VYBERTE SI REGION

První gólman Komety tančil s Lollobrigidou

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – V půlminutě vypálí kompletní sestavu, která začala psát slavnou historii hokejové Komety. „Stejně jsem ji vyjmenoval, když se mě ptali při 55. výročí založení klubu. A pak přišla otázka na můj věk. Tak jsem řekl, že si ho nepamatuju,“ směje se Jiří Kolouch.

3.7.2011 1
SDÍLEJ:

Jiří Kolouch byl první brankař nově vzniklého brněnského klubu RH Brno.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

V půlminutě vypálí kompletní sestavu, která začala psát slavnou historii hokejové Komety. „Stejně jsem ji vyjmenoval, když se mě ptali při 55. výročí založení klubu. A pak přišla otázka na můj věk. Tak jsem řekl, že si ho nepamatuju,“ směje se Jiří Kolouch.

Moc dobře ví, že v dubnu oslavil 79. narozeniny. Z hrátek času ale vědu nedělá. „Život je překrásný,“ a znovu se mu v obličeji rozzáří úsměv.

Jeho veselé osobnosti už nikdo neodpáře primát. V plejádě brankářů Komety byl první. Pamatuje si klubové začátky v roce 1953, kdy nově vznikající policejní Rudá hvězda vzala nejlepší hráče hokejové Zbrojovce a Královu Poli. „Co jsem dostal jmen. Rozkradli jste nám mančaft, darebáci policajtský, křičeli na nás. Já říkal: Na mě neřvěte, jsem tu na vojně z Budějovic. Za rok už nás v Brně milovali,“ povídá jihočeský rodák, který získal pět mistrovských titulů a v padesátých letech reprezentoval Československo.

Cestu na led měl však hodně klikatou. „Pocházím ze třinácti dětí. Když v zimě zamrzlo, šli jsme bruslit, jenže já neměl žádné brusle. Tak jsem movitějším klukům hlídal boty. Vydělal jsem si pětikorunu a šel jsem k vetešníkovi, který mi prodal typické kolumbusky,“ vzpomíná Kolouch.

Partu z ulice, v níž nechyběl ani pozdější slavný boxer Josef Němec, sledoval i učitel ze základní školy. „Řekl nám: Kluci, já vám zorganizuju zápas proti žákům z českobudějo­vického hokejového klubu,“ vypráví Kolouch.

Své schopnosti nezapřel už tehdy. „Šmikli jsme ty žáky asi 12:1. Všechny je pak vyházeli a vzali nás do týmu,“ připomíná začátky gólmanské kariéry. „Kdo pořádně neuměl bruslit, šel do branky. I teď mi to kamarádi v legraci říkají,“ poznamená Kolouch.

Jenže začínající „Kolčava“, jak mu přátelé přezdívají, měl ve vínku spoustu talentu i zarputilosti. „V zimě jsem šel třeba z ledu domů až o půlnoci. Už nezbylo nic k jídlu, tak jsem spal,“ usměje se.

Ve třinácti už si zachytal za dorost, v necelých osmnácti za Motorlet nastoupil v nejvyšší soutěži. „Měl jsem i trochu štěstí. Odchytal jsem asi osm zápasů a stali jsme se mistry ligy,“ nevymaže z paměti sezonu 1950/51.

Tisícikoruna

Za celkový triumf dostal každý hráč tisícikorunu. „Taky jsem natahoval ruku, ale řekli: Seš mladej, peníze by tě zkazily a mazej do gólu. Koupili mně oblek, což bylo překrásné,“ přidává vzpomínku.

Kolouch pak odchytal sezonu v druholigových Karlových Varech, potom přišel povolávací rozkaz na vojnu do Aše. „Zůstal jsem tam asi deset dní. Jééé, to bylo hrozné, tam už skoro končil svět,“ zdůrazňuje. Kolouch se naštěstí pro něj rychle stěhoval na vojnu do Bratislavy a odtud už scházel krok do Brna.

Na jihu Moravy se na podzim roku 1953 tvořil nový policejní tým RH Brno a Kolouch patřil k posilám, jako jediného jej zdobil mistrovský titul. Kometu zařadili do nejvyšší soutěže a klub si od začátku vedl náramně. „První ligové utkání v Karlových Varech jsme vyhráli 6:1,“ říká Kolouch a přidává všechny střelce branek.

Brňané vlétli do republikového přeboru jako střela, zastavili se až těsně před nejvyšším stupínkem. V rozhodujícím zápase o titul potřebovali výhru nad Spartakem Sokolovo, předchůdcem současné Sparty. „Vedli jsme 1:0 do 14. minuty třetí třetiny. Ani Zábrodský mi nemohl dát gól. Najednou se puk nějak zamotal před bránou a dostali jsme ho,“ šátrá v paměti po nešťastném okamžiku.

Remíza 1:1 přiřkla titul Spartě. „Na Štvanici jsme došli do kabiny a brečeli jsme. Náměstek ministra říkal: Co bulíte? Hrajete první rok ligu a už chcete být mistři,“ převypravuje Kolouch.

Možná už tehdy tušil, že Brno v následujících letech posbírá jednu trofej za druhou. K vítězstvím pomáhal i šikovný gólman. „Držel jsem hokejku v levé ruce, v obráceném gardu, což útočníkům dělalo problémy. A hokej jsem opravdu miloval,“ sděluje.

Hned po smolném zápase se Spartou se mladému gólmanovi otevřela nová kapitola. Reprezentační. „Národní mužstvo druhý den letělo do Švýcarska. Přiběhli kluci v čele s Bubálem (Bubníkem – pozn. red.) a říkali: Pojď, seš tam taky povolanej. Tak jsem poprvé odjel do Švýcarska,“ hřeje ho i po letech debut.

O rok později si s národním týmem zachytal i na mistrovství světa ve Stockholmu. „Rok 1954 byl pro mě opravdu šťastný. Seznámil jsem se s mojí ženou, v srpnu jsme se brali a už v prosinci jsme měli kluka,“ líčí Kolouch.

Osudoví Švédové

Však si také radostnou událost vyslechl přímo na stadionu. „Zrovna jsme hráli v Praze proti Švédům. Po druhé třetině hlásili: Vážení přátelé, našemu brankáři Jiřímu Kolouchovi se narodil prvorozený syn,“ vzpomíná na krásné okamžiky.

Dojatému gólmanovi s kyticí tehdy gratuloval i legendární Švéd Tumba Johansson. Také při narození druhého syna Kolouch chytal a znovu u toho byly Tři korunky. „Já tehdy říkám: Hoši, se Švédama jsem skončil. Kvůli nim nechci patnáct kluků,“ vtipkuje.

V roce 1954 se Kolouch představil na svém jediném světovém šampionátu. Československo skončilo čtvrté. „Smutek mě dávno přešel. Vždyť uplynulo sedmapadesát let,“ vypočítává.

Cenné výhry sbíral na klubové úrovni. S Brnem získal čtyři tituly v řadě. Nejraději se s týmem vracel domů na jih Čech. „Oni tam čekali. Celá rodina,“ zasní se.

Kolouch se těšil už před zápasem. „Přišli maminka, tatínek, bráši, sestry, švagři, švagrové a 48 děcek. Byli jsme zvyklí si dát pusu a než jsem je oblíbal, všichni už měli po obědě. Spoluhráči si dělali legraci, že jsme v Kolouchově. Půl tribuny zabrala rodina,“ rozzáří se mu obličej.

Díky národnímu týmu i Kometě mohl v období tuhé totality vyrážet do zahraničí. S Brnem ovládl v roce 1955 Sprenglerův pohár, k němuž přidává další historku. Na večerním hotelovém rautu potkal „Monu Lisu“ dvacátého století. „Hrála hudba, tancovalo se. Najednou se tam objevila Gina Lollobrigida. Tak jsem ji taky vyzval k tanci. Čtyřikrát jsem se s ní otočil a hned mi ji ukradli, ale vzápětí psali v novinách, že náš brankář tancoval s hvězdou,“ povídá Kolouch.

V roce 1958 Kometa dala přednost nové nastupující legendě Vladimíru Nadrchalovi. „Přešel jsem do Králova Pole a pak do Zbrojovky. Odchod jsem bral normálně. Láďa mě prostě vystřídal. Je to vzácný chlapec, milionový kluk. Doteď se scházíme,“ pochvaluje si.

Kolouch po skončení aktivní hokejové kariéry v polovině šedesátých zůstal věrný sportu. „Trénoval jsem dva roky brankáře Komety, i Karla Langa. Hrál jsem pořád hodně fotbal a staral jsem se o klub v Brněnských Ivanovicích,“ připomíná další lásku.

V bystrckém bytě s výhledem na Brněnskou přehradu má spoustu hokejových památek, fotografie s dalšími slavnými sportovci, na stěně visí třeba snímek s Jaromírem Jágrem. „Jo, to je z Prostějova. Říkal jsem Jardovi: Nazdar synku,“ šprýmuje.

I na prahu osmdesátky jej neopouští životní lehkost a vtip, schází se s hokejovými kamarády a chodí na Kometu. „Bez sportu si život nedokážu představit,“ má jasno. „Jiří je opravdu člověk s velkým č,“ říká jeho přítelkyně Marie Musilová.

JIŘÍ KOLOUCH
Narozen: 24. dubna 1932 v Českých Budějovicích
Profese: hokejový brankář
Kariéra: Slavoj České Budějovice, Dynamo České Budějovice, Karlovy Vary, RH Bratislava, RH Brno, Spartak Královo Pole, Spartak ZJŠ Brno
Reprezentace: 11 zápasů
Největší úspěchy: 4. místo na mistrovství světa (1954), 5× mistrovský titul v nejvyšší československé soutěži (1951 – České Budějovice, 1955–1958 – RH Brno)
Rodina: 2 synové, 3 vnoučata, 3 pravnoučata
Zajímavost: Na ledě chytal v obráceném gardu, hokejku držel v levé ruce. Je první gólman v historii Komety.

Autor: Tomáš Svoboda

3.7.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Obránce Vraštil: Jasně, že mám obavu, tabulku vidím

Brno /ROZHOVOR/ – Připsal si první branku v brněnském dresu v nejvyšší soutěži, která zmírnila domácí blamáž fotbalistů Zbrojovky. Zásluhou trefy Lukáše Vraštila v nastavení aspoň srovnali na 1:1 s Karvinou. „Potřebovali jsme tři body, chtěli jsme je za každou cenu, bohužel se to nepodařilo. Máme aspoň bod, ale je to málo. Jaro bude těžké, musíme to zvládnout," pravil dvaadvacetiletý obránce Vraštil.

AKTUALIZOVÁNO

Soud opět poslal souzeného Zadeha do vazby. Jeho obhájkyně podala stížnost

Brno – Podnikatel Sharam Abdullah Zadeh je od nedělního večera opět ve vazební věznici. Městský soud v Brně rozhodl o vazbě na návrh státního zastupitelství. Zadeh je obviněn z daňových úniků za více než dvě miliardy do vazby. Jeho obhájkyně na místě podala proti rozsudku stížnost. Z tiskové zprávy policie navíc vyplývá, že se Zadehem bylo obviněno ještě dalších pět lidí, ačkoliv mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej přímou souvislost nepotvrdil. Detektivové z centrály v neděli zasahovali na několika místech České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies