Autistický génius Blahuta našel vraha i zdánlivě mrtvou matku

Rozumí uspořádání molekul ve vesmíru, zná všechna prvočísla a hravě spočítá jakýkoli matematický příklad. V každodenním životě je ale ztracený, nesnáší dotyky a neumí projevovat city.

Nejnovější premiéra Městského divadla Brno, netypická detektivka Podivný případ se psem, převádí na jeviště příběh patnáctiletého autistického chlapce. Herec Vojtěch Blahuta jej pod vedením mladého režiséra Mikoláše Tyce ztvárnil s přesvědčivou suverenitou.

Inscenace vychází ze stejnojmenné knižní předlohy Marka Haddona, za níž jedenapadesátiletý prozaik získal cenu Nejlepší britská kniha roku 2003. Bestseller se své jevištní verze dočkal až po devíti letech, kdy jej pro londýnský Royal National Theatre zdramatizoval Simon Stephens, v České republice známý „hadivadelní" hrou Volavky.

Po nadšených ohlasech se inscenace přesunula na West End ke každodennímu reprízování a při vyhlašování londýnských divadelních cen rekordně uspěla hned v sedmi kategoriích. Brněnské divadlo hru uvádí rok po světové premiéře, když české prvenství mu o dva měsíce „vyfouklo" Městské divadlo Kladno.

K adaptaci tragikomického textu kombinujícího detektivní pátrání po zavražděném sousedčině psovi s odhalováním rodinné minulosti našel Stephens zvláštní klíč. Příběh autistického chlapce Christophera rozdělil mezi hrané scény a pasáže vyprávěné podle jeho deníkových zápisků. Část událostí tak předčítá na jevišti neustále přítomná učitelka Siobhan v podání Hany Holišové a stává se tedy v dramatizaci postavou, jejímž prostřednictvím Christopherův příběh nahlížíme. Nakonec se jej rozhodne sehrát i jako školní divadelní představení, čímž z Christophera učiní režiséra. Tento fakt probleskne v inscenaci i jednou vtipnou zcizovací replikou.

Z této koncepce vychází i netypická struktura vyprávění, které různé zpomalují reminiscence a dějové odbočky. Christopher v nich uvažuje nad principy vesmíru a přesnou logikou matematického světa, který ho na rozdíl od toho reálného uklidňuje.

Zatímco londýnské nastudování těží hodně z dynamické scénografie a multimediálního znázornění situací, brněnská verze víc pracuje s náznaky. Mladý inscenační tým vedený režisérem Mikolášem Tycem, který v Městském divadle Brno debutuje, se v dějově bohatší první polovině zaměřil hlavně na text. To klade velké nároky zejména na pětici herců ve vedlejších rolích, kteří se přímo na scéně postupně proměňují asi do dvacítky postav. Souhra se jim až na drobné výjimky, které zjevně jen potřebují vyladit při reprízách, daří.

Teprve po přestávce, kdy se Christopher sám jen se svým krysím „parťákem" Tobym vydává na cestu vlakem ze Swindonu do Londýna, rozpohybovali tvůrci moderně pojatou scénu k větší akci a naplno ukázali všechny technické možnosti, které nabízí. Inscenace tak získává až strhující tempo, když pomocí směsice autentických zvuků, hudby, světel a projekcí přesně navozuje odosobněné pocity, které Christopher ztracený v davu cizích lidí prožívá. Pochvalu zaslouží zachycení atmosféry londýnského metra, do detailů promyšlené rekvizity i kostýmní ukázky současné britské módy.

Sebelepší inscenační ztvárnění by se však nezúročilo, pokud by režisér nenašel vhodného představitele pro hlavního hrdinu. Vojtěcha Blahutu předurčuje pro patnáctiletého teenagera trpícího Aspergerovým syndromem navenek mladistvá vizáž. Suverénně však přesvědčil, že postavu obsáhne i vyzrálým hereckým projevem.

Blahuta brilantně zprostředkovává pocity i myšlenkové pochody postavy zřetelným vnitřním napětím, které je patrné v hlase, těkavých pohledech i nekoordinovaných pohybech dotažených až do konečků prstů. Aniž by chvilkově sklouzl ke zjednodušujícímu karikování, dává možnost přesně nahlédnout do chování lidí s tímto postižením, kteří vždy říkají jen pravdu, nedávají najevo emoce, neumějí se smát, jsou svým způsobem cyničtí a sobečtí, ale přitom velmi citliví a bystří. Vyváženou míru hereckých prostředků našli pro důležité figury rodičů Igor Ondříček a Alena Antalová (po delší době opět ve větší činoherní roli).

Inscenace Podivný případ se psem přivedla na jeviště Městského divadla Brno aktuální světový divadelní trhák a novou krev v podobě mladého inscenačního týmu. Zdařile přiblížila „rainmanovský" příběh, který bezděčně nutí k zamyšlení i vnímavějšímu náhledu na svět okolo nás. Jen více takových christopherů, kteří nás znovu naučí vidět každodenní maličkosti až dětsky nezkaženýma očima.