Po osmi zápasech jste si zakřičeli vítězný pokřik. Nezapomněli jste ho už?

Hned jsme se o tom bavili. Oslavný chorál je určitě lepší, než sedět v kabině se svěšenou hlavou.

Skóre zápasu jste otevřel a nakonec i uzavřel. Hřeje vás pocit, že jste se takovou měrou podílel na důležitém vítězství?

Góly někdo dávat musí. Jsem rád, že tentokrát to vyšlo zrovna na mě.

V nájezdech jste čtyřikrát v řadě neuspěli. Věřili jste si tentokrát?

Nevím, jak ostatní, ale musím se přiznat, že já jsem si moc nevěřil. Nájezdů, které jsem za Kometu v době svého angažmá tady neproměnil, bylo poměrně dost. Přesto jsem chtěl jet. Snad jsme tu sérii konečně zlomili.

Řekl jste si o samostatný nájezd sám?

Ne, přišel za mnou trenér. Já bych se sám asi nehlásil. (smích)

Kdy vám v utkání bylo nejhůř?

Stává se nám opakovaně, že vedeme například o gól, ale nedaří se nám odskočit na dva. I dnes jsme měli šance, přečíslení, ale nic jsme neproměnili. Naopak hostující Plzeň stav otočila. V tom momentě nám nebylo dobře, protože máte v hlavě, že body vám utíkají.

Hráli i vaši konkurenti v boji o play off. Sledovali jste průběžné stavy ze souběžně hraných zápasů?

Ani jeden zápas jsme nesledovali. Je to zrádné, protože buď vás to zbytečně svazuje, nebo naopak zvolníte a duel můžete ztratit.