Slovensko letos snilo o podobné hokejové party. V Bratislavě, s hrdým domácím publikem. Měla to být krásná tečka za kariérami Šatana, Stümpela, Demitry i dalších. Skvěle naplánovaný příběh však rozcupoval jeden zádrhel. Překvapivě brzký konec. Bez medailí, po zápase s Dánskem, v němž už skoro o nic nešlo. Navíc ještě před čtvrtfinále. „Takhle to skončit nemělo,“ smutnil kapitán Pavol Demitra.

Slovenský hokejový národ však ukázal velmi přívětivou tvář. Na trpkou dánskou rozlučku bylo opět plno. Jinde na světě by se asi na zkrachovalý tým pískalo. Tady ne. Fandové plakali stejně jako jejich idoly na ledě.

Dojímavé. Udivující. Sympatické. Také díky této neuvěřitelné semknutosti si jedna z nejslavnějších slovenských generací klestila cestu za slávou. Pro slovenský hokej toho udělala hodně, teď zaslouží odpočinek.

A Slováci musejí kapesník rychle vyměnit za malé brusle i hokejky. Je třeba začít znovu pracovat. Jinak opravdu zbudou jen oči pro pláč a pár krásných vzpomínek.