstává věrný své letecké vášni. „Po revoluci jsem měl jako jeden z prvních Čechů piloťák na ultralight,“ představuje svou zálibu.

A nezůstal jen u nich. „Švagr má vrtulník, tak to zkouším i s tímto strojem. Přistání a start jsou podstatně jiné než v ultralightu. V něm to jde člověku samo,“ líčí.

I když může být pyšný na svou hokejovou minulost, snaží se dívat do budoucna. „Člověk se nechce utápět ve vzpomínkách,“ říká rázně. A těší se na olympijské představení českých hokejistů, kteří svou olympijskou misi načnou dnes brzy ráno proti Slovákům. „Budu jim držet palce. Dokážu se vžít do jejich situace. Při takových momentech si samozřejmě vzpomenu na své olympiády,“ dodává Jiřík.

Jaroslav Jiřík

Narozen: 10. prosince 1939
Místo narození: Vojnův Měštec
Pozice: levé křídlo
Hráčská kariéra: HC Kladno, Rudá Hvězda Brno, St. Louis Blues (NHL), Kansas City Blues (AHL)
Trenérská kariéra: Rudá Hvězda, reprezentace Švýcarska, Nitra, Škoda Plzeň
Největší hráčské úspěchy: 1× stříbro (OH 1968), 1× bronz (OH 1964), 2× stříbro (MS 1965 a 1966), 3× bronz (1959,1963, 1969), 6 x mistr československé ligy (5× s Rudou Hvězdou, 1× s Kladnem)

Autor: Tomáš Svoboda

17.2.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies