VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bídníci a Evita šest týdnů po sobě? Proč ne

Brno - Muzikálový soubor Městského divadla Brno nastudoval dva slavné světové muzikály. V rekordně krátkém čase a skoro bez pomoci hostů.

24.4.2009
SDÍLEJ:

Městské divadlo Brno nazkoušelo muzikál Evita.Foto: Jef Kratochvíl

To, na co by jinde sbírali odvahu několik sezon, zvládlo Městské divadlo Brno za pár týdnů. V tak rekordně krátké době dokázal tým okolo ředitele a režiséra Stanislava Moši nastudovat dva současné hity světového muzikálu – Bídníky (premiéra 13. února) a Evitu (premiéra 28. března). Ani v jednom případě nejsou výsledkem odfláknuté „rychlokvašky“, ale řemeslně kvalitně zvládnuté inscenace.

Uvedením Bídníků (v originále Les Misérables) od Alaina Boublila a Claude-Michela Schönberga dosáhlo městské divadlo jednoho tuzemského primátu. Nejslavnější muzikál světa ověnčený mnoha dalšími superlativy (například po třiadvaceti letech svého nepřetržitého uvádění v Londýně je to nejdéle hraný muzikál v historii!) totiž nastudovalo jako první kamenné repertoárové divadlo u nás. Dosud se o jeho uvádění zasloužily jen pražské soukromé produkce, přičemž ta první z roku 1992 odstartovala v Česku muzikálový boom.

A právě z tohoto památného nastudování si režisér Stanislav Moša vypůjčil do Brna představitele titulní role. Ostřílený „český Jean Valjean“ Jan Ježek si uprchlého galejníka zahrál nejen v obou režijních interpretacích Petra Novotného (podruhé to bylo před šesti lety při obnovené premiéře v pražské Goja Music Hall), ale reprezentoval nás i při výročním setkání všech světových představitelů této role v londýnské Royal Albert Hall.

Jako alternant přibyl k Ježkovi člen brněnského souboru Petr Gazdík, který si s náročnými pěveckými party na hranici muzikálu a opery poradil s obdivuhodnou samozřejmostí (při jeho Otčenáši nad spícím Mariem na barikádě chvílemi až mrazí). Po většinou rozevlátých romantických hrdinech tak Gazdík v roli osudem zkoušeného zběha přesvědčil suverénním, ale přitom pokorným a soustředěným výkonem.

Ostatní role si v alternacích (někdy až čtyřnásobných!) rozdělili skoro všichni členové brněnské muzikálové sekce - Ondříček, Štěpán, Mazák, Jícha, Vitázek, Holišová, Sedláčková, Coufalová… Charaktery postav dokreslily dobové kostýmy Andrey Kučerové (dohromady jich navrhla přes pět set!), o spolehlivou podporu herců se zase postaral živý pětatřicetičlenný orchestr pod vedením Jiřího Petrdlíka. Snadno se nabízející sklouznutí příběhu k přesládlému patosu a sentimentu nedovolila až naturalisticky syrová výprava. Německý scénograf Christoph Weyers si při jejím ztvárnění vypomohl nejen trojrozměrnými kulisami (na míru vyrobenými ve Filmovém studiu Barrandov), ale i videoprojekcemi a působivými světelnými efekty (závěrečnou scénu první poloviny jako by si Moša vypůjčil ze známého Delacroixova obrazu Svoboda vedoucí lid).

Několikrát zafungovala i nápaditá inscenační zkratka, ať už při spontánním vytváření francouzské trikolóry z pánských košil a dámských spodniček, nebo při rychlém sestavování obranných barikád z hospodských stolů. Škoda jen, že některé přestavby jsou naopak technicky náročné až moc. Třeba klíčová scéna Javertovy sebevraždy skokem z mostu nevyšla na mnou viděných třech reprízách bezchybně ani jednou!

V případě Evity, nejúspěšnějšího světového muzikálu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, se Městské divadlo Brno postaralo o teprve druhé uvedení tohoto muzikálu na českých jevištích (to premiérové bylo v pražské Spirále v roce 1998). Slavnou rockovou operu Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera s nesmrtelným hitem Don´t Cry For Me Argentina přijel do Brna zinscenovat německý režisér Pavel Fieber, který se zdejším souborem nastudoval už několik hudebních inscenací.

O postavu šarmantní manželky prezidenta Juana Dominga Peróna se v Brně podělily hned tři herečky. Pro Radku Coufalovou jde přitom už o třetí hlavní roli v této sezoně (po Leně v Pekle a Sněhurce). Hlavní zásluhu na rychlém spádu děje má však postava Che jako Evitina alter ega. Zatímco některé světové produkce ztotožňují tuto imaginární figuru se slavným levicovým revolucionářem Che Guevarou (původem Argentincem, který se však s reálnou Evou Perónovou nikdy nesetkal), Fieber představuje Che jako vypravěče a demonstrátora dění kolem Evity. Ten není s jejím jednáním spokojený, takže ho s uštěpačnou nadsázkou komentuje. A brněnskému Dušanu Vitázkovi to jde znamenitě! Suverénně si s rolí pohrává, v bleskovém sledu střídá převleky stejně jako herecké i hlasové polohy, jeho gesta jsou přirozená a promyšlená zároveň.

Kam dál?

Cynismem kombinovaným s vtipnou zkratkou naplnil Fieber i některé další scény. Třeba když si Evita při jednom strhujícím tanečním čísle, které v podání company právě zuří na jevišti, proklestí cestu doprostřed jeviště a klidně se majetnicky uvelebí na maketě švýcarské banky.

Dvouhodinová inscenace plyne až v závratném tempu, na scéně vytvořené samotným Fieberem se střídají atrapy nablýskaných aut s efektními tanečními čísly, znějí pomalé balady, rychlé latinskoamerické rytmy i sborové chorály. Přesto jako by celkovému vyznění inscenace něco chybělo. Příběh prodchnutý pojmy jako politická moc, demagogie nebo manipulace s davem se na scéně odehrává jaksi „odosobněně“ a jen stěží vyvolává divákovy emoce.

Muzikálový soubor Městského divadla vycepovaný jen za posledních pět let hity jako Kabaret, Hair (Vlasy), Oliver!, Jesus Christ Superstar, Šumař na střeše nebo Čarodějky z Eastwicku potvrdil Bídníky a Evitou svoji momentální formu, ve které pro něj není problémem nastudovat prakticky jakýkoliv titul. Fanouškům muzikálu v Brně tak zbývá jen doufat, že si tímto Městské divadlo nevystřílelo všechen prach.

Autor: Lenka Suchá

24.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Poprask u strážníků: žena přišla odevzdat výbušku, část stanice vyklidili

Od roku 2010, kdy ho poprvé lidé spatřili, si brněnský orloj na náměstí Svobody vysloužil mnoho nelichotivých přezdívek. Někomu připomíná mužský úd, přitom jeho tvar nábojnice odkazuje na historické obléhání města Švédy.

Poškozený orloj? Vše napovídá tomu, že video je falešné

V Kníničské ulici už jen padesátkou. Snížení povolené rychlosti řidičům vadí

Brno – Nemilé překvapení v podobě snížení povolené rychlosti zažili nedávno řidiči v Kníničské ulici ve směru z Bystrce do centra města. Okolo cyklostezky nově musí jezdit padesátikilometrovou rychlostí oproti původní sedmdesátce.

Tour de Brno. S pohárem jsme chodili po hospodách, směje se kapitán mistrů

Brno – Spánek a odpočinek není na pořadu dne. Hokejisté brněnské Komety po zisku extraligového titulu neúnavně oslavují a dle jejich slov jen tak neskončí. Doma se objevují spíš sporadicky. „Za tři dny jsem přišel jednou. I to je myslím úspěch," smál se útočník Martin Zaťovič.

Koupaliště v Tuřanech chátrá. Hrozí jeho úplný zánik

Brno /FOTOGALERIE/ - Místo skotačících dětí jen odpadky, špína a rozpadající se bazény. Tak vypadá koupaliště v Karkulínově ulici v brněnských Tuřanech. Podle místních se v něm povalují i injekční stříkačky. „Koupaliště je velká škoda, jako malá jsem tam často chodila. Kdyby bylo v provozu, určitě by ho navštěvovalo hodně lidí. Jinou možnost koupání v Tuřanech nemáme. Určitě by ho využívaly hlavně děti," nelíbí se například Kateřině Jelínkové.

AKTUALIZOVÁNO

Dálnici D1 ve směru na Prahu u Domašova hodinu blokovala nehoda

Domašov – Kvůli nehodě nemohli v pondělí od půl deváté projet řidiči po dálnici D1 170. kilometrem u Domašova ve směru na Prahu. Srazily se tam kamion, dodávka a osobní auto.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies