Připravují bratislavský Slovan na premiérovou sezonu v rozpínající se soutěži. „Dlouhodobě bydlíme v Bratislavě, ale když dostaneme volno, na které teď není moc času, přijedeme do Brna pozdravit rodiny, vyměnit prádlo a následující den se vrátíme," směje se osmapadesátiletý trenér.

Ve spolupráci s vedením klubu jste skládali téměř nový tým. Měl jste hodně perné léto?

Musím říct, že v takové situaci jsem se ještě nikdy ne-ocitl. A to jsem si myslel, že už jsem v hokeji zažil všechno. Tvorba týmu byla hodně složitá. Musel jsem využít všech vědomostí, znalostí i známostí k tomu, abychom některé oslovené hráče do mužstva dostali.

Měl jste při skladbě týmu právo veta?

Řekl bych to trochu jinak. Šéfové klubu respektovali můj názor a zkušenosti, znalosti KHL a dali na můj názor. Část hráčů ve Slovanu měla smlouvu už z dřívějška, jejich kontrakty jsme respektovali. Vedení mělo také určitě představy, stejně jako já. Panuje mezi námi stoprocentní shoda.

Co všechno jste museli řešit?

Hlavně jsme se museli vyrovnat s rozpočtem, který je nejnižší v celé KHL.

To vám výběr hráčů asi ještě víc ztížilo…

Musel jsem tuto záležitost vzít v potaz. Někdy jsme oslovili hráče, ale kvůli penězům nakonec skončil u konkurence.

S dosavadní podobou kádru jste spokojený?

Tým by se určitě dal vylepšit. Od začátku sezony s námi trénuje Lubomír Višňovský. Bude hodně záviset na výluce NHL. Všichni čekáme, jak to dopadne. Kdyby NHL nezačala v termínu, jsem přesvědčený, že se Lubo u nás může objevit. Hráče takového typu bych rád v mužstvu měl.

Nedávno jste také zlákali Miroslava Šatana, který si vás v novinách pochvaloval. Jak se s ním spolupracuje?

To jste mě potěšil. Netušil jsem, že mě chválí. (smích) Kdo rozumí hokeji, shodne se i s nejnáročnějším trenérem, mezi které se možná řadím. S Mirem se známe už z mého prvního angažmá ve Slovanu. Mám o něm nejvyšší lidské i hokejové mínění.

Bylo těžké jej přemluvit pro KHL v Bratislavě?

Sešli jsme se spolu už na jaře. Jeho start za Slovan jsme probírali. Miro jen potvrdil moje mínění, když později v létě řekl: Pane trenére, chci hrát KHL a je nejvyšší čas, abych se zapojil. Dohodli jsme se na dni, prvním utkání, v němž nastoupí. Spolupráce s takovým hráčem, jehož zdobí skromnost, profesionalismus, je dobrá.

Pomůže vám i v kabině?

Miro je spíš tišší člověk. V kabině není při každodenním životě mužstva tolik slyšet, ale v přípravě je neskutečně poctivý. Nic neošidí. Myslím, že ho většina hráčů napodobuje, tvoří se dobrá pracovní atmosféra. Navíc byl loni hlavní strůjce titulu Slovanu Bratislava a patřil k nejlepším hráčům slovenských vicemistrů světa.

Takže zatím vše vypadá na idylku…

Zatím jsem spokojený. Byl bych rád, aby se můj dojem potvrdil hned v prvních utkáních KHL. Pozor, je to velmi náročná soutěž. Hrají se čtyři utkání obden, zažijeme hodně cestování. Přijdou krušné chvíle, při nichž budeme potřebovat podporu publika i všech okolo.

Do prvního utkání proti Doněcku v Bobrovově divizi nastoupíte v domácí aréně už za týden. Co ještě s týmem dolaďujete?

Úplně všechno. Hlavně defenzivu ve středním i v obranném pásmu a samozřejmě přesilovky. S nimi asi žádný trenér nemůže být nikdy spokojený. Naštěstí nemáme skoro žádné zraněné hráče, což je velké plus. Čeká nás ještě poslední utkání European Trophy ve Vídni. Doufám, že hráči zůstanou v pořádku.

Určitě budete mít ohromnou podporu fanoušků. Už v přípravě chodilo do Slovnaft Areny třeba osm tisíc diváků.

Atmosféra mě překvapila. Fandové to pojali velmi pozitivně. Staví se k tomu s velkým nadšením. Podpora je vidět a cítit. Snažím se optimismus tlumit, i když jsme v přípravě dosáhli dobrých výsledků.

V KHL zažijete už druhou štaci. Jde vůbec srovnat klubové zázemí v Bratislavě a Omsku, který jste loni vedl půl roku?

Nejde. Z jednoho důvodu. V Omsku jsem pracoval jako hlavní trenér sám a denně s pětatřiceti Rusy. V jiném prostředí, v jiném myšlení. Kvůli tomu šlo o úplně jiný hokej. Na Slovensku přece jen vycházíme ze stejného myšlení, metodiky. V hodně věcech jste si s hráči blíž, víc si rozumíme. V Rusku je práce trenéra založená na odstupu, autoritě a příkazovém jednání na ledě i mimo něj. Běžná diskuze s hráči téměř neexistuje.

Co vám Rusko dalo?

Hlavně jsem mohl okusit život v KHL. Na poznání společnosti jsem zase tolik času neměl. Setkáváte se a pracujete s úzkou skupinou lidí. Výsledek nemusí být takový jako u nás. Největší přínos bylo poznat způsob myšlení hráčů, soutěž, organizaci, kulturu. Kdo tam nebyl, nechápe.

Zarazilo vás něco hodně?

Ani ne. Možná i kvůli tomu, že jsem od roku 1991 pracoval v zahraničí. Byl jsem zvyklý na život v cizině. Spoléhal jsem sám na sebe. Musel jsem se obejít bez blízkých, přátel. Jediné spojení s Českou republikou jsem měl přes Skype a mobil. To bylo nejtěžší podobně jako různá časová pásma při přeletech, na která jsem nebyl zvyklý. Všude jinde jsem si mohl s někým popovídat, posedět při kávě a trochu si odpočinout od hokeje.

Teď jste v příjemnější pozici, protože jste si do Bratislavy přivedl jako asistenta Svatopluka Číhala…

Je to výsledek zkušenosti z Ruska. Vzal jsem dlouholetého spoluhráče, kamaráda, spolupracovníka. Máte u sebe někoho, s kým můžete konzultovat, diskutovat a řešit různé pracovní situace.

Co si přejete do nové sezony?

Rádi bychom splnili odvážný cíl – postoupit do play off. To bych označil slovem vynikající. Přeju si, aby nám všem optimistická bojovná nálada vydržela.

Jaký máte názor na to, jak se KHL rozrůstá?

Po zkušenostech z KHL jsem přesvědčený, že soutěž se bude dál rozrůstat. V krátké době do ní vstoupí další české kluby. Stane se to součástí normálního byznysu, i kvůli penězům tam kluby začnou hrát.