VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rožmitál mě prodal za sto hokejek, říká Černý

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Jeden z největších kanonýrů československé hokejové historie psal v Kometě příběh o neuvěřitelné oddanosti. Hrál za ni dvacet sezon.

3.3.2012 1
SDÍLEJ:

Bývalý brněnský hokejista Josef Černý.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Devět dětí měli rodiče Černí, mezi nimi jediného syna. A přesto z něj vyrostl výjimečný muž. Skromný dříč, na ledě i v životě. Tohle spojení bude navždy platit pro Josefa Černého. Jeden z nejlepších křídelních útočníků československé historie v 72 letech stále holduje sportu. Kromě zápolení na ledě jej totiž od dětství provází ještě jedna vášeň. „Mám poštovní holuby. Je to takové moje malé hokejové mužstvo. Musíte je krmit, léčit, ošetřovat, aby měli výborný zdravotní stav. Holub, to je sportovec. Nalétá tisíce kilometrů,“ vypráví se zaujetím bývalý útočník i trenér.

Také on na ledě „nalétal“ obrovské vzdálenosti. Za jedenadvacet let v československé soutěži nastřílel přes čtyři sta branek, třináct let nepřetržitě nastupoval za národní tým. Ale přehnanou pýchu od něj neuslyšíte. „Měl jsem výhodu, že jsem se vždycky stýkal s holubáři. Ti se každý den hrabou ve hnoji. Je to taky dřina. Nepřišlo mi, že jsem slavný. Je potřeba zůstat na zemi,“ přemítá kanonýr, který strávil dvacet let v brněnské Kometě a sbíral s ní jeden titul za druhým.

Podobně jako Jaromír Jágr těžil už odmala z nevyčerpatelné zásoby energie. „Pocházím z Rožmitálu. Měli jsme malý baráček. Musel jsem zvládat všechny práce, sekat dřevo. Měl jsem krásné fyzicky náročné dětství. A z toho jsem těžil,“ vzpomíná Černý.

Otec-zámečník mu vyrobil brusle a budoucí hokejista na nich od počátků vynikal. „Už ve čtrnácti jsem hrál za chlapy Rožmitálu. Na klubové úrovni jsem úplně přeskočil juniorskou kategorii. Občas jsem dostal pecku, ale pak jsem si zvykl,“ usměje se.

Nikdy nezapomene na moment, když se u nich na dvoře zjevil ředitel plzeňské Škodovky. Šestnáctiletý mladík zrovna sekal dřevo. „Pán se ptal otce: Tak kde ho máte? Táta na mě ukázal a ředitel se nestačil divit. Byl jsem samý sval, vypadal jsem starší. Tak mě Rožmitál prodal za sto hokejek do Plzně,“ říká Černý pobaveně.

O pár měsíců později už válel v nejvyšší soutěži. Branku vstřelil hned v prvním zápase. „Shodou okolností jsem ji dal Laďovi Nadrchalovi, který hrál tehdy za Pardubice,“ vzpomene na dlouholetého spoluhráče z Komety.

Právě tam začal v roce 1958 psát příběh o neuvěřitelné oddanosti. V brněnském klubu nepřetržitě nastupoval dvacet sezon. „Vnuk mi na internetu ukazoval moje statistiky pohromadě. Teprve mi došlo, co jsem dokázal,“ povídá.

Pan neúnavný

Na jižní Moravě získal sedm titulů a zařadil se po bok největších legend Vlastimila Bubníka a Bronislava Dandy. „Měl jsem výhodu, že jsem byl výborný bruslař a po zápase jsem ani necítil nějakou velkou únavu,“ pokyvuje.

Ani v Kometě, která si stahovala nejlepší hráče z republiky, však nevyrostl elitní tým zničehonic. „Strašně moc jsme trénovali. Začali jsme třeba v devět ráno, končili v pět odpoledne,“ vzpomíná na dril koučů Eduarda Fardy a Vladimíra Bouzka.

„Farda s Bouzkem byli neskuteční trenéři. Druhý z nich byl výborný psycholog. Před zápasem obešel asi sedm hráčů a zeptal se jich, koho má postavit do branky. Samozřejmě tušil, koho řekneme. Až po letech jsem si uvědomil, proč to dělal. Vtáhl nás do problému. A my jsme chtěli dokázat, že jsme rozhodli dobře,“ objasňuje.

Svou věrnost prokazoval od roku 1959 i v nejcennějším dresu. Pozvánku do národního týmu nikdy neodmítl. Rozhodl se skončit až v roce 1972 po olympiádě v Sapporu. Jen o pár měsíců mu uteklo mistrovství světa v Praze a zlatá medaile, které se v kariéře nedočkal. „Víc hráčů ji nemá a možná byli lepší než já. Jsem kluk z Rožmitálu z obyčejné rodiny. Moc jsem si nároďáku vážil,“ zdůrazňuje účastník čtyř olympiád.

Když vyjel v roce 1960 na první hry do Squaw Valley, nestačil se divit. „Byl to pro mě obrovský zážitek. V Americe se nám stalo, že za námi v nějaké restauraci přišel Čech, který tam žil, a postavil na stůl kilo soli. Prý ať máme aspoň něco. Chodili k nám a sahali na nás. Chtěli vědět, jak vypadají komunisté. Dívali se na nás jako na lidi z vesmíru,“ popisuje.

Za reprezentaci odehrál 210 duelů, vstřelil 75 branek. Na kterou vzpomíná nejraději? „Vstřelil jsem dost náhodných branek. Samozřejmě pamatuju na slavný rok gól Rusákům. Obehrál jsem dva hráče i gólmana. Zvyšovali jsme na 2:0 a do konce chybělo pár minut,“ hlásí Černý.

Národní hrdina

Psal se 21. březen 1969 a Čechoslováci už výsledek udrželi. Přestože se nakonec z Grenoblu vraceli s bronzovou medailí, lidé je vítali jako národní hrdiny. Vždyť se Sovětům dvěma výhrami na ledě pomstili za okupaci. „Rusáky jsme neměli rádi, oni nás taky ne. Jenže byli opravdu dobří. Když jste je chtěl porazit, každý z nás musel hrát na 150 procent a být obrovsky disciplinovaný. Řekli jsme jim, co nám způsobili, nevěřili. Opravdu byli přesvědčení, že Čechoslovákům přišli pomoct,“ vzpomíná Černý.

Na výpravách do ciziny často slyšel pobídku: Nechceš zůstat? Jenže neúnavný kanonýr vždy lpěl na rodině. A tak měl jasno. „Za oceánem jsem byl asi osmkrát. Věřím, že bych se v NHL prosadil. Mohl jsem pokaždé emigrovat, ale nechtěl jsem. Po sportovní stránce jsem udělal chybu, ale po stránce morální ne. Nechal bych tady osm sester, rodinu, a ti by měli problémy. Nelituju toho,“ říká.

Také proto se loučil s milovaným brněnským dresem až po dvaceti letech v roce 1978. Kometa v té době ustupovala ze slávy, ale Černý se od ledu moc nevzdálil. Přesedlal na trenérskou dráhu, koučoval v Grazu, Vídni, Žilině, léta stál také na lavičce italského celku Zoldo. „Ať jsem pracoval kdekoliv, chtěl jsem po hráčích dřinu. Jeden funkcionář mi říkal: Pepe, sempre allenamento! Tedy, pořád jen trénink. Ale Italové to brali a měl jsem úspěch,“ povídá Černý.

I po sedmdesátce na hokej nezanevřel a radost mu dělá i Kometa, které drží palce. Většinu času však tráví s rodinou, vnuky a holuby. Péče o ně je náročná jako hokejová dřina. „Když ptáček dorůstá na holubářské misce, poznáte, jestli se vyvíjí dobře, nebo ne. Když špatně žere, vyřadíte jej. Je to tvrdá selekce,“ má jasno.

Podobný zákon platí i v hokeji. Český Gordie Howe se jim částečně vymykal. Za svou kariéru odehrál víc než osm set utkání. „Na ledě jde spoustu věcí naučit, ale hlavu vám nikdo nedá. Když jede hráč s pukem, má třeba osm variant, co udělat. Jen ten nejlepší zvolí ideální možnost,“ tvrdí. Černý v tom byl mistr.

Autor: Tomáš Svoboda

3.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Karel Gott

Stadion za Lužánkami ožije LétoFestem. Vystoupí při něm i „božský“ Karel Gott

Běžci si užijí závod mezi barvami. Startovným pošlou malého chlapce za dinosaury

Brno /TIPY NA VÍKEND/ - Avion Shopping Park v sobotu ovládnou běžci rozhazující barvy. Začne tam třetí ročník akce Rainbow Run. Už potřetí si mohou lidé užít pětikilometrový běh mezi barvami. V brněnském Avion Shopping Parku se totiž letos uskuteční třetí ročník běžecké akce Rainbow Run.

Modřina na obličeji a ztracené mobily i doklady. Policie hledá svědky potyčky

Brno – Svědky potyčky pětice lidí, která se stala koncem dubna na Malinovského náměstí, hledají policisté. „Osmatřicetiletý muž si nedokáže vzpomenout, co přesně se stalo. Když se vrátil domů, zjistil, že mu chybí dva mobilní telefony, doklady a na obličeji má modřinu," sdělila policejní mluvčí Andrea Cejnková.

AKTUALIZOVÁNO

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Brno /ANKETA/ – Omilostněný dvojnásobný vrah Jiří Kajínek, kterého z rýnovického vězení propustili v úterý odpoledne, je nyní v Brně. Ve čtvrtek v poledne se naobědval v bystrcké restauraci Akát, noc stráví rovněž v Bystrci. Zatím co restaurace, která se fotografií Kajínka pochlubila na svých stránkách na Facebooku, se dočkala rozporuplných reakcí, Kajínek před bystrckým bytem řekl, že zatím se setkává se samými dobrými reakcemi lidí.

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Brno – Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies