VYBERTE SI REGION

"Punťa" Skopal střídal hokejku s golfovou holí

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Někdejší hokejový útočník Karel Skopal získal s Kometou Brno sedm mistrovských titulů, vzpomíná na Haukvice i stadion za Lužánkami.

17.12.2011 1
SDÍLEJ:

Někdejší hokejový útočník brněnské Komety Karel Skopal (úplně vpravo) pochytal zkušenosti i od Vlastimila Bubníka (druhý zprava).Foto: ČTK

Když odložil hokejku, zůstala mu golfová hůl. A na greenech se utkává se soupeři dodnes. I v 71 letech. „Letos jsem hrál docela hodně. Mám dva roky po operaci druhé kyčle a už zase běhám jak veverka,“ usmívá se někdejší hokejový útočník Komety Karel Skopal.

Spíš než veverka k němu sedí příměr Punťa nebo Hafan. Právě tak mu přezdívali spoluhráči z hokejové kabiny. „Byl jsem v týmu nejmladší,“ vysvětluje sedminásobný mistr republiky.

Také on patřil k pověstnému mužstvu, které v padesátých a šedesátých letech minulého století udolávalo jednoho protivníka za druhým, sbíralo československé tituly a vládlo v Poháru mistrů evropských zemí. „Měli jsme ohromnou partu. Byli jsme pořád spolu. Znali jsme zázemí těch druhých, rodiny, manželky. Vznikly vztahy, díky nimž jsme za sebe bojovali i na ledě. Ovlivňovalo to soudržnost mužstva,“ vzpomíná Skopal.

I on musel zvládnout cestu dřiny, než dorostl ve špičkového hokejistu. Když mu bylo pět, druhá světová válka končila, přesto se Skopalovi vryla do paměti. „Bydleli jsme v Žabinách. Když byl největší válečný nápor, přesunuli jsme se s rodiči do Veverské Bítýšky. Schovali jsme se ve sklepě a vedle nás vybuchla bomba, která zlikvidovala sousední dům,“ líčí jeden ze zážitků.

Krátce po konci válečného konfliktu mohly začít jeho první kroky na ledě. „Pamatuji si, jak mě vzal otec za Lužánky na nový zimní stadion. Sám nebruslil, díval se, jak na ledě šmajdám. Potom jsem začal chodit na zimák se staršími kluky. Za rok jsem se zlepšil natolik, až si mě Antonín Haukvic vybral do Králova Pole,“ připomíná slavného mládežnického trenéra.

Kariéře budoucího útočníka už nic nestálo v cestě. „Haukvic se k nám choval jako táta, starší bratr, ohromná figura. A sport mě moc bavil. Byl jsem na stadionu pětkrát týdně, čímž jsem si vybudoval vztah k hokeji,“ vypráví brněnský rodák.

Už ve čtrnácti přestoupil do mladšího dorostu právě zrozené Komety, tehdejší Rudé hvězdy. „Trénovali jsme hodně a dost jsem toho odkoukal od starších,“ naznačuje.

Poprvé v áčku

Za pár roků už se Skopal hlásil v kabině áčka. V devatenácti letech totiž narukoval právě do Rudé hvězdy. Na přelomu padesátých a šedesátých už byli z party okolo Vlastimila Bubníka s Bronislavem Dandou mistři i vážení reprezentanti. „Znali jsme je ze stadionu. Chovali se k nám ohromně. Třeba Broněk Danda nad námi držel ochrannou ruku,“ rozebírá Skopal své začátky v prvním týmu Komety.

Jako „bažanta“ jej ovšem neminuly klasické povinnosti, které v hokejovém společenství platí dodnes. „Museli jsme sbírat puky nebo nakládat vaky do autobusu. Ale rozhodně jsme to nevnímali jako nějakou šikanu. Spíš jako práci a dělali jsme ji rádi,“ zdůrazňuje Skopal.

Ten musel jako mladík překlenout i vážné zranění oka. „Myslím, že to byla sezona 1962/1963. Hráli jsme tehdy doma proti Bratislavě. Scházelo pár minut do konce, když jsme šli do oslabení. Vyhodil jsem puk, Ján Starší mě chtěl zezadu zvednout hokejku, jenže čepel se svezla až do obličeje,“ popisuje těžké chvíle.

Pak na oko čtrnáct dní vůbec neviděl a užíraly jej myšlenky, že už si nikdy nezahraje. „Profesor Vanýsek z fakultní nemocnice mě naštěstí výborně léčil. Už brzy jsem viděl aspoň takovou mlhu. Otok na sítnici se začal rozpouštět a všechno se vyčistilo,“ pochvaluje si.

A do konce sezony se vrátil na led. Skopal sice nepatřil k rozeným kanonýrům, přesto za deset sezon v brněnském áčku nastřílel 86 branek, dohromady si připsal téměř 200 kanadských bodů. „Spíš jsem spoléhal na bruslařskou obratnost. Nebyl jsem až tak rychlý, ale měl jsem manévrovací schopnosti. Dokázal jsem puk vodit a na góly většinou přihrát,“ říká Skopal.

Ve svém milovaném klubu mohl hned sedmkrát slavit mistrovský titul. „Každý měl něco do sebe. Nejdřív jsem se spíš rozkoukával, později si člověk snažil držet formu nahoře. A třeba bratislavský Slovan jsme považovali za velkého rivala. Měli Joža Golonku, Jána Staršího a další vynikající hokejisty,“ vyzdvihuje slavná jména.

Při vzájemných duelech to na ledě vřelo. „Vyhecované duely byly podbarvené zájmem publika, což k zápasům patřilo,“ nepochybuje Skopal.

Jen dvě piva

S hokejovými kamarády občas zašli i do restaurace. „Ale v sezoně velmi zřídka. Po zápase jsme si dali jedno dvě piva, ale nepamatuju si nějaké noční tahy, nesháněli nás někde po záchytkách,“ zdůrazňuje.

I takové situace ovšem na sklonku kariéry zažil. „Když jsem v 35 letech končil kariéru v Olomouci, překvapilo mě, že mladí hoši, kteří toho na ledě moc neuměli, byli po stránce nočních radovánek mistři,“ usmívá se Skopal. Ten si připsal jeden reprezentační start proti Spojeným státům, ale statistiky nezohledňují jeho zápasy v širším výběru. „Je mi to docela jedno. Jsem rád i za tyhle zápasy,“ má jasno.

S klubem si ovšem užil spoustu úspěchů i na mezinárodní scéně. Na sklonku šedesátých let třikrát po sobě ovládl Pohár mistrů evropských zemí. „Bylo úžasné, že jsme se dostali za hranice. Mohli jsme si srovnat to, co se u nás proklamuje a jak skutečnost vypadá venku. Od malička jsem studoval angličtinu, takže jsem se domluvil,“ těší ho.

Na jednom z výjezdů už si domlouval angažmá v rakouském Klagenfurtu, jenže sovětská okupace přestup zhatila.

„Pak za mnou přišel pan Haukvic, který jako trenér převzal Košice. V Kometě nakoupili pár hráčů a už se mnou spíš nepočítala. Řekl jsem si proč to nezkusit, do smrti stejně v Brně hrát nemůžu a na Slovensku jsem odehrál dvě krásné sezony. V brance tam tehdy chytal třeba Holeček,“ listuje v paměti. Hráčskou kariéru uzavřel v Olomouci, ale na úplné skoncování s hokejem nepomyslel. „Vedl jsem mládež v Kometě a mezitím už jsem si začal dělat trenérskou jedničku na Karlově univerzitě, šlo o tříletý kurz,“ rozkrývá Skopal, který se ovšem v následujících letech živil v civilním povolání. „Nejdřív jsem získal zaměstnání u dopravních staveb, jezdil jsem na dálnici, odebíral vzorky a pracoval v laboratoři,“ vypráví.

Později na dvacet let zakotvil v Cheposu a až do poloviny devadesátých let vychovával mladé hokejisty. „Třeba Kamila Brabence,“ dodává.

Hokejový veterán si už od třiceti hýčká ještě další vášeň. Golf.

Přičichl k němu v Cortině d’Amepzzo. Přitom na začátku sedmdesátých let začínal v těžkých podmínkách. „S brněnským golfovým klubem jsme začali obnovovat devítijamkové hřiště ve Svratce, které fungovalo před válkou,“ povídá Skopal. S přáteli si počínali jako archeologové.

„Hřiště bylo zarostlé trávou i olšovím. Museli nám je upravit i tamější zemědělci. Práce trvaly čtyři roky,“ líčí tvrdou dřinu.

A velký koníček mu zůstává dodnes. „Patřím do klubu Golf Svratka 1932. Hraju turnaje, mám hendikep 23, ale míval jsem i devět,“ podotýká.

Vášeň ke greenům přenesl i na manželku i dva syny. Taky si se mnou občas chodí zahrát,“ těší jej.

Jen občas jej popadne sentimentální nálada. „Bydlím blízko zbouraného zimního stadionu za Lužánkami. Mám doma na zdi jeho obrázek. Občas se na něj dívám, zavzpomínám a říkám si: To tady mohlo zůstat,“ uzavírá Skopal.

KAREL SKOPAL

Narozen: 4. ledna 1940 v Brně
Profese: hokejový útočník a trenér
Kariéra: RH Brno, VSŽ Košice a TJ DS Moravia Olomouc
Největší úspěchy: 7x vítěz československé ligy (196066), 3x mistr PMEZ (196668)
Reprezentace: 1 start (další neoficiálně)
Zápasy v Kometě: 257/86 branek/87 asistencí
Rodina: manželka Věra, synové Karel a Radek
Zajímavost: už přes čtyřicet let hraje golf. I v současnosti hraje turnaje

Autor: Tomáš Svoboda

17.12.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Zbrojovce začala zimní pauza. Dobrý start jara nám dodá kyslík, myslí si Hyčka

Brno – Poslední trénink, po němž začalo hráčům třítýdenní volno. Fotbalisté brněnské Zbrojovky v pátek měli poslední sraz, na kterém společně ukončili volnější týdenní přípravu.

Snad budou na řadě jiní. Další koláče by mě zruinovaly, smál se oslavenec Němec

Brno – Ráno donesl do brněnské kabiny koláč jako zápisné. A večer hokejový útočník Vojtěch Němec oslavil narozeniny se spoluhráči domácím extraligovým vítězstvím 4:3 nad Hradcem Králové. „Jsem zase o rok starší a je super, že jsme po dlouhé době vyhráli, splnilo se mi přání," povídal jedenatřicetiletý centr Němec.

Na pláže Brněnské přehrady chtějí zakázat vstup psům. Kvůli stížnostem plavců

Brno /ANKETA/ – Břehy Brněnské přehrady každé léto lákají tisíce lidí k odpočinku. Aby je nerušili pobíhající psi, chce radnice Kníniček vstup zvířat omezit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies