Jihomoravský celek ani v letošní sezoně nerozrazil semifinálovou bránu a počtvrté za sebou vypadl ve čtvrtfinále. Sérii s Klagenfurtem prohrál 1:4 na zápasy. Vzhledem k ekonomickým možnostem klubu ale překročil plán. Postup mezi osm nejlepších celků je vlastně zázrak. Pokud by totiž hokejisté znojemských Orlů měli předvádět výkony, které odpovídají jejich rozpočtu, skončí v konkurenci rakouských, slovinských, italských a maďarských týmů beznadějně poslední. „Jedna sezona nás stojí milion eur, což je nejméně ze všech účastníků. První tým nad námi má rozpočet dva a půl milionu euro, Klagenfurt osm a třeba Salcburk dokonce patnáct," říká v rozhovoru pro Hodonínský deník dvaapadesátiletý ostřílený funkcionář.

Opět po roce jste vypadli ve čtvrtfinále play off. Už z vás zklamání vyprchalo? Jak vůbec poslední sezonu hodnotíte?

Sezona měla tři fáze. V základní části jsme po pomalejším rozjezdu skončili čtvrtí, což bylo velmi solidní umístění. V nadstavbové části jsme se chtěli ještě trochu posunout nahoru, což se nám nakonec podařilo, když jsme poskočili na třetí místo. Tato pozice pro nás byla výborná. V závěru nadstavbové části už jsme se připravovali na play off a bojovali o co nejlepší umístění. V rakouské lize si totiž první tři mužstva po nadstavbové části vybírají soupeře.

Proč jste nakonec za soupeře zvolili Klagenfurt?

Byli jsme přesvědčení o tom, že by nám mohl vyhovovat. Šance na postup ovšem stále byly padesát na padesát. Nakonec jsme sérii prohráli 1:4 na zápasy. Tak jednoznačné to ale nebylo. Všechna utkání byla vyrovnaná a třikrát se prodlužovalo. Měli jsme i smůlu, když jsme nedávali vyložené šance a třeba v prodlouženích nastřelovali tyčky. Nakonec Klagenfurt ukázal svoji kvalitu a díky třem rozdílovým hráčům zaslouženě postoupil do dalšího kola.

Bylo vybírání soupeře pro čtvrtfinále hodně složité? Kdo měl hlavní slovo?

S majitelem klubu a trenérem jsme si sedli po utkání v Salzburgu a celou situaci vyhodnotili. Nakonec jsme se jednoznačně shodli na Klagenfurtu. Vídeň jsme nechtěli. S ní je to derby a v play off vždy hraje velmi dobře a navíc tam jako trenér působí můj kamarád Jim Boni, který přišel před play-off. Rozhodovali jsme se právě mezi těmito dvěma týmy. Série sice nakonec dopadla v náš neprospěch, my se z ní však zkusíme poučit a mužstvo hlavně v obraně posílit a na play-off být ještě silovější a odolnější.

EBEL liga má i svá další specifika. Třeba zavedený bodový systém, který spousta fanoušků vůbec nezná. Můžete popsat, jak se hráči bodují?

Pro nás je český hokejista domácí hráč,všechny ostatní národnosti jsou cizinci. Ti se počítají za čtyři body. Čeští hokejisté jsou obodování podle toho, co mají v kariéře za sebou. Mohou mít tedy jeden až tři body. Hráči do čtyřiadvaceti let jsou za nula bodů.

A co přestupní termíny?

Přestupní termín končí 19. listopadu. Do té doby je bodový systém neomezený. Proto některá mužstva začínají sezonu i s patnácti Kanaďany, některých se pak musí zbavit, protože po tomto datu se přestupy uzavírají a mužstvo může mít pouze šedesát bodů pro celou svoji soupisku. Vyměnit pak může pouze jednoho brankáře a tři hráče do pole. Ovšem za stejné body, kteří odcházející hráči mají. Koho ovšem nahradíme, nemůže v té sezoně už v EBEL lize nastoupit.

Pravidla jsou stejná?

Řídíme se zámořskými pravidly, takže máme kanadské rozhodčí, jejich šéfem je rovněž Kanaďan. Třeba na buly může hráč hrát kotouč nohou , u nás to není možné.

Jsou kanadští nebo evropští rozhodčí benevolentnější než češí sudí?

Hra je určitě plynulejší. Pískají se hlavně fauly hokejkou, ale dohrávaní osobních soubojů se pouští.

Jaká je vůbec úroveň EBEL ligy třeba v porovnání s českou nejvyšší soutěží? Je mezi nimi velký rozdíl?

Dovolím si tvrdit, že EBEL liga je pro diváky atraktivnější. Je to rychlá soutěž, hraje se nahoru dolů. Střední pásmo je takové otevřenější, hraje se většinou v obranných třetinách. V zápasech je hodně střetů, rozhodčí nejsou tak úzkostliví. Občas je k vidění i nějaká bitka. Naproti tomu česká extraliga je více takticky svázaná. Ono se to těžko porovnává, protože na obě soutěže jsou potřeba jiní hráči. Pro hokejisty, kteří se chtějí prosadit ve Finsku, Švédsku nebo v zámoří, je lepší, když si vyzkoušejí právě EBEL. Ta naučí hráče adaptovat se na vyšší rychlost a důraz. Hokejisté se naučí chodit do osobních soubojů.V EBE lize je spousta Kanaďanů, hrají v ní Američané a několik Švédů a Finů. Ti určují ráz ligy. Hráči z české i slovenské extraligy mají ze začátku problémy s adaptací. Takže střety s borci, kteří mají v NHL odehráno někdy tři sta a více zápasů, je nesmírně obohatí.

V letní přípravě nastupuje proti českým týmům. Na jakou příčku byste si v extralize věřili?

Samozřejmě v přípravě s extraligovými týmy vyhráváme i prohráváme, ale zápasy jsou velmi vyrovnané. Hlavně herní pojetí je odlišné, proto se snažíme v přípravě hrát hlavně s mužstvy z Německa a KHL. Že má EBEL svoji kvalitu, ukázala Evropská liga. Salcburk či Vídeň postoupily do závěrečných kol, kdežto české mančafty se až na Spartu do vyřazovacích bojů nedostaly. Myslím, že bychom v extralize hráli kolem osmého místa.

Kompletní rozhovor s Rostislavem Dočekalem najdete v úterním vydání týdeníku Slovácko.