VYBERTE SI REGION

Bídníci a Evita šest týdnů po sobě? Proč ne

Brno - Muzikálový soubor Městského divadla Brno nastudoval dva slavné světové muzikály. V rekordně krátkém čase a skoro bez pomoci hostů.

24.4.2009
SDÍLEJ:

Městské divadlo Brno nazkoušelo muzikál Evita.Foto: Jef Kratochvíl

To, na co by jinde sbírali odvahu několik sezon, zvládlo Městské divadlo Brno za pár týdnů. V tak rekordně krátké době dokázal tým okolo ředitele a režiséra Stanislava Moši nastudovat dva současné hity světového muzikálu – Bídníky (premiéra 13. února) a Evitu (premiéra 28. března). Ani v jednom případě nejsou výsledkem odfláknuté „rychlokvašky“, ale řemeslně kvalitně zvládnuté inscenace.

Uvedením Bídníků (v originále Les Misérables) od Alaina Boublila a Claude-Michela Schönberga dosáhlo městské divadlo jednoho tuzemského primátu. Nejslavnější muzikál světa ověnčený mnoha dalšími superlativy (například po třiadvaceti letech svého nepřetržitého uvádění v Londýně je to nejdéle hraný muzikál v historii!) totiž nastudovalo jako první kamenné repertoárové divadlo u nás. Dosud se o jeho uvádění zasloužily jen pražské soukromé produkce, přičemž ta první z roku 1992 odstartovala v Česku muzikálový boom.

A právě z tohoto památného nastudování si režisér Stanislav Moša vypůjčil do Brna představitele titulní role. Ostřílený „český Jean Valjean“ Jan Ježek si uprchlého galejníka zahrál nejen v obou režijních interpretacích Petra Novotného (podruhé to bylo před šesti lety při obnovené premiéře v pražské Goja Music Hall), ale reprezentoval nás i při výročním setkání všech světových představitelů této role v londýnské Royal Albert Hall.

Jako alternant přibyl k Ježkovi člen brněnského souboru Petr Gazdík, který si s náročnými pěveckými party na hranici muzikálu a opery poradil s obdivuhodnou samozřejmostí (při jeho Otčenáši nad spícím Mariem na barikádě chvílemi až mrazí). Po většinou rozevlátých romantických hrdinech tak Gazdík v roli osudem zkoušeného zběha přesvědčil suverénním, ale přitom pokorným a soustředěným výkonem.

Ostatní role si v alternacích (někdy až čtyřnásobných!) rozdělili skoro všichni členové brněnské muzikálové sekce - Ondříček, Štěpán, Mazák, Jícha, Vitázek, Holišová, Sedláčková, Coufalová… Charaktery postav dokreslily dobové kostýmy Andrey Kučerové (dohromady jich navrhla přes pět set!), o spolehlivou podporu herců se zase postaral živý pětatřicetičlenný orchestr pod vedením Jiřího Petrdlíka. Snadno se nabízející sklouznutí příběhu k přesládlému patosu a sentimentu nedovolila až naturalisticky syrová výprava. Německý scénograf Christoph Weyers si při jejím ztvárnění vypomohl nejen trojrozměrnými kulisami (na míru vyrobenými ve Filmovém studiu Barrandov), ale i videoprojekcemi a působivými světelnými efekty (závěrečnou scénu první poloviny jako by si Moša vypůjčil ze známého Delacroixova obrazu Svoboda vedoucí lid).

Několikrát zafungovala i nápaditá inscenační zkratka, ať už při spontánním vytváření francouzské trikolóry z pánských košil a dámských spodniček, nebo při rychlém sestavování obranných barikád z hospodských stolů. Škoda jen, že některé přestavby jsou naopak technicky náročné až moc. Třeba klíčová scéna Javertovy sebevraždy skokem z mostu nevyšla na mnou viděných třech reprízách bezchybně ani jednou!

V případě Evity, nejúspěšnějšího světového muzikálu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, se Městské divadlo Brno postaralo o teprve druhé uvedení tohoto muzikálu na českých jevištích (to premiérové bylo v pražské Spirále v roce 1998). Slavnou rockovou operu Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera s nesmrtelným hitem Don´t Cry For Me Argentina přijel do Brna zinscenovat německý režisér Pavel Fieber, který se zdejším souborem nastudoval už několik hudebních inscenací.

O postavu šarmantní manželky prezidenta Juana Dominga Peróna se v Brně podělily hned tři herečky. Pro Radku Coufalovou jde přitom už o třetí hlavní roli v této sezoně (po Leně v Pekle a Sněhurce). Hlavní zásluhu na rychlém spádu děje má však postava Che jako Evitina alter ega. Zatímco některé světové produkce ztotožňují tuto imaginární figuru se slavným levicovým revolucionářem Che Guevarou (původem Argentincem, který se však s reálnou Evou Perónovou nikdy nesetkal), Fieber představuje Che jako vypravěče a demonstrátora dění kolem Evity. Ten není s jejím jednáním spokojený, takže ho s uštěpačnou nadsázkou komentuje. A brněnskému Dušanu Vitázkovi to jde znamenitě! Suverénně si s rolí pohrává, v bleskovém sledu střídá převleky stejně jako herecké i hlasové polohy, jeho gesta jsou přirozená a promyšlená zároveň.

Kam dál?

Cynismem kombinovaným s vtipnou zkratkou naplnil Fieber i některé další scény. Třeba když si Evita při jednom strhujícím tanečním čísle, které v podání company právě zuří na jevišti, proklestí cestu doprostřed jeviště a klidně se majetnicky uvelebí na maketě švýcarské banky.

Dvouhodinová inscenace plyne až v závratném tempu, na scéně vytvořené samotným Fieberem se střídají atrapy nablýskaných aut s efektními tanečními čísly, znějí pomalé balady, rychlé latinskoamerické rytmy i sborové chorály. Přesto jako by celkovému vyznění inscenace něco chybělo. Příběh prodchnutý pojmy jako politická moc, demagogie nebo manipulace s davem se na scéně odehrává jaksi „odosobněně“ a jen stěží vyvolává divákovy emoce.

Muzikálový soubor Městského divadla vycepovaný jen za posledních pět let hity jako Kabaret, Hair (Vlasy), Oliver!, Jesus Christ Superstar, Šumař na střeše nebo Čarodějky z Eastwicku potvrdil Bídníky a Evitou svoji momentální formu, ve které pro něj není problémem nastudovat prakticky jakýkoliv titul. Fanouškům muzikálu v Brně tak zbývá jen doufat, že si tímto Městské divadlo nevystřílelo všechen prach.

Autor: Lenka Suchá

24.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Obránce Vraštil: Jasně, že mám obavu, tabulku vidím

Brno /ROZHOVOR/ – Připsal si první branku v brněnském dresu v nejvyšší soutěži, která zmírnila domácí blamáž fotbalistů Zbrojovky. Zásluhou trefy Lukáše Vraštila v nastavení aspoň srovnali na 1:1 s Karvinou. „Potřebovali jsme tři body, chtěli jsme je za každou cenu, bohužel se to nepodařilo. Máme aspoň bod, ale je to málo. Jaro bude těžké, musíme to zvládnout," pravil dvaadvacetiletý obránce Vraštil.

AKTUALIZOVÁNO

Soud opět poslal souzeného Zadeha do vazby. Jeho obhájkyně podala stížnost

Brno – Podnikatel Sharam Abdullah Zadeh je od nedělního večera opět ve vazební věznici. Městský soud v Brně rozhodl o vazbě na návrh státního zastupitelství. Zadeh je obviněn z daňových úniků za více než dvě miliardy do vazby. Jeho obhájkyně na místě podala proti rozsudku stížnost. Z tiskové zprávy policie navíc vyplývá, že se Zadehem bylo obviněno ještě dalších pět lidí, ačkoliv mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej přímou souvislost nepotvrdil. Detektivové z centrály v neděli zasahovali na několika místech České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies