VYBERTE SI REGION

Rožmitál mě prodal za sto hokejek, říká Černý

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Jeden z největších kanonýrů československé hokejové historie psal v Kometě příběh o neuvěřitelné oddanosti. Hrál za ni dvacet sezon.

3.3.2012 1
SDÍLEJ:

Bývalý brněnský hokejista Josef Černý.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Devět dětí měli rodiče Černí, mezi nimi jediného syna. A přesto z něj vyrostl výjimečný muž. Skromný dříč, na ledě i v životě. Tohle spojení bude navždy platit pro Josefa Černého. Jeden z nejlepších křídelních útočníků československé historie v 72 letech stále holduje sportu. Kromě zápolení na ledě jej totiž od dětství provází ještě jedna vášeň. „Mám poštovní holuby. Je to takové moje malé hokejové mužstvo. Musíte je krmit, léčit, ošetřovat, aby měli výborný zdravotní stav. Holub, to je sportovec. Nalétá tisíce kilometrů,“ vypráví se zaujetím bývalý útočník i trenér.

Také on na ledě „nalétal“ obrovské vzdálenosti. Za jedenadvacet let v československé soutěži nastřílel přes čtyři sta branek, třináct let nepřetržitě nastupoval za národní tým. Ale přehnanou pýchu od něj neuslyšíte. „Měl jsem výhodu, že jsem se vždycky stýkal s holubáři. Ti se každý den hrabou ve hnoji. Je to taky dřina. Nepřišlo mi, že jsem slavný. Je potřeba zůstat na zemi,“ přemítá kanonýr, který strávil dvacet let v brněnské Kometě a sbíral s ní jeden titul za druhým.

Podobně jako Jaromír Jágr těžil už odmala z nevyčerpatelné zásoby energie. „Pocházím z Rožmitálu. Měli jsme malý baráček. Musel jsem zvládat všechny práce, sekat dřevo. Měl jsem krásné fyzicky náročné dětství. A z toho jsem těžil,“ vzpomíná Černý.

Otec-zámečník mu vyrobil brusle a budoucí hokejista na nich od počátků vynikal. „Už ve čtrnácti jsem hrál za chlapy Rožmitálu. Na klubové úrovni jsem úplně přeskočil juniorskou kategorii. Občas jsem dostal pecku, ale pak jsem si zvykl,“ usměje se.

Nikdy nezapomene na moment, když se u nich na dvoře zjevil ředitel plzeňské Škodovky. Šestnáctiletý mladík zrovna sekal dřevo. „Pán se ptal otce: Tak kde ho máte? Táta na mě ukázal a ředitel se nestačil divit. Byl jsem samý sval, vypadal jsem starší. Tak mě Rožmitál prodal za sto hokejek do Plzně,“ říká Černý pobaveně.

O pár měsíců později už válel v nejvyšší soutěži. Branku vstřelil hned v prvním zápase. „Shodou okolností jsem ji dal Laďovi Nadrchalovi, který hrál tehdy za Pardubice,“ vzpomene na dlouholetého spoluhráče z Komety.

Právě tam začal v roce 1958 psát příběh o neuvěřitelné oddanosti. V brněnském klubu nepřetržitě nastupoval dvacet sezon. „Vnuk mi na internetu ukazoval moje statistiky pohromadě. Teprve mi došlo, co jsem dokázal,“ povídá.

Pan neúnavný

Na jižní Moravě získal sedm titulů a zařadil se po bok největších legend Vlastimila Bubníka a Bronislava Dandy. „Měl jsem výhodu, že jsem byl výborný bruslař a po zápase jsem ani necítil nějakou velkou únavu,“ pokyvuje.

Ani v Kometě, která si stahovala nejlepší hráče z republiky, však nevyrostl elitní tým zničehonic. „Strašně moc jsme trénovali. Začali jsme třeba v devět ráno, končili v pět odpoledne,“ vzpomíná na dril koučů Eduarda Fardy a Vladimíra Bouzka.

„Farda s Bouzkem byli neskuteční trenéři. Druhý z nich byl výborný psycholog. Před zápasem obešel asi sedm hráčů a zeptal se jich, koho má postavit do branky. Samozřejmě tušil, koho řekneme. Až po letech jsem si uvědomil, proč to dělal. Vtáhl nás do problému. A my jsme chtěli dokázat, že jsme rozhodli dobře,“ objasňuje.

Svou věrnost prokazoval od roku 1959 i v nejcennějším dresu. Pozvánku do národního týmu nikdy neodmítl. Rozhodl se skončit až v roce 1972 po olympiádě v Sapporu. Jen o pár měsíců mu uteklo mistrovství světa v Praze a zlatá medaile, které se v kariéře nedočkal. „Víc hráčů ji nemá a možná byli lepší než já. Jsem kluk z Rožmitálu z obyčejné rodiny. Moc jsem si nároďáku vážil,“ zdůrazňuje účastník čtyř olympiád.

Když vyjel v roce 1960 na první hry do Squaw Valley, nestačil se divit. „Byl to pro mě obrovský zážitek. V Americe se nám stalo, že za námi v nějaké restauraci přišel Čech, který tam žil, a postavil na stůl kilo soli. Prý ať máme aspoň něco. Chodili k nám a sahali na nás. Chtěli vědět, jak vypadají komunisté. Dívali se na nás jako na lidi z vesmíru,“ popisuje.

Za reprezentaci odehrál 210 duelů, vstřelil 75 branek. Na kterou vzpomíná nejraději? „Vstřelil jsem dost náhodných branek. Samozřejmě pamatuju na slavný rok gól Rusákům. Obehrál jsem dva hráče i gólmana. Zvyšovali jsme na 2:0 a do konce chybělo pár minut,“ hlásí Černý.

Národní hrdina

Psal se 21. březen 1969 a Čechoslováci už výsledek udrželi. Přestože se nakonec z Grenoblu vraceli s bronzovou medailí, lidé je vítali jako národní hrdiny. Vždyť se Sovětům dvěma výhrami na ledě pomstili za okupaci. „Rusáky jsme neměli rádi, oni nás taky ne. Jenže byli opravdu dobří. Když jste je chtěl porazit, každý z nás musel hrát na 150 procent a být obrovsky disciplinovaný. Řekli jsme jim, co nám způsobili, nevěřili. Opravdu byli přesvědčení, že Čechoslovákům přišli pomoct,“ vzpomíná Černý.

Na výpravách do ciziny často slyšel pobídku: Nechceš zůstat? Jenže neúnavný kanonýr vždy lpěl na rodině. A tak měl jasno. „Za oceánem jsem byl asi osmkrát. Věřím, že bych se v NHL prosadil. Mohl jsem pokaždé emigrovat, ale nechtěl jsem. Po sportovní stránce jsem udělal chybu, ale po stránce morální ne. Nechal bych tady osm sester, rodinu, a ti by měli problémy. Nelituju toho,“ říká.

Také proto se loučil s milovaným brněnským dresem až po dvaceti letech v roce 1978. Kometa v té době ustupovala ze slávy, ale Černý se od ledu moc nevzdálil. Přesedlal na trenérskou dráhu, koučoval v Grazu, Vídni, Žilině, léta stál také na lavičce italského celku Zoldo. „Ať jsem pracoval kdekoliv, chtěl jsem po hráčích dřinu. Jeden funkcionář mi říkal: Pepe, sempre allenamento! Tedy, pořád jen trénink. Ale Italové to brali a měl jsem úspěch,“ povídá Černý.

I po sedmdesátce na hokej nezanevřel a radost mu dělá i Kometa, které drží palce. Většinu času však tráví s rodinou, vnuky a holuby. Péče o ně je náročná jako hokejová dřina. „Když ptáček dorůstá na holubářské misce, poznáte, jestli se vyvíjí dobře, nebo ne. Když špatně žere, vyřadíte jej. Je to tvrdá selekce,“ má jasno.

Podobný zákon platí i v hokeji. Český Gordie Howe se jim částečně vymykal. Za svou kariéru odehrál víc než osm set utkání. „Na ledě jde spoustu věcí naučit, ale hlavu vám nikdo nedá. Když jede hráč s pukem, má třeba osm variant, co udělat. Jen ten nejlepší zvolí ideální možnost,“ tvrdí. Černý v tom byl mistr.

Autor: Tomáš Svoboda

3.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ženy i muži se chodí už více než století stříhat do kadeřnictví v Údolní ulici. Nejstarší brněnský salón majitel zrekonstruuje.
20

Stříhají v něm lidi přes sto let. Nejstarší brněnské kadeřnictví zrekonstruují

Ilustrační foto.

Židenický místostarosta Kunc byl podle inspekce hrubý na zaměstnance radnice

Automatické sněhové řetězy. Nový vynález pochází z Česka

Pokud jste někdy nasazovali klasické sněhové řetězy, určitě vás napadlo, že by jejich montáž mohla být o trochu snadnější a rychlejší. Nový český vynález naštěstí splňuje obojí zmíněné.

Kamechy a Žebětín spojí chodník a cyklostezka. Cenu zvyšují výkupy pozemků

Brno – Chodník podél silnice ze sídliště Kamechy do Žebětína ocení matky s kočárky a další chodci, kteří kolem Žebětínského rybníka procházejí. Pokud se vše podaří, žebětínská radnice ho chce začít stavět příští rok.

AKTUALIZOVÁNO

Policejní akce odhalila šest opilých řidičů autobusů. V práci je čeká výpověď

Jižní Morava /FOTO/ – Usedli za volant, nastartovali autobusy a začali nabírat cestující. Šesti řidičům autobusů v Jihomoravském kraji v pondělí nevadilo, že byli opilí, do práce vyrazili i navzdory tomu. Policisté se na ně zaměřili při rozsáhlé akci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies