Po osmi zápasech jste si zakřičeli vítězný pokřik. Nezapomněli jste ho už?
Hned jsme se o tom bavili. Oslavný chorál je určitě lepší, než sedět v kabině se svěšenou hlavou.
Skóre zápasu jste otevřel a nakonec i uzavřel. Hřeje vás pocit, že jste se takovou měrou podílel na důležitém vítězství?
Góly někdo dávat musí. Jsem rád, že tentokrát to vyšlo zrovna na mě.
V nájezdech jste čtyřikrát v řadě neuspěli. Věřili jste si tentokrát?
Nevím, jak ostatní, ale musím se přiznat, že já jsem si moc nevěřil. Nájezdů, které jsem za Kometu v době svého angažmá tady neproměnil, bylo poměrně dost. Přesto jsem chtěl jet. Snad jsme tu sérii konečně zlomili.
Řekl jste si o samostatný nájezd sám?
Ne, přišel za mnou trenér. Já bych se sám asi nehlásil. (smích)
Kdy vám v utkání bylo nejhůř?
Stává se nám opakovaně, že vedeme například o gól, ale nedaří se nám odskočit na dva. I dnes jsme měli šance, přečíslení, ale nic jsme neproměnili. Naopak hostující Plzeň stav otočila. V tom momentě nám nebylo dobře, protože máte v hlavě, že body vám utíkají.
Hráli i vaši konkurenti v boji o play off. Sledovali jste průběžné stavy ze souběžně hraných zápasů?
Ani jeden zápas jsme nesledovali. Je to zrádné, protože buď vás to zbytečně svazuje, nebo naopak zvolníte a duel můžete ztratit.