VYBERTE SI REGION

Veterán Haman: Druhá liga? Je to fofr. Vlastně nestíhám doteď

Břeclav, Brno /ROZHOVOR/ - Před Vánocemi oslavil 44. narozeniny. Snad kromě Dominika Haška už v tomto věku většina hokejistů zahodí hokejku i brusle do kouta a užívá si zasloužený odpočinek. Někdejší kapitán brněnské Komety a dlouholetá opora Znojma Radek Haman to udělal také.

4.1.2014
SDÍLEJ:

Břeclavský kapitán Radek Haman.Foto: Denisa Hajdová

Jenže pak sportovní pomůcky oprášil a v této sezoně už zase prohání obrany soupeřů. Na začátku ročníku v Rosicích v krajském přeboru, od začátku listopadu se posunul o soutěž výš a válí ve druhé lize za Břeclav. „Sedmnáct měsíců jsme nehrál, potřeboval jsem nabrat kondici," říká o svém návratu k hokeji.

Na začátku sezony jste si netroufl nastoupit do druhé ligy za rodný Žďár nad Sázavou a šel jste hrát jen krajskou ligu do Rosic. Co se tehdy zlomilo?

Já jsem byl ve Žďáru domluvený, že zkusím nějaký přátelák, potrénuju a uvidíme, jak to bude vypadat. S tím, že před sezonou řeknu, jak se budu cítit. Věděl jsem v té době, že potřebuju nabrat hlavně kondičku, vždyť jsem sedmnáct měsíců nehrál. A druhá věc. Ta česká skupina druhé ligy byla hodně o cestování, a to už pro mě moc není, těžko bych to skloubil s prací. Rozvážím totiž maso a na to musím být vyspaný. Zápasy venku za Žďár by tedy byly hodně ohrožené, ale klub o mě měl zájem i v případě, že bych hrával jen domácí utkání. Na to jsem ale já přistoupit nechtěl, necítil jsem to jako fér nabídku vůči ostatním hráčům. Přece jen tým by měl být pohromadě. Rozhodl jsem se tehdy jen pro Rosice.

Pak ale přišla nabídka jít do Břeclavi. Hrálo v tom roli to, že se s trenérem Břeclavi Michalem Konečným dlouho znáte?

Samozřejmě, i to hrálo roli. My jsme byli s trenérem Konečným ve spojení tak tři roky. Jenže to jsem ještě dohrával sezonu ve Znojmě, pak jsem tam rok trénoval juniorku. To nešlo skloubit ani náhodou. Před sezonou mne ale oslovil znovu, zda bych do toho nechtěl jít. Řekl, že počká, jak se tady rozjede sezona, jestli budou mé služby potřeba, a pak se uvidí. Tak se v říjnu ozval a já jsem si dal do konce měsíce čas na rozmyšlenou, jestli do toho půjdu. Něco už jsem měl odtrénovaného i odehraného, tak jsem si řekl, že to zkusím. Tímto bych chtěl poděkovat majiteli rosického klubu, že mi nebránil zkusit si ještě vyšší soutěž, protože jsem jejich hráč.

Po přechodu z kraje jste musel znovu sladit práci, tréninky a zápasy. Jak dlouho trvalo, než jste se v Břeclavi aklimatizoval?

Zatím jsem stihl všechny tréninky, snad kromě dvou, kdy jsem si musel „vorazit", odpočinout si nebo dodělat práci, protože před svátky toho bylo opravdu moc, to bylo hektické. Moje hra byla vždycky založená na tréninku, protahovat se musí s věkem čím dál častěji. Já se o své tělo vždy staral a ono mi to teď vrací, když mi umožňuje hrát hokej ještě i v mém věku. Zápasy jsem stihl všechny. Ale musím uznat, že jsme se v prvních třech zápasech trošku hledal, musel si zvyknout na jinou rychlost, to byly jiné fofry. Je to přece jen kvalitnější soutěž a chvíli mi trvalo, než jsem si srovnal tu rychlost. I když já vlastně nestíhám doteď. Je to tu víc o hokeji, v každém týmu jsou nějací vyzrálejší hráči, takže můžu říct, že se ve druhé lize hraje opravdu hokej. Mile mě to překvapilo.

Jak jste spokojený se svými dosavadními výkony na ledě? Držíte si průměr bodu na zápas…

Já jsem ty statistiky nikdy nesledoval. Nebyl důvod, já jsem těch bodů nikdy neměl moc, byl jsem vždycky spíš útočník s defenzivními úkoly. Prostě mi to tam letos spadlo. Pro mě je úspěch, že vůbec ve čtyřiačtyřiceti letech dokážu na ledě aktivně fungovat, že se tělo znovu chytlo. U mne je to i o chuti do hry, v kabině se cítím dobře, je tam pohoda.

Určitě vám dá pořádně zabrat i obyčejný zápas. Břeclavi se ale navíc „daří" mnoho zápasů natáhnout až do prodloužení a nájezdů. Co na to potom vaše nohy?

Ano, myslím, že máme nejvíc remíz v celé soutěži. Každý hokejista je rád, když odehraje daný zápas v tempu a je často na ledě. Tělo na to reaguje hlavou, když se vyhraje, je to v pohodě, ale když ne, tak všechno bolí dvakrát tolik. I u mě je to tak. Pro ty mladé kluky jsou ty zápasy, kdy se bojuje do poslední chvíle, hrozně přínosné do budoucna. Jenže my jsme jich i hodně ztratili a to má pak dopad na tu zmíněnou psychiku. Ale hokejista musí mít krátkodobou paměť a hodit porážku co nejrychleji za hlavu.

Jak vlastně odpočíváte?

V podstatě nestíhám odpočívat. Po práci mám tak hodinu volna, než jedu zase na trénink. To si nemá cenu ani lehnout, člověk by byl jen malátný. Celý týden jedu prakticky na doraz a neděle je pro mě odpočinková, to dospím celý ten týden, abych byl schopný opět fungovat.

V kabině Břeclavi byste mohl být většině spoluhráčů otcem. Jak vás mladí berou?

Přijali mě normálně, aspoň já jsem z toho měl ten pocit. Bylo dobré, že jsme měli jeden trénink a pak hned zápas, takže nebyl čas na nějaké to okoukávání nebo trému, viděli mě přímo na ledě v akci. Bylo to prostě rychlé.

Nevykají vám?

To ne, já jsem hned po prvním příchodu do kabiny řekl, ať mi tykají, jestli s tím nebudou mít problém. Že nechci, aby mi vykali. To je v kolektivním sportu myslím normální.

Jako kapitán si v kabině můžete vzít slovo, předpokládám, že respekt máte. Využíváte toho?

Kapitánské céčko mi bylo přidělené, i když já jsem byl vždycky spíš zastáncem volby kapitána. Ale v posledních letech mé kariéry jsem byl zvyklý na to, že jsem si to slovo v kabině mohl vzít. Ať už jsem měl na dresu céčko nebo áčko. Nebo třeba vůbec. Pokud i mladý hráč cítí, že chce něco říct, jen ať to řekne. Stejně tak to dělám já, když mám pocit, že je potřeba tým povzbudit nebo na něco upozornit. Jestli to kluci berou, to už je jen na nich. Ale vidím, že poslouchají a podle očí cítím, že mne i vnímají. Pak už je jen na nich, co si z toho vezmou.

Trenér Konečný v rozhovoru zmínil, že jste na ledě i kvůli lepší komunikaci s rozhodčími. Co jim nejčastěji připomínáte?

Ano, to je další věc, proč jsem to céčko dostal. Jsem na ledě i od toho, aby sudí s naším mladým týmem tolik „neorali". Už jsem odehrál zápasy proti všem mužstvům a můžu říct, že k tomu sudí občas mají tendenci. V každém týmu totiž jsou výrazné osobnosti, rozhodně je jich víc, než u nás. Ti ten nátlak na sudí vytváří a oni to cítí. Ale jsou to taky jen lidé a mohou tomu podléhat. Samozřejmě nemůžu změnit verdikt rozhodčího, to jsem ještě nikdy nezažil. Já je na začátku upozorním, že své mužstvo uklidním, že jim nebudeme nadávat a budeme s nimi komunikovat slušně. A od nich chci na oplátku férové rozhodování a jednání. Snad to k něčemu je.

Autor: Martin Daneš

4.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Knihkupectví Ryšavý v centru města končí. Může za to vysoký nájem

Brno – Po čtvrt století mizí z brněnského náměstí Svobody poslední rodinné knihkupectví v centru města – knihkupectví Ryšavý. Podle majitele za to může vysoký nájem. Lidé v budově naposled nakoupí knihy o Štědrém dni.

Vyrůstá u homosexuálů. Šestiletá Agnes má místo nefunkční rodiny dva tatínky

Brno – Zatím co poslanci řeší, jak co nejlépe právně uchopit problém adopcí dětí homosexuálními páry, asi tisíc dětí v České republice už u partnerů stejného pohlaví vyrůstá. V jedné takové rodině žije i šestiletá Agnes se dvěma tatínky, Martinem a Filipem, kteří jsou registrovanými partnery necelé tři roky.

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies