Po dvou úvodních duelech na severu Čech je spokojenější veterán, jeho tým vede 2:0. V pondělí se série stěhuje do Brna.

Jaké pro vás je hrát proti Ručinskému?

Je to skutečně výborný hráč. V Litvínově jsem do něj jednou zajel. Ani nevím, jak se to stalo. Podjely mu brusle a vypadalo to, že jsme ho sroloval. Přišlo mi to blbý. Říkal jsem si: Panebože sejmul jsem takového borce. (smích) Ale není to jen o Ručinském, mají samé výborné hráče. V rychlosti si někdy ani nevšimnu, kdo na mě jede.

Máte před litvínovskými hvězdami respekt?

Velký. Třeba přijdu na buly a vidím, že tam Ručinský stojí. Tak si dávám velký pozor.

Kdy jste zaznamenal, že nějaký Ručinský hraje hokej?

Spíš až teď poslední sezony, kdy je zpátky v extralize a hodně se o něm mluví a píše.

Jste obránce. Nejznámější litvínovský zadák byl Jiří Šlégr, který nastupoval ještě v této sezoně. Patří mezi vaše vzory?

Ani ne. Spíš jsem obdivoval Tomáše Kaberleho a Marka Židlického. Pak samozřejmě nějaké Kanaďany z NHL.

Teď nastupujete v obranném páru s Janem Hanzlíkem, který v Brně už druhou sezonu vychovává mladé beky. Jak se vám s ním spolupracuje?

Chodím si za nim často pro rady. Doufám, že mu to nevadí. Vždycky mi rád poradí a pomůže. Je výborný hokejista, jsem moc šťastný, že s ním můžu hrát. Ale chodím i třeba k Frantovi Ptáčkovi. Zeptám se každého. Kluci jsou zkušení.

Co probíráte nejvíc?

Ptám se hlavně na konkrétní herní situace. Když se vrátím z ledu, zeptám se třeba, jestli jsem měl jet z modré čáry forčekovat a na podobné věci.

Chodí vám zkušenější zadáci i sami udílet rady?

Občas taky. Přijdou, pomůžou. Franta Ptáček mi po tréninku pomáhá ladit střelu.

I kvůli zraněním ostatních obránců Komety dostáváte v play off hodně času na ledě. Jste z vypjatých bojů nervózní?

Přiznám se, že ano. Vždycky na začátku zápasu a jednotlivých třetin.

Čím se uklidníte?

Třeba nějakým osobním soubojem či povedenou přihrávkou. Taky si prohlížím reklamy na stadionu, to mi pomáhá se uvolnit.

V mládežnických kategoriích hrajete před prázdnými tribunami. Jak si zvykáte na vyprodané stadiony při extraligovém play off?

To mě až tak neznervózňuje. Když je v hale tolik fanoušků, ani třeba nehledám rodiče, což při juniorských zápasech dělám. Jen koukám na hru. Je to takhle asi lepší.

Cítíte, že vás spoluhráči mezi sebe berou víc, než když jste poprvé přišel do kabiny seniorského týmu?

Jo. Teď už s klukama i sedím v kabině, dřív jsem měl místo v juniorské. To je zase něco úplně jiného. Jsem přímo v dění.

Lídr kabiny je kapitán Leoš Čermák, kterého spoluhráči hodně chválí. Čím je výjimečný?

Je výborný hokejista i chlap. Mám z něj obrovský respekt a strašně rád ho pozoruji. Je to borec. Je vzorové, jak se chová, jak nás povzbuzuje.

Říkáte, že z něj máte respekt. Udržuje si odstup?

Ne to ne. Normálně s námi vtipkuje. Je takový správný. Dobrý chlap.

Vy si dovolíte ze starších spoluhráčů udělat legraci?

To ještě vůbec. To asi ani nepřijde. V kabině jsou takoví borci, že jen koukám, jací jsou frajeři a učím se od nich. Ale tykám si se všemi.