VYBERTE SI REGION

Winkler zažil sedm titulů i lynčování od davu

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Hokejový útočník Ivo Winkler měl lví podíl na poslední trofeji. Brnu byl věrný, v Kometě odehrál všech svých dvanáct ligových sezon.

6.10.2012
SDÍLEJ:

Bývalý hokejový útočník brněnské Komety Ivo Winkler.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Stál pod kavárnou na zimním stadionu za Lužánkami a s úžasem sledoval, jaké finty s pukem dokáží hokejové hvězdy Bubník s Dandou. Chtěl být jako oni. Jako tahouni Komety. Ivo Winkler měl tehdy sotva patnáct let a vůbec netušil, že se jeho fantazie brzy změní ve skutečnost. „Byl to takový bláhový sen, který se nakonec uskutečnil. V životě mě nenapadlo, že s takovými hráči usednu v jedné kabině," usmívá se bývalý hokejista.

Nejenže nakonec se slavnými parťáky sdílel šatnu, stal se součástí nejsilnějšího týmu a ve slavné éře brněnského klubu dokonce slavil sedm mistrovských titulů. „Dělal jsem, co jsem chtěl. Navíc jsme měli všude dveře otevřené. Dostali jsme se na místa, kam jiní nemohli," dodává dvaasedmdesátiletý rodák z Ostravy, který v dresu s hvězdou řádil především v šedesátých letech.

Kromě velkých úspěchů zažil s hokejem i maléry. Třeba při vypjatých bitvách se Slovanem. „Jednou v Bratislavě na začátku třetiny někdo na hřiště hodil nůž. Zrovna jsem skákal na led a dostal jsem jím do hlavy. Byl to starý rezavý mesr. Shýbl jsem se pro něj, abych nůž ukázal rozhodčímu, ale soupeřův bek Berek ho chtěl taky. Začali jsme se o to tahat a lidi mysleli, že se rveme," vzpomíná Winkler.

To byl ale jen začátek. Průbojný útočník pak po jednom souboji utržil ránu od Joža Golonky. „Mázl mě a rozpáral mně tvář. Doteď tam mám malou jizvu," ukazuje.

Po šedesáti minutách na hokejisty čekal jiný boj. Boj s rozvášněným davem. „Čekalo na nás asi pět tisíc lidí a chtěli nás lynčovat. Vedle zimáku vedla železniční trať. Šutry z ní lidi začali házet k nám do šatny. Vypadalo to jako pogromy," líčí Winkler zajímavou zkušenost. Brněnští hokejisté čekali v šatně dlouhé hodiny, než se běsnící fandové alespoň trochu uklidní. Z města nakonec vyjeli až okolo čtyř hodin ráno.

To Winklerovy hokejové začátky se nesly v klidnějším duchu. Dětství strávil v Náměšti nad Oslavou. „Jakmile zamrzlo, byli jsme na rybníku. Školní kabela se hodila do rohu a šlo se válet. Trénovali jsme asi víc než ve městě," odhaduje Winkler. Do Brna jej přivedlo studium stavební průmyslovky. „Dostal jsem se i do dorostu Králova Pole, kde trénoval kouč Haukvic. A už za rok si mě pan Strnad vybral do dorostu Rudé hvězdy," vypráví Winkler.

Velké vzory

S úžasem a obdivem přihlížel slavným vzorům z áčka a „vojna" jej definitivně připoutala ke klubu, v jehož barvách odehrál všechna ligová utkání v kariéře. „Rudá hvězda měla svoji sportovní rotu. A tak nás se Skopalem a Šůnou přivítali v áčku. Byla to pro nás největší čest, každý po tom mužstvu toužil," povídá.

Bažanti přitom nedostali nic zadarmo. Vždyť Kometa před jejich příchodem šlapala znamenitě. Ve sbírce už měla čtyři československé tituly. „Žádnou protekci jsme neměli. Mládežničtí trenéři nás sice doporučili, ale zbytek jsme si museli vybojovat," zdůrazňuje Winkler.

S hvězdou na prsou zažil hodně zajímavé začátky. „Zranil se Pantůček a já naskočil do lajny s Bubníkem a Dandou," vypráví o vzorech, s nimiž se potkal na hřišti.

Radost však rychle vystřídala bolest. „V dalším zápase v Jihlavě jsem najížděl na obránce Šmída, podjely mi nohy a jak jsem padal, dostal jsem bodyček do hlavy," říká Winkler.

Ze země se tehdy sám nezvedl. „Zůstal jsem ležet, třepal jsem nohama jak králík v posledním tažení. Lidi mysleli, že jsem mrtvý, protože mi tekla krev z úst. Znám to jen z vyprávění, protože jsem se probudil až v sanitce, když míjela Lužánky," tvrdí.

Těžký otřes mozku překonal a od začátku šedesátých let válel v brněnském klubu. Na soupeře platil přímočarostí a dravostí, v útoku většinou nastupoval po boku Karlů Šůny a Skopala. „Měl jsem tvrdou střelu. Karel Skopal byl zase takový hračička. Až jsem mu někdy nadával, proč mně nedá puk. Ale neměli jsme problém," dušuje se.

Však v lize za Kometu odehrál dvanáct veskrze úspěšných sezon. Navíc se s týmem dostal i za hranice, což byla v tuhých letech totalitního režimu výsada nemnoha vyvolených. „Už v devětapadesátém jsme vyjeli do západního Německa. Oči nám lezli z důlků. V Mnichově všechno svítilo, přijeli jsme do města ozářeného reklamami. Zato tady byla tma," srovnává.

Winkler už tehdy rád cestoval a poznával nová místa. „Třeba do Švédska jsme jeli takovým rozhrkaným autobusem. Já vždycky sedával vepředu a sledoval okolí, zatímco spousta kluků vzadu mastila karty," usmívá se.

Ruský mráz

A hned přidává zážitek z turnaje v ruském Novosibirsku. V noci tam teploměr ukazoval k minus čtyřiceti. Když šli hráči v sedm na led, bylo o patnáct stupňů „příjemněji". „Nemohli jsme se pořádně ani nadechnout. Jedna pětka hrála a dvě pětky seděly v kabině. Venku by zmrzly. A Rusové na tribunách? Ti byli v pohodě rozvalení a kouřili. Jsou zvyklí," vtipkuje Winkler.

Útočník s přezdívkou Vincek měl také lví podíl na doposud posledním titulu Komety, který se datuje do roku 1966. Brňané tehdy přijeli k poslednímu zápasu na led silného Kladna. V případě jihomoravského neúspěchu by juchali s mistrovskou trofejí jihlavští hokejisté, kteří už byli připravení v hledišti.

Jenže Kometa se vzepřela, přestože po dvou třetinách prohrávala 1:2. „Šlo o všechno. Trenéři stáhli hru na dvě pětky a já se dostal do první řady k Bubníkovi s Černým. Zápas se mně povedl, přihrál jsem na dva góly a my zvítězili 3:2," vrací se Winklerovi příjemné vzpomínky.

S Brnem pak zažil i ústup ze slávy, kdy vítězné fanfáry začala sbírat jihlavská Dukla. Winkler zůstal v Brně do roku 1971, kdy na sezonu přestoupil do Opavy. Dalších pět let strávil v druholigovém Šumperku. „Šel jsem pomoct na pár zápasů a zůstal tak dlouho. Hráli jsme v parádním prostředí, zimák byl pořád plný," jiskří Winklerovi v očích.

Právě v Šumperku také poznal, jakým směrem se jeho budoucnost ubírat nebude. „Jednu sezonu jsem dělal hrajícího trenéra a vytušil jsem, že koučování opravdu není pro mě," objasňuje. Winklera lákal jiný typ práce. „Bavilo mě dělat takové ty manažerské věci zajišťovat hotely, letenky, přestupy," hlásí.

I proto se stal tajemníkem Komety. „Mančaft už neměl takovou kvalitu. A v Zetoru chyběly peníze. Měli jsme rozpočet třeba milion a půl a dost," objasňuje. Winkler pak pracoval jako šéf zimního i plaveckého stadionu. Mrzí jej, že po slavné hale za Lužánkami zbyla jen díra. „Je to ostuda. Nejlepší flek ve městě a stadiony na něm tak zchátraly," zlobí se.

Na Kometu však nezanevřel a navštěvuje většinu jejích zápasů. „Stále fandím. Je dobře, že se do klubu dostali lidé, kteří o něj mají zájem," těší Winklera.

Ivo Winkler

Narozen: 28. srpna 1940 v Ostravě

Profese: hokejový útočník

Hráčská kariéra: Náměšť nad Oslavou (do roku 1956), Královo Pole mladší dorost (195657), Kometa Brno (195771), Opava (1971/1972), Šumperk (19721977)

Nejvyšší soutěž: 277 zápasů/ 79 gólů + 53 asistencí/ 132 kanadských bodů; sedminásobný mistr Československa

Rodina: manželka Zita, syn Ivo, dcera Hana

Zajímavost: po skončení hráčské kariéry se nedal na trenéřinu, ale v Kometě dělal tajemníka, v současném pojetí klubového manažera

Autor: Tomáš Svoboda

6.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Rezidentní parkování v Brně se odkládá. Město nestihlo přípravy

Brno – Několik desítek minut objíždí každý večer Petr Bednář okolí svého bydliště v brněnské Grohově ulici, když hledá parkovací místo. Už v dubnu příštího roku mu mělo pomoci rezidentní parkování. Představitelé města jeho start ale odkládají až na září.

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies