Bailey: Vystupovali jsme pro papeže i Nelsona Mandelu

O sboru, který příští týden v pátek vystoupí také v Brně, Bailey říká: V Číně, odkud jsme se nedávno vrátili, se na nás dívali tisíce lidí a nikdo neuměl ani slovo anglicky. Přesto všichni rozuměli duchu hudby.“

V České republice jste popáté. Setkáváte se s českými diváky i doma?
Ano. Každý rok k nám do Harlemu přijíždí mnoho českých turistů a moc si to užívají. Je to pro ně zážitek poslechnout si gospely v takovém prostředí.

Jakou atmosféru pro vás mají koncerty v českých kostelích?
Velmi konzervativní a nevzrušenou (smích). Je tam takové ticho! Víte, nedávno jsem se setkal se dvěma Čechy z Prahy, kteří se na nás přijeli podívat do Harlemu a oni říkali: Můžete nám vysvětlit, proč ti černí Američané do kostela berou hudební nástroje? A já mu odpovídám: Nadělá se s tím spousta rámusu! A oni: Černoši taky chvíli neposedí, jen by stáli a tancovali! Vylo to legrační.

V Brně jste vystupovali v divadle i v kostele. Měníte dle akustiky program koncertu?
Ano, v kostele například používáme opatrně bicí, protože to je moc hlasitý nástroj a taky hudbu tlumíme. V kostele je specifická akustika, zvuk, který vydáte, se k vám vrací se zpožděním dvou sekund. V českých kostelích se nám ale hraje moc dobře.

Zakládáte si na tom, že vaše koncerty jsou nabité emocemi. Co při koncertech cítíte?
Harlem Gospel Choir je celý o lásce. Sbor stojí na zásadách doktora Martina Luthera Kinga, který myslel na lásku a semknutost, na to, jak přivést lidi k sobě. Po každém našem koncertě žádáme lidi, ať za námi přijdou, potřásáme si rukama, objímáme se a tak. A funguje to, protože to je rázem zcela osobní zážitek. My zpíváme a publikum poslouchá, tím se k nám připojuje a je součástí našich koncertů. Občas vidíte lidi, jak vyskočí na pódium, otočí se k publiku a taky mu zpívají. Prostě vyskočí na pódium, zpívají a tančí.

A váš koncert pro papeže Benedikta, který byl před dvěma lety? Jak vzpomínáte na něj?
Bylo to u příležitosti první návštěvy papeže Benedikta v Americe. Koncert se jmenoval Concert of Hope – koncert naděje. Po vystoupení Harlem Gospel Choir papež řekl, že to je víc než jen představení, je to pocit. To pro nás byl úžasný kompliment.

Velkým příznivcem sboru byl i papež Jan Pavel II.
Ano, pozval nás do Vatikánu na vystoupení a pro nás to bylo opravdu výjimečné, protože jsme se Svatým otcem strávili Štědrý večer. Také musím zmínit Nelsona Mandelu, pro něhož jsme vystupovali v roce 1990 před osmdesáti tisíci lidmi na stadiónu Yankees, když byl propuštěn z vězení. Tam ho nezlomili a z vězně se stal prezident. Letos slaví dvaadevadesátileté narozeniny, chceme se za ním vypravit a přivézt mu nějaké dárky, protože už moc necestuje.

Harlem Gospel Choir má více než dvacetiletou tradici. Kolik členů se od té doby v souboru vystřídalo?
Moc. Momentálně máme pětašedesát členů a ve stejné době třeba vystupujeme i na třech turné.

Přesto vystupujete pravidelně v Harlemu?
Každou neděli v jedenáct hodin v New Yorku začíná naše největší bohoslužba se sborem stodvaceti hlasů. Pak následuje gospelový brunch v B.B.King´s Blues Clubu, kde lze ochutnat naše jižanské dobrůtky. V Harlemu v kostelích jsou tato vystoupení už léta a vidět je v tomto prostředí je úžasný zážitek. Gospel byl původně pro trpící a i dnes jde z gospelu povznášející pocit, který je inspirující.

Po světě jezdí mnoho gospelových souborů, v České republice byli minimálně tři. Znáte je?
Jistě, vždyť nás kopírují. (smích). Takoví lidé na vás chtějí vydělat.

To vás rozčiluje?
Rozčiluje, protože matou lidi. Ale věřím, že lidé vědí o nás jako o vedoucím světovém souboru. Takový italský nebo francouzský gospelový sbor je přece směšný. A jen doufám, že jednou nepotkám Český gospelový sbor! (smích). Duch přece nejde zcizit, je to něco, co vám dal Bůh. Je ostuda, že organizátoři tohle umožňují a řeknou si, tohle vydělá, černí jsou, tak to svedou. My to děláme už téměř pětadvacet let, v lednu 2011 oslavíme pětadvacáté výročí založení. Jak tohle může někdo kopírovat?

Věříte, že svým zpěvem můžete umírnit rozpory a zlobu mezi lidmi?
Když jsme poprvé vystupovali v Irsku, byl tam velký konflikt mezi katolíky a protestanty. Při vystoupení se ke mně nakolil kněz a řekl: Podívejte se do těch lavic, tady sedí katolíci a vedle nich protestanti. Sedí vedle sebe a přišli, protože mají rádi vaši hudbu. A to byl nádherný pocit vidět, jak tam ti obyčejní lidé sedí a poslouchají Harlem Gospel Choir.