„Ale z prvního týdne po zákroku si moc nepamatuju,“ líčil finalista Stanley Cupu ze sezony 2001/2002 po prvním lehčím tréninku mezi mantinely.

Nadchází pro vás příznivější období?
Po třech týdnech je to snad dobré. Zkusím tělo pořádně rozhýbat a uvidíme, co se mnou trénink udělá.

Už tušíte, kdy se vrátíte do zápasového zatížení?
Doktor říkal, že dokud se nebudu cítit dobře, na led nesmím. Jakmile zmizí všechny příznaky, můžu začít trénovat naplno. Věřím, že 6. ledna proti Českým Budějovicím naskočím.

Přes svátky už jste neměl žádný bolehlav z otřesu mozku?
(smích) Ne. Týden po zápase v Litvínově jsem sedl na kolo, ale motala se mi hlava a musel jsem si dát delší pauzu. Teď jsem vjel na led a cítím se lépe.

Jak se projevovaly příznaky?
Z prvního týdne si moc nepamatuju (smích). Bylo to nepříjemné. Nemůžete nic dělat, jen se vám točí všechno okolo, musíte vyrovnávat balanc.

Potřeboval jste neustálý dohled?
To ne, ale dáváte si větší pozor. Koncentrace není taková, všechno se vám mlží a musíte delší dobu zaostřovat. Hokej s tím nejde dohromady.

Měl jste takovou první zkušenost s tímto zraněním?
Nebyl to tak těžký otřes mozku, ale párkrát už jsem se do hlavy ťukl, proto se pak rekonvalescence prodlužuje. Věřím, že už budu v pořádku.

Martin Ručinský dostal za faul distanc na pět zápasů a vrátí se na led ve stejnou dobu jako vy. Pamatujete si jeho zákrok?
Já ho neviděl, vjel do mě zezadu. Ale co mně kluci říkali, prý vůbec nezastavil, švihl mě hokejkou. On musí vědět, jak to bylo. Já dostal ránu do hlavy a nemohl jsem proti ní nic dělat. Myslím, že zákrok nebyl fér, ale to si musí Martin přebrat sám.

Podle vašich výkonů na ledě jste do té doby zažíval vydařenou sezonu. Mrzelo vás i z tohoto ohledu, že jste byl téměř měsíc mimo hru?
Každý výpadek je v sezoně znát. Věřím, že se vzpamatuju rychle a pomůžu mužstvu do play off.

Užil jste si navzdory léčení klidnější Vánoce, i když jste měl možná stromek trochu v mlze?
Jak říkáte (smích). Ale nic vás nebaví, když nemůžete hrát hokej. Každopádně Vánoce s rodinou jsme si užili, ale volno bych dostal i bez zranění. Raději bych skočil na led a svátky stihl i se zápasy.

Končí rok 2011, jaký pro vás byl?
Tuhle sezonu budeme hodnotit až na jaře, takže uvidíme. Tenhle rok byl zatím nic moc. Ale věřím, že na konci toho příštího se tady sejdeme a budeme si gratulovat.

Český hokej zasáhla tragédie v Jaroslavli. Dolehla i na vás osobně, protože jste se přátelil s Josefem Vašíčkem…
S tím se člověk nesrovná za pár měsíců. Tohle už ve mně zůstane napořád. Všem nám moc chybí a bude chybět. Lidi, kteří jej znali, zažívají velkou prázdnotu. Je to stále hodně ožehavé téma, bojíte se cokoli říct.

Připomínáte si jej i při hokeji?
Nosím vzadu na helmě Pepovo číslo. Zůstává takhle se mnou a mám jej v hlavě. Bohužel se to nedá vrátit, ale nejde to ani nějak přejít.

V Kometě už nastupujete třetí sezonu, předsevzetí v podobě proklouznutí mužstva do play off je asi nasnadě…
Následující měsíc bude pro mančaft hodně důležitý (Kometa odehraje v lednu 12 zápasů – pozn. red.). Věřím, že poskočíme v tabulce. Je to jen na nás, nikdo nám s tím nepomůže.

A osobní předsevzetí?
Chci hrát co nejlíp. Rád bych se ještě pár let držel v dobré kondici. Také je potřeba, aby se člověku vyhýbala zranění, ale jak vidíte, někdy to nezávisí jen na vás, ale i na ostatních. Rozhoduje dost faktorů.

Jak jste si za tři sezony zvykl na Brno?
Je super, když se vyhrává. Kdybychom opakovali vítězství častěji, bude to ještě lepší. Kometa je v extralize třetí rok a mančaft stále zraje. Učíme se všichni a já věřím, že vše tady bude za pár let výborně šlapat.

Takže v Brně byste rád zůstal i v dalších sezonách?
Určitě ano, ale nezáleží to jen na mě.