Antonín Kratochvíl: válečný fotograf

Účastníky přednášky Kratochvíl přivítal brzy ráno a poté ještě jednou v odpoledních hodinách. Mluvil o svých cestách východní Evropou i o tom, kolik tváří má v tamějších končinách PRAVDA. Češtinu přitom prokládal anglickými výrazy, nevyhýbal se jízlivě vtipným glosám a vulgarismům. Do prezentace zařadil také svůj oblíbený snímek z rumunského smetiště. Gesto pohybujícího se muže přitom bylo z fotky jen stěží čitelné. Úzkostné vyobrazení Kratochvíl připodobnil k Munchovu Výkřiku a svěřil se, jaké ,fígle‘ musel vymýšlet, aby se mu negativ podařilo uchránit. Poté se vrátil ke svým opakovaným výjezdům do Černobylu; měsíční krajina, chátrající budovy, lidé v zajetí bídy, zoufalství a alkoholu. Anebo v opojení radioaktivní marihuany, jíž místní přezdívají LEN a která člověku dává lépe zapomenout všechno zlé kolem.

Samostatný cyklus zastřešený názvem Incognito utvářely portréty. Herec Daniel Dafoe byl tajemný a plný stínů, Liv Tyler právě slavila osmnáct a z Davida Bowieho Kratochvíla nejvíce zaujalo jeho modré oko. A to i navzdory tomu, že snímky byly ve výsledku černobílé.

Soubor fotografických úvah o životě završil výběr z knihy Mercy. Ve Rwandě Kratochvíl zaznamenával občanské války, ženy umírající na AIDS, těla zohavená mačetami a nakupená v kostele. Zdůrazňoval, jak moc si místní lidé přáli, aby tyto hrůzy ukázal všem, kteří s tím mohou něco udělat. „Nothing Stay The Same,“ pronesl zamyšleně čtyřiašedesátiletý fotoreportér a stroze oznámil, že na jaře se chce vrátit zpět do Afghánistánu.