„Baví mě atmosféra mezi zdejšími trenéry, jsou všichni parťáci, komunikují mezi sebou a se mnou, chtějí se učit. Moc jsem si to užil,“ ohlížel se dvaačtyřicetiletý kouč za týdnem na jihu Moravy exkluzivně pro Deník Rovnost.

Jaký jste si dal před vaší návštěvou v Brně cíl?
Od konce aktivní kariéry jsem strávil hodně času výzkumem celkového pohybu a poznáváním, na jakých principech funguje. A také jak ho můžeme aplikovat na specifická sportovní odvětví, v našem případě na lední hokej. S Martym (Martinem Eratem – pozn. red.) jsme spolu byli v Nashvillu, což byly skvělé časy, zůstali jsme dál v kontaktu, chováme k sobě respekt. Chce teď investovat čas nejen do brněnského klubu, ale celého českého hokeje. Má nějakou vizi, jak malé děti vést, takže jsem přijel pomoct s pohybem, ukázat jim náš systém a metodologii.

Hokejového útočníka Martina Nečase (vpravo) z brněnské Komety si na draftu NHL vybrala Carolina Hurricanes. Na snímku pózuje s generálním manažerem klubu a bývalým vynikajícím hokejistou Ronem Francisem .
Nečase z Komety si na draftu NHL vybrali Hurikáni. Jako dvanáctého v pořadí

Kdy vás poprvé napadlo, že vaše budoucnost spočívá v pomoci ostatním s bruslením?
Je to docela úsměvné. Poprvé mě to napadlo, když jsem byl hlavní trenér ve Francii. Tehdy mě pozvali na stáž do St. Louis Blues. Viděl jsem tam jednoho trenéra, jak se na ledě pohyboval docela těžkopádně. Říkal jsem si, že jestli nebudu dobrý hlavní kouč, tak rozhodně zvládnu líp to, co dělá on. (smích) Po skončení smlouvy ve Francii jsme se s rodinou vrátili do Kanady a tam se zrodil náš projekt Perfektní bruslení, začali jsme zkoumat pohyb. Vždycky jsem považoval za velký dar a štěstí, že jsem uměl dobře bruslit. Spolupracovali jsme také s univerzitami v Ottawě a Montrealu, biomechaniky, fyziology, anatomy. Za posledních deset let se z toho vyprofiloval nás systém Perfektní bruslení.

Shawn Allard
Dvaačtyřicetiletý trenér jako hráč do NHL neprorazil, zahrál si v Rusku a Francii. Po skončení kariéry se začal podrobněji věnovat výzkumu techniky bruslení a pohybu obecně. Na základě jeho práce vznikl v Ottawě projekt Perfektní bruslení, které pomáhá jednotlivým hokejistům včetně Connora McDavida či Sidneyho Crosbyho.

V čem vidíte u vrcholových hokejistů při bruslení nejčastější chyby?
Je tam hodně maličkostí. Podstatné je, aby se soustředili na dobrou pohyblivost kotníku. Je to takový první díl skládačky, pokud chcete dobře rozumět svému pohybu. Pak můžete pracovat na dalších věcech. Tohle je ale základ.

Je těžší zlepšovat již dospělé hokejisty, kteří mohou mít zažité špatné návyky?
Většina z nich se zlepšit opravdu chce. Nervový systém se učí strašně rychle do sedmi let věku, pak do dvanácti let je ještě také dobré období. Potom už se proces hodně zpomaluje. U starších dětí vyžadují změny víc času, ale to vůbec nevadí. Je potřeba spíš víc úsilí od bruslaře. Hodně v tomto směru využíváme metodu mentálního mapování, která pomáhá nervovému systému ke správnému zpracování informací a jejich zautomatizování. Ale jak říkám, tohle se neobejde bez odhodlání sportovce pracovat na sobě.

Spolupráce se špičkovými hokejisty vypadá tak, že za vámi chodí s žádostí o pomoc?
Přesně tak. Úspěšně jsme posunuli dál asi sto padesát hráčů z NHL. Práce s nimi je o kooperaci. Rád pracuji s lidmi, učím se od nich. Naučil jsem se tady něco i od českých trenérů, stejně tak od dětí. Je to o komunikaci, o nalezení řešení pro konkrétního hráče. Každý z nás se narodil jiný, máme jiné pohybové možnosti. Existují standardy a principy pohybu, ale nefungují univerzálně. Můžete dělat s jedním hráčem cvičení, které u druhého nepřinese žádné výsledky. Strašně mě to baví, protože to vyžaduje individuální přístup.

O kterém hokejistovi můžete prohlásit, že je opravdu špičkový bruslař?
Je jich spousta, ale za všechny řeknu Connora McDavida, bruslí nádherně, patří i k nejrychlejším hráčům. Ale uvědomuje si, že se pořád může zlepšovat.

A co Martin Erat?
Je velmi dobrý, má takový unikátní styl, podobný jako měli někteří ruští hokejisté z minulosti, například Pavel Bure. Má totiž opravdu silnou spodní část těla. Je skvělé, že v šestatřiceti letech hraje pořád perfektní hokej. A co je důležitější, je to také velmi dobrý chlap.

Traduje se, že v Evropě jsou bruslařsky na výši zejména Finové. Můžete to potvrdit?
Ano. Evropské země mají dobré bruslaře. Je to dané tím, že jsou zde větší kluziště a bruslení je tak ke hře víc potřeba. Finové a Švédové jsou v tomto dobří. Ale v současnosti už umí bruslit každý. Není to jako v osmdesátých letech, kdy se hráč prosadil díky tomu, že byl velký a měl dlouhé ruce. Ty časy jsou dávno pryč. Na druhou stranu žijeme v době, kdy se děti v pohodě zabaví z gauče. Před třiceti lety jsme běhali po venku a měli různé pohybové aktivity, které napomáhaly tomu, že se následně rodili dobří atleti. Takže je důležité, aby se děti věnovaly různým sportům.

Pořádáte podobné kempy jako v Brně i jinde v Evropě?
Je to poprvé, co tímto způsobem pracuju přímo pro nějaký klub. Mám toho totiž strašně moc, ale podařilo se nám kemp dobře načasovat. Musel jsem být na finále Stanley Cupu, ale Kometa byla trpělivá a počkala, až jsem mohl přijet. Starali se o mě prvotřídně. Marty se snažil, abych se tady cítil jako doma.

Martin Erat.
Erat: Proč končit, když se cítím dobře

Stihl jste i poznat město?
Byli jsme u Martyho doma v Třebíči, zavítali jsme na slavnosti vína, vzal mě na vinohrady po Moravě. Prohlédli jsme si Brno, byli u přehrady. Jsou tu dobří lidé, přátelští. Baví mě i atmosféra mezi zdejšími trenéry, jsou všichni parťáci, komunikují mezi sebou a se mnou, chtějí se učit. Moc jsem si to užil.

Pivo jste ochutnal?
Měl jsem jedno Starobrno. Leo (Leoš Čermák, kapitán Komety) mě se spoluhráči vezme poslední večer do města. Nevím, co mě čeká, ale musím to mít pod kontrolou, protože v neděli potřebuji být zpět v Montrealu. (smích) Bylo fajn poznat místní kluky, kteří udávají směřování klubu. Libor (Zábranský, majitel klubu), Marty, Leo. Ten pracuje na zlepšování své hry, i když je mu devětatřicet let. Všichni chtějí, aby klub byl co nejlepší.