V té první vystoupila současná sestava Blues Bandu, kterou tvoří hráči Luboš Andršt (elektrická kytara), Jiří Holeček (varhany, zpěv), Pavel Novák (baskytara) a Pavel Razím (bicí nástroje). Repertoár kapely nabídl playlist sestavený z Andrštových skladeb, ale nebyly opomenuty ani světové standardy blues od cizích autorů, např. I Don´t Need No Doctor v podání Ray Charlese, nebo Crossroads od Roberta Johnsona. Současný Blues Band tvoří především mladí, ale už značně ostřílení hráči, kteří si získali uznání u bluesového publika, doplněni legendárním bluesrockovým kytaristou Andrštem, který je už u nás vnímán jako instrumentální špička svého oboru. Akcentoval bych ale třeba Jiřího Holečka, který svým emocionálně vypjatým zpěvem určitě vzbuzoval na pódiu pozornost, ale dostával i prostor při hře na varhany. V jistém slova smyslu při způsobu interpretace dával Holeček vzpomenout svým bluesovým shouterstvím na varhaníka a druhého zpěváka legendárního Flamenga – bohužel zesnulého Ivana Khunta. Také by se zasloužilo podotknout, že by se do celkového soundu lépe hodily standardní varhany Hammond, třeba jejich stolní verze, protože klasické dvoumanuálové varhany mají pověst jednoho z nejtěžších nástrojů a jejich mobilita krabatí vrásky všem technikům… Baskytarové extempore předvedl i Pavel Novák, který se spolu s Pavlem Razímem velmi slušně zhostil rytmického základu vystoupení.

Ve druhé polovině koncertu se podařilo dát dohromady starý „klasický" Blues Band, tak jak ho znali pamětníci z první poloviny osmdesátých let. Tedy sestava Luboš Andršt (elektrická kytara), Peter Lipa (sólový zpěv), Ondřej Konrád (foukací harmonika), Vladimír „Guma" Kulhánek (baskytary) a Pavel Razím (bicí nástroje). Do oné sestavy patřil bubeník Jaromír Helešic, ale jeho muzikantská zaneprázdněnost vedla k tomu, že za bicí soupravou zůstal dříve se prezentující Pavel Razím. Dříve narození, kteří pamatovali slávu klasického Blues Bandu, s bouřlivými ovacemi uvítali slovenského jazzmana Petera Lipu, který nabídl s kapelou v zádech skladby zpívané slovensky na texty Milana Lasici, česky na texty Pavla Kopty, ale i anglicky. A tak bylo možno opět slyšet např. Tobacco Road, Broadway, Blues o neistom návratu. Za pozoruhodnou lze označit skladbu Přítelkyně Samota, kterou prezentoval Lipa pouze s vynikajícím baskytarovým hráčem Vladimírem „Gumou" Kulhánkem jako duet. Stylově kreativní byl i pražský hudební publicista, hráč na foukací harmoniku Ondřej Konrád. Velký prostor měl samozřejmě vedle Lipy i kapelník Luboš Andršt, jehož vybroušená kytarová technika, ale i procítěné rozlamované akordy s vypilovanými tóny potvrdily hru skutečného mistra svého oboru.

Kapela vznikla v roce 1980 a v úplných začátcích v její sestavě působil i varhaník Ivan Trnka (ex-Framus Five) a saxofonista a flétnista Jan Kubík (ex-Flamengo a Bohemia). V době, kdy na české scéně byl otevřen prostor pro metal, novou vlnu, reggae a alternativu, dokázala tato tehdy federální kapela zaujmout publikum od Aše po Čiernou nad Tisou.

Blues jako hudební forma může připadat mnohým posluchačům, jako čitelná předvídavá kompoziční norma, která nepřináší nic převratného na hudební pole, nicméně Andrštovo harmonizování už dávno učinilo z jednoduchého dvanáctitaktového schématu náročnější útvar, který dokázal uspokojit i vybíravé posluchače. Blues, jako emocionální pocitová erupce má u nás poměrně dlouhou tradici a i když jeho sláva snad mnohdy odeznívala, jak se některým zdálo, zase se vracelo zpět a neustále nachází nové i mladší posluchače. Pětatřicet let na scéně potvrdilo Blues Band jak v té mladší, tak v té legendární sestavě jako velmi dobře sehranou hudební jednotku, která dokázala brněnské publikum v Semilassu jednoznačně zaujmout.

PETR GRATIAS

autor je nezávislý hudební publicista