VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sedláček o konci kariéry: Jenom bych čekal na větší průšvih

Brno – /ROZHOVOR/ Articulatio genus neboli kolenní kloub je největší a nejsložitější kloub v lidském těle. Pro řadu sportovců jde o největší noční můru. Potíže s ním jim totiž často vystavují stopku v další kariéře. Nedávno se kvůli vleklým problémům naposledy podíval do kabiny Techniky hokejista Jiří Sedláček, jedna z hlavních postav brněnského druholigového týmu.

27.1.2013
SDÍLEJ:

Jiří Sedláček.Foto: DENÍK/ Lubomír Stehlík

„Levé koleno mi poprvé operovali v patnácti. Druhé drželo až do minulého roku," nastínil svoje problémy nejmladší kapitán v historii Komety.

Svoji kariéru spojil s Brnem. Vychovali jej právě v Kometě, se kterou prožil část prvoligové éry včetně pádu až do třetí nejvyšší soutěže. Výraznou stopu zanechal také v Technice, z níž si na dva roky odskočil do konkurenční Břeclavi. „Když se člověk podívá do statistik, tak vidí, že snažení nebylo úplně zbytečné," usmíval se čtyřiatřicetiletý nyní již bývalý hokejista.

V polovině ledna jste oznámil konec kariéry. Jak dlouho jste nad tím uvažoval?

Nerozhodoval jsem se ze dne na den. Šlo o otázku dlouhodobého zvažování. Přemýšlel jsem nad tím už před sezonou. Moje kolena jsou v takovém stavu, že je cítím i při běžném fungování. Přeskakuje mi v nich, to není v pořádku. Pokračování v kariéře by bylo jen čekání na větší průšvih.

Což by se vám asi nehodilo ani v jedné z vašich prací…

Ano, to nemůžu riskovat. Pracuju v tréninkovém centru a zároveň externě učím na fakultě sportovních studií. Musím být zdravotně v pořádku. Když jsem zraněný, musím za sebe hledat náhrady. Takhle do sebe všechno zapadalo.

Jaké „skóre" máte se svými koleny?

Levé mi poprvé operovali v patnácti. Tehdy mi doktor řekl, že když budu hrát výkonnostně náročný sport, můžu skončit na vozíčku. Pak přišla plastika. Do toho spousta drobných zákroků. Pravé koleno docela drželo, až do loňského roku. V zápase proti Hodonínu jsem si něco udělal. Drobná artroskopie to spravila. Ale ani ono už není v ideálním stavu, v jakém má být. Když se do něj jednou sáhne, tak to už není nikdy dobré. Problémů už bylo dost.

Chodil jste s těmito problémy na led?

Jasně. Člověk má situaci v podvědomí, nejde do všeho, jak by měl. Na sto procent už jsem nehrál dlouho. I to přispělo k mému konci.

Jak se vám žije bez hokeje?

Zatím nevím. (úsměv) Dávám si voraz, abych si uspořádal jiné věci. Uvidím, co bude dál. To budu řešit až později. Ještě je na to brzy.

Cítíte výrazný zásah do svého života?

Vlastně cítím úlevu. Hokej byl jasně časově vázaný na tréninky nebo zápasy. Spíš se snažím, abych nepřibral. Tělo bylo zvyklé na určitý režim.

Kam tedy budete směřovat přebytečnou energii?

Cvičím v tréninkovém centru, které není jen o hokeji. Ale samozřejmě se teď můžu věnovat aktivitám, kterým jsem se vyhýbal. Třeba výlety do hor, jezdění na kolečkových bruslích nebo na kole. Tím chci hokej suplovat, takže tady problém nebude. (smích)

Uvidí vás hokejoví fanoušci v zápase aspoň na nejnižší úrovni, třeba v hobby lize?

Neříkám, že je hokej u mě pasé, ale i tohle je zátěž. Zatím jsem o tom neuvažoval. Navíc to není pro registrovaného sportovce jednoduché. Minimálně do konce sezony to určitě nepůjde.

Takže ve volných víkendech vám nic nebrání?

Nějak extrémně moc volna nepřibude. Místo tréninků jsem si přibral práci. I o víkendu je jí teď víc. Ale už si můžu uspořádat program. Po těch letech si ale nějaký volný den určitě vyčlením. Budu trávit čas s přítelkyní, kterou jsem kvůli hokeji trochu zanedbával. Docela se na to těším. (úsměv)

Pro spoustu sportovců je jedním z hlavních lákadel adrenalin. Ten vám chybět nebude?

Těžko říct, je to možné. Jsem mimo hokej jen nějaký týden. Zatím to ještě nepociťuju. Když tak si to vynahradím jinak.

Už jste strčil všechno hokejové vybavení do krabice?

Zatím jsem ho jen odložil stranou. Nezabalil jsem ho a nehodil do sklepa. (smích) Ještě budu něco potřebovat. Dělám kempy pro děti. Na ledě funguju dál.

Po čem se vám bude z hokejového života nejvíc stýskat?

Určitě po partě v kabině. Mám tam spoustu kamarádů. Je jasné, že vazby se nějak zpřetrhají. Na druhou stranu budu mít čas na kamarády, které jsem kvůli hokeji zanedbával.

Jak moc byli spoluhráči z vašeho konce překvapení?

Že mám problémy s koleny, ví už dobrých pět let. Uprostřed sezony ale byli překvapení všichni. Nikomu v kabině jsem to totiž neřekl dopředu.

Jaká byla jejich reakce?

Prvně jsem to řekl manažerovi, následně trenérům a potom před tréninkem i klukům. Byli zaskočení. Když se nad tím ale pak zamysleli, dalo se to čekat.

V kariéře jste potkal řadu významných spoluhráčů. Neplánujete nějakou exhibici po konci sezony?

Nad tím ani nemám čas přemýšlet. Hokej jsem hrál hrozně dlouho, ale všechno bylo spojené jen s Brnem, tedy kromě krátkého angažmá v Břeclavi. Nějaké slavné loučení ve druhé lize nebývá. Takhle končí spousta kluků a žádný povyk se kvůli nim nestrhne.

Máte za sebou víc než pět set utkání. Na co v kariéře vzpomínáte nejraději a na co jste hrdý?

Že jsem vydržel tak dlouho hrát na rozumné úrovni. Díky hokeji jsem zažil spoustu pěkných chvil a potkal dobré lidi. Když mám něco konkrétního vyzvednout, tak třeba účast na univerziádě.

A na klubové úrovni?

Asi to, že jsem byl v 21 letech kapitán Komety. I když to bylo v době temna… Doteď jsem vedený jako historicky nejmladší kapitán. V extralize mě asi těžko někdo překoná. Tak to asi zůstane dlouho. (smích) Prý jsem i na 25. místě v celkovém bodování Komety. Na Technice mám zase v průměru víc než bod na zápas. Když čtu tyto statistiky, vidím, že vše nebylo úplně zbytečné.

Máte památky na svoji kariéru někde na očích?

Ne, všechny upomínkové předměty a články mám v krabici. Takové věci spíš schraňuje můj taťka. Na zápasy pravidelně chodil a hokejem žil. I s mamkou. Oběma děkuji, že mě podporovali nejen u hokeje.

Hodláte se někdy postavit na trenérskou lavičku?

Ne, to mě absolutně neláká. Tyhle možnosti se ke mně už dostaly. Skupinové trénování dělat nechci, protože na individuální úrovni je daleko zajímavější. Tam prodávám svoje zkušenosti.

Jiří Sedláček

Narozen: 25. prosince 1978

Pozice: útočník

Výška: 170 centimetrů

Kariéra: Kometa Brno (1983–2005), Technika Brno (2005–2009), Břeclav (2009–2011), Technika Brno (2011–2013)

V Kometě odehrál 300 utkání a získal v nich 151 kanadských bodů (65+86). Drží se na 25. místě v historickém bodování klubu. Dva roky zastával dokonce funkci kapitána. V dresu Techniky odehrál 210 zápasů a připsal si úctyhodných 229 bodů za 107 gólů a 122 asistencí.

Získal magisterský titul na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v oboru sportovní edukace.

Autor: Michal Čejka

27.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
3 2

Restaurace se chlubila návštěvou vraha Kajínka. Vzbudila rozporuplné reakce

Ilustrační foto
AKTUALIZOVÁNO

Dálnice D1 na Brno byla zavřená kvůli nehodě

Plzeň lanaří Řezníčka. Zatím jsem nic nepodepsal, říká brněnský forvard

Brno – Jde o žhavé zboží, není proto divu, že kolem něj krouží spousta zájemců. Útočník fotbalové Zbrojovky Jakub Řezníček patří mezi pilíře týmu a letos nastřílel sedm gólů, o urostlého fotbalistu projevila vážný zájem Plzeň.

VIDEO: Kachna s mláďaty zastavila dopravu u nákupního centra

Brno – Osobní stráž dostala ve středu odpoledne kachní rodina, která se vydala na cestu přes královopolskou Drobného ulici až k mokřadu pod Svitavskou radiálou nedaleko Nákupního centra Královo Pole. „Kolemjdoucí, kteří viděli, jak kachna s mláďaty přechází přes rušnou silnici a pokračuje kolem bývalého stadionu k benzínce ve Sportovní ulici, zavolali strážníky," řekl mluvčí městské policie Jakub Ghanem.

Brňan v Manchesteru: City a United se spojily

Manchester, Brno - Když se dozvěděl o tragédii, která se odehrála jen kousek od něj, hned díky aplikaci na sociálních sítích oznámil, že je v pořádku. „Jen aby doma neměli strach. Musel jsem dát rodině vědět, že jsem v pořádku," vysvětluje pětadvacetiletý Jan Kabourek.

Muž se chtěl zabít skokem ze Stránské skály. Zabránili mu v tom policisté

Brno – Ukončit svůj život chtěl muž skokem ze Stránské skály. Policisty na něj upozornili jeho známí, kterým rozeslal zprávy s tím, že se chce zabít. Dvě hlídky policistů proto vyrazily na místo po muži pátrat. Na Stránské skále potkaly skupinu kamarádů, kteří již muže hledali. Jakmile ten uslyšel známé hlasy, vyrazil na okraj skály.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies