Nová trojinscenace choreografů Petra Zusky, Jacka Przybyłowicze a Mario Schrödera je prodchnutá různorodostí. Prolínají se v ní hudební žánry, taneční styly i kontexty, z nichž autoři této baletní mozaiky vycházeli. Moderna je zavržena.

Tanec se vrací k základům, z nichž vyšel, aby pak znovu splynul se současnými tanečními kreacemi. Takový je Balet 21. století – další baletní premiéra brněnského Národního divadla, která se vydá napříč dějinami i časem.

Tančit sám sebe

„Balet 21. století je večerem tří současných choreografů a společně s další připravovanou premiérou Coppélie z Montmartru to bude vrchol letošní sezony. První částí Baletu 21. století je již prověřená choreografie Petra Zusky nazvaná D. M. J. 1953–1977, kterou tímto znovu „oprašujeme“. Název odkazuje k iniciálám jmen hudebních skladatelů, jejichž hudba v představení zazní: k Antonínu Dvořákovi, Bohuslavu Martinů a Leoši Janáčkovi.

Na premiéře diváci dále uvidí choreografii Jacka Przybyłowicze Barocco a Okamžik pro jahodová ústa Mario Schrödera,“ uvedl dramaturg baletu Národního divadla Brno Karel Littera. Původně měla dva z titulů na jevišti i ve foyer Janáčkova divadla uvést choreografka Karine Guizzo (podílela se například na realizaci vizuální alternativy v projektu Nizozemského tanečního divadla Jiřího Kyliána Arcimboldo), nakonec se však nespokojila se zvukovým vybavením, které jí právě ve foyer divadla nevyhovovalo.

V první z choreografií, D. M. J., čerpal Petr Zuska (šéf baletu Národního divadla v Praze) ze svých osobních zážitků. „Jeden z nich je ze hřbitova v Montrealu, kam jsem chodíval na procházku se psem. Jednou jsem uklouzl a spadl vedle náhrobku, na kterém bylo jméno dívky a letopočet 1953 až 1977, kdy žila. Další zážitek mám z Izraele, kde jsem se ocitl sám v poušti. Pocit, který jsem zažil, byl podobný tomu na hřbitově,“ vysvětluje Zuska. Kostýmy k D. M. J. navrhl Roman Šolc, dirigentem je Ondrej Olos.

Další část Baletu 21. století, progresivní Barocco, vytvořil Jacek Przybyłowicz z Polska, který byl v letech 1994 až 2001 sólistou jedné z nelepších skupin současného tance na světě Kibbutz Contemporary Dance Company. „Moje choreografie je odlišná od dalších dvou, není to příběh. Nejdůležitější pro mě jsou vztahy mezi lidmi a od toho se odvíjelo i moje pojetí. Snažil jsem se najít osobnost tanečníků a pro každého z nich pohyb upravit. Důraz jsem přitom kladl na měkkost pohybu,“ říká Przybyłowicz a dodává, že sólisté brněnského Národního divadla dělali rychlé pokroky, přestože nebyli na tento způsob tance zvyklí.

Obsah Barocca, který má dle Przybyłowicze mnoho výkladů, dotvoří spojení barokní hudby s dynamičností a pohyby tanečníků připomínající zvířecí obřady namlouvání či škádlení.

Jahodová ústa

Třetí a závěrečnou částí večera je Okamžik pro jahodová ústa choreografa Mario Schrödera, poetický titul inspirovaný fenoménem času a jeho uchopením. „Vlastně nedokáži přesně říct, jaký styl tance v této choreografii je. Tanec je zde abstraktním pojmem, přitom vychází z určitého děje. Text básníka Villona představení propojuje do linie, kterou tvoří tři části: pro pány, pro duet a pro ženy,“ přiblížil představení Schröder, kterého při tvorbě inspiroval i film Andreje Tarkovského.

Scéna je pojata velmi jednoduše, Mario Schröder ji označuje jako blackbox. „Lidské tělo je součástí prázdného prostoru, což je pro choreografa výzva, musí jej nějak zaplnit. To je na tom to napínavé a provokující, protože – jak tělo může naplnit prostor?“ dodává Schröder, jehož premiérový titul doplní hudba Von Magnet, Phil Von, Zap Mama nebo Laurie Anderson.

Komponovaný večer Balet 21. století začíná v pátek v devatenáct hodin v Janáčkově divadle, mezi jednotlivými choreografiemi jsou dvě dvacetiminutové přestávky.