VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Veterán NHL Kron si myslel, že kariéru stráví v Brně

Raleigh, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Brněnský hokejový útočník Robert Kron nevěřil, že se jednou probojuje do nejprestižnější hokejové soutěže světa. Nakonec v ní strávil 12 sezon.

9.9.2010 4
SDÍLEJ:

Robert Kron v dresu Caroliny Hurricanes.Foto: ČTK

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

Vždycky si myslel, že bude hrát celou kariéru v Brně. Když to jen trochu půjde, bude pravidelně nastupovat v nejlepších dvou lajnách. Pokud se zadaří, odehraje i pár zápasů za hokejovou reprezentaci na mistrovství světa. Jestli mu bude přát i štěstí, zažije možná na vlastní kůži i atmosféru olympijského turnaje. A nejslavnější liga světa NHL? Kdesi vzadu jako nedosažitelný vrchol jeho snah.

Asi takové měl vyhlídky v roce 1985 tehdy osmnáctiletý brněnský hokejista Robert Kron. Ani on tehdy nevěděl, že stráví v nejprestižnější světové lize dvanáct sezon, odehraje 771 zápasů a zaznamená 338 bodů. Na seniorském mistrovství světa získá dvě bronzové medaile. Třiačtyřicetiletý Robert Kron je dalším jihomoravským sportovcem seriálu Deníku Rovnost Když tady zářil…

Fotbal, hokej nebo tenis? Už v mládí se brněnský rodák rozhodoval, čemu dá přednost. Pro všestranně nadaného kluka nic jednoduchého. „Pamatuju si, že jsem stále otravoval rodiče, furt jsem chtěl něco dělat,“ vzpomíná. „Vyrůstal jsem u hokejového stadionu za Lužánkami, takže nakonec na mě asi dýchla atmosféra sportu na ledě a s hokejkou v ruce,“ vysvětluje.

Na brusle se poprvé postavil v pěti letech a až do sedmnácti působil v brněnském Ingstavu. Rok předtím si poprvé zahrál tři zápasy za muže ve druhé lize a v následující sezoně 1984–1985 už nastupoval v nejvyšší soutěži za Zetor Brno.

Tam nejraději vzpomíná na hokejovou atmosféru a výborné spoluhráče. „Třeba Leoše Zajíce, Tomáše Sršně nebo výborného gólmana Karla Langa. Tehdy bylo v klubu tolik dobrých hráčů, mohl jsem se učit od kteréhokoliv z nich,“ vyzdvihuje tehdejší výběr. „Pro mě to byla parádní doba. Měl jsem štěstí, že nás mladý hráče trenéři stavěli,“ rozplývá se. A ještě na jednu věc nikdy nezapomene. „Fanoušci. Ti byli neskuteční. Brněnské publikum bylo nejlepší v lize. A stále to platí. Byl jsem letos na zápase Komety proti Kladnu a atmosféra byla totožná,“ srovnává.

Snít tehdy o NHL? „To vůbec. Byla strašně daleko. Spíš jsem se snažil trvale prosadit v Brně a když se zadaří, možná se dostanu i do nároďáku. Ze zámoří nějaké zprávy byly, takže nad tím samozřejmě všichni přemýšleli. Byl to vrchol našich snah,“ povídá.

Správným směrem se rozjela jeho kariéra už v roce 1985, když si osmnáctiletého nadějného hráče vybral na draftu zámořské soutěže z 88. místa Vancouver Canucks.  „Dověděl jsem se to z novin až s odstupem několika týdnů. Věděl jsem, že se na mě občas byli podívat zámořští skauti. Být draftovaný znamenalo, že si vás někdo všimnul. Nakopávalo mě to, byl to další impuls, proč se ještě víc začít snažit,“ přiznává. „Kvůli komunistické blokádě ale bylo skoro nemožné se do NHL dostat. Jedinou možností byla emigrace, a to jsem nechtěl,“ dodává.

Další tři roky v Zetoru Brno byly protkané úspěchy na mezinárodní úrovni. Na mistrovství Evropy do osmnácti let vybojoval s Československem dvakrát druhé místo, za juniory na světovém šampionátu bronz a stříbro. „Několikrát jsme byli blízko zlatu, ale nikdy to nevyšlo,“ kroutí hlavou.

V roce 1987 byl také vyhlášen nejlepším útočníkem mistrovství světa mladých hokejových nadějí. A manažeři ve Vancouveru už věděli, že jejich výběr v pátém kole draftu před dvěma roky byl zásah do černého. „Nemůžu si na nic stěžovat. Kariéra se mi super rozjížděla, všechno mi vycházelo,“ zasní se.

V jedenadvaceti letech ale přišla vojna a Kron tak musel opustit milované Brno. Do líhně svých talentů si ho vybrala Dukla Trenčín. „Nikam jsem odcházet nechtěl, ale nešlo to jinak. Nedokázal jsem si představit, že bych mohl hrát někde jinde. Přestup do armádního družstva byl ale pro můj růst a hokejovou kariéru tím nejlepším, co mě mohlo potkat,“ připouští. V jednom dresu si například zahrál po boku nynější manažera hokejové Slavie Praha a dlouholetého reprezentanta Vladimíra Růžičky.

V další sezoně zažil něco neznámého. Musel nastoupit proti domácímu Brnu. „Bylo to zvláštní hrát v dresu Dukly na stadioně, kde jsem se učil hrát hokej,“ připouští. Do rodného města se stihl na chvíli vrátit ještě po listopadové revoluci 1989. Sezonu nato už zamířil do zámoří. „Přestupem do Vancouveru se mi splnil sen. V kariéře jsem měl několik přání, ale zahrát si NHL bylo asi největší,“ uznává.

Ze známého brněnského prostředí odcházel do hokejového neznáma ve třiadvaceti letech. „V zámoří jsem fandil Montrealu Canadiens, kde hrával Guy Lafleur, nebo New York Islanders s Mikem Bossym,“ popisuje svoje hokejové vzory. Podle Bossyho nosil dokonce i číslo 22. „Naproti tomu ve Vancouveru jsem skoro nikoho neznal,“ doplňuje.

V těžkých začátcích se vzájemně podporovali se spoluhráčem, tehdy osmnáctiletým Petrem Nedvědem. „Bylo dobré pro nás oba mít v kabině někoho, kdo mluvil našim rodným jazykem. Vzájemně jsme se povzbuzovali, protože já měl více zkušeností z mezinárodních soutěží a on zase s kandaským přístupem k hokeji,“ popisuje. „Také mi hodně pomáhalo, že mimo led se mnou byla manzelka a syn,“ považuje přítomnost rodiny za důležitou podporu.

„Šel jsem totiž do Canucks s dvoucestnou smlouvou (v případě přeřazení hráče z klubu NHL do nižší soutěže bere výrazně nižší plat – pozn. red.), takže jsem byl jako jeden z prvních na ráně, pokud by se mi nedařilo,“ konstatuje. S cizím jazykem se Kron hodně pral. „Trvalo mi půl roku, než jsem chápal, co po mě trenéři na trénincích chtějí. A rok, než jsem si mohl bez problémů třeba nakoupit,“ usmívá se.

Kromě jazykové bariéry si musel zvykat i na hokejové odlišnosti. „Hrálo se úplně jiným stylem než v Evropě. Hřiště bylo menší, hokej tvrdší, rychlejší a víc bolel. Byl to opravdu velký rozdíl,“ srovnává. „Ze začátku jsem navíc nehrál v prvních dvou lajnách, ale pět nebo šest minut za zápas. Musel jsem se i s tím srovnat. Body pak taky rychle nepřibývají,“ říká z vlastní zkušenosti.

S výškou 178 centimetrů a váhou kolem 80 kilogramů se ztrácel mezi zámořskými hromotluky. „Musel jsem spoléhat na svou rychlost. V rozích jsem se soubojům spíš vyhýbal. A abych někoho zboural? To moc nehrozilo,“ směje se.

V nejprestižnější světové soutěži nakonec vydržel dlouhých dvanáct sezon. Prošel Vancouverem Canucks, Hartfordem Whalers, Carolinou Hurricanes a Columbusem Blue Jackets. „Hokejově mi nejvíce sedělo působení v Hartfordu,“ hodnotí působení u Velrybářů, kde dvakrát nasbíral po padesáti bodech. „Nejhezčí město je zase Vancouver. Hodně tam sice prší, ale je tam nádherně. Když jsem tam působil, zažil jsem déjà vu. Nedokázal jsem si představit, že bych hrál už někde jinde. Stejně jako jsem si to předtím myslel o Brnu,“ usmívá se.

Jako k brněnskému hokeji patří jméno Kron, tak k NHL zase Stanley Cup. Vrchol snah hráčů ze třiceti klubů ale každou sezonu získá pouze jedno družstvo. A to Kronovo v rozmezí let 1991 až 2001 na slavném poháru chybělo. „Každý ho chce vyhrát. Ne všem se to ale podaří. Jiří Hrdina má ze šesti sezon tři prsteny. Zato Jeremy Roenick odehrál přes tisícovku zápasů a chybí mu,“ vysvětluje. „V tomto případě platí otřepaná fráze: být ve správný čas na správném místě,“ kroutí hlavou.

I když nevystoupal až k hokejovému grálu, s kariérou je spokojený. „Bylo to skvělé období. Ani jsem neočekával, že budu v NHL hrát tak dlouho. Až do pětatřiceti let,“ zasní se. „Je jen málo hráčů, kterým se něco podobného povede,“ vysvětluje.

Za jediný stín všeho snažení považuje poslední sezonu, kdy odehrál šest zápasů na farmě (záložní tým klubu NHL – pozn. red.) a nakonec do Columbus vyplatil ze smlouvy. „Přál jsem si ukončit kariéru v zámoří jinak. Také kvůli zranění to nevyšlo. Ale tak to chodí,“ uvědomuje si.

Následující sezonu 2002–2003 začal už v Evropě ve finském Lukko Rauma. „Věřil jsem, že bych se do NHL ještě mohl vrátit. Čekal jsem na smlouvu, která už ale nepřišla,“ konstatuje.

Kronovi po roce na severu Evropy už scházela motivace dál bojovat na ledových kluzištích a v roce 2003 definitivně ukončil kariéru. „Zhodnotil jsem všechny možnosti a rozhodl, že už nemá cenu čekat. Hokeji bych už asi nedával maximum,“ vysvětluje důvody svého rozhodnutí. U sportu na bruslích ale zůstal. Pracuje na hledání mladých talentovaných hokejistů pro svého bývalého zaměstnavatele Carolinu Hurricanes. „Mám na starosti hlavně Evropu, takže i Českou republiku. Z ní ale v poslední době nechodí moc talentů. Snad se to změní,“ doufá.

Svého nástupce v NHL z líhně brněnských talentů v současnosti vidí v Tomáši Vincourovi. „Je velký a umí hrát kanadským způsobem hokeje. Má na to, aby se do NHL propracoval. Záleží ale jen na něm a jeho přístupu,“ popisuje šance hráče draftovaného Dallasem Stars. Kron nyní žije v americkém Raleigh. „Mám tady práci, rodinu, děti tu vyrostly,“ vysvětluje, proč zakotvil na americkém jihovýchodě.

Do rodného města na jihu Moravy se dostane několikrát do roka. V minulé sezoně byl i na zápase Komety. „Atmosféra při utkání byla stejná, jakou si ji pamatuji za svého působení. Brno bylo a je hokejové město,“ hrdě hlásí.

ROBERT KRON
Narozen: 27. února 1967 v Brně
Bydliště: Raleigh (USA)
Rosina: manželka Lenka, děti Robert jr. 24 let , Nicholas 17 let a Isabella 15
Povolání: hokejový skaut, bývalý profesionální hokejista
Úspěchy – ME do 18 let: 2× 2. místo (1984, 1985), MS do 20 let: 3. místo (1985), 2. místo (1987 – člen All Star Teamu, nejlepší útočník turnaje), MS: 2× 3. místo (1989, 1990), NHL: 12 sezon (771 zápasů – 144 gólů, 194 asistencí) – Vancouver, Canucks, Hartford Whalers/Carolina Hurricanes, Columbus Blue Jackets

Autor: Tomáš Valaškovčák

9.9.2010 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:
Jakub Kornfeil se prohání na svém oblíbeném jetsurfu.
5

Volno jihomoravských motocyklistů: surfování a jízda po Balkáně

Byt. Ilustrační foto.
1

Prodeje nových bytů v Brně se propadly skoro o půlku

Nehody v kraji? Nejvíc za devět let

Brno /INFOGRAFIKA/ – Cinknutí mobilu ve stojanu na palubní desce přiláká řidičovu pozornost. Ikona hlásí novou zprávu, kterou hned čte. Podvědomě přitom mačká plynový pedál. Když pak vjíždí do zatáčky, nezvládne řízení a auto ve vysoké rychlosti vylétne ze silnice. „Nejčastější příčinou letošních nehod řidičů bylo nevěnování se řízení,“ upozornila mluvčí policejního prezidia Eva Kropáčová.

AKTUALIZOVÁNO

Hráz dokáže vypustit celou Brněnskou přehradu za tři dny

Brno /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Hráz Brněnské přehrady, kterou nacisté za druhé světové války chtěli odpálit, zadržuje až jednadvacet milionů kubických metrů vody. Do nitra stavby dokončené v roce 1940 a přilehlé zmodernizované vodní elektrárny vyrazili redaktoři Brněnského deníku Rovnost v dalším díle seriálu Za zavřenými dveřmi.

Zbrojovka zvládla generálku, střelecky jí vyšel úvod duelu s Kayserisporem

Bruck an der Grossglocknerstra, Brno – Tureckého soupeře nachytali brněnští fotbalisté hned v úvodu utkání. Kayserisporu zasadila Zbrojovka dva údery za devět minut a na soustředění v rakouském Kaprunu si po vítězství 2:1 připsala úspěšnou prvoligovou generálku.

AKTUALIZOVÁNO

Dálnice D1 na Vyškov je průjezdná. Hromadnou nehodu už odklidili

Podolí – Úsek dálnice, který v pátek odpoledne zablokovala hromadná nehoda čtyř osobních aut se dvěma nákladními auty a jednou dodávkou, je opět průjezdný. Nehoda se stala kolem třetí hodiny odpoledne na 205. kilometru dálnice D1 u Podolí na Brněnsku ve směru na Vyškov.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení