VYBERTE SI REGION

Brněnská Maria di Rohan: opera, která se vydává za velké postmoderní umění

Brno /RECENZE/ – Rok české hudby začal v Janáčkově opeře premiérou Marii di Rohan, pozdní tragické opery Gaetana Donizettiho. Inscenace nabízí několik velmi pěkně zazpívaných árií a ansámblů, trpí však v důsledku mělké režijní a výtvarné koncepce.

17.2.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie
Nejnovější operní premiéra brněnského Národního divadla Maria di Rohan trpí vnitřní rozpolceností.

Nejnovější operní premiéra brněnského Národního divadla Maria di Rohan trpí vnitřní rozpolceností.Foto: Jana Hallová

V Plzni dávají Vojáka a tanečnici, v pražském Národním divadle chystají Lišku Bystroušku, v ostravském Čertovu stěnu. A my máme Mariu di Rohan – operu, která se ani v Itálii skoro nehraje. A nikoliv neprávem.

Je nehorázné a jinde ve světě sotva myslitelné, že v brněnském Národním divadle není v roce dvojnásobného smetanovského výročí premiéra ani jednoho díla zakladatele moderní české hudby. Nemluvě o jiných našich velkých operních tvůrcích, o Foersterovi, Fibichovi, Ostrčilovi, a konečně i Dvořákovi a Janáčkovi.

Inscenační tým se snažil „vyspravit" chabý syžet značně proškrtané opery. Rozrušil však původní jednotu díla, vázaného na konkrétní inscenační tradici, a nenabídl novou kvalitu. Nezdar umocňuje fakt, že původní režisérka Barbara Klimo uprostřed práce na představení bohužel onemocněla a její práci převzala Linda Keprtová.

Nesmyslné pohyby

Gaetano Donizetti: Maria di Rohan
• libreto: Salvatore
  Cammarano
• hudební nastudování: Ondrej
  Olos
• režijní spolupráce: Linda
  Keprtová
•  sbormistr: Pavel Koňárek
• dramaturg: Tomáš Pilař,
  Pavel Petráněk
• dirigent: Ondrej Olos
• scéna: Veronika Stemberger
• kostýmy: Veronika
  Stemberger
• režie: Barbara Klimo

V premiéře 31. ledna 2014 uvedlo Národní divadlo Brno

Nejbližší reprízy: 22. února, 2. a 22. března 2014 v Janáčkově divadle

Vnitřní rozpolcenost jde nejlépe vidět na přechodu mezi prvním a druhým dějstvím. Zejména první dějství je ve znamení příšerné barevně přeplácané scény a stejně nevkusných kostýmů Veroniky Stembergerové. Tato přeplácanost však není nijak funkční: jde o samoúčelný naschvál. Celkové uchopení se snaží působit jako velké postmoderní umění, pracuje tedy vydatně s banalitou, kýčem a „skrytými významy", jde proti logice textu. Ale to vše se bohužel míjí účinkem.

Jednotlivé postavy a sbor se nemohou dostatečně soustředit na zpěv, protože musí provádět nesmyslné stylizované pohyby. Nejlepší jsou tak ty nejtradičnější momenty, převážně v druhém a třetím dějství, kdy pěvci prostě stojí v póze a zpívají.

Koloraturní sopranistka Ľubica Vargicová se v roli Marii di Rohan předvedla ve svém debutu v Janáčkově divadle ve velmi dobrém světle. Její hlas má dostatečný objem a rozsah, jejímu projevu však chybí výraznější odstínění. Co jí naopak neschází, jsou technika, schopnost prožití role a věrohodnost.

Mladý José Manuel, představitel Mariiny lásky Riccarda, disponuje pěkným, ale poněkud neobjemným koloraturním tenorem (ve společných duetech ho Vargicová překrývala). Zhruba totéž platí o mezzosopranistce Veronice Hajnové v kalhotové roli Armanda. Pěvecky i dramaticky nejzdařileji ztvárnil svou postavu Jakub Kettner (Enrico), a to i přes to, že bel canto není tím pravým místem pro uplatnění jeho v současné době převážně siláckého dramatického barytonu. Duety hlavních postav v druhém a třetím dějství nabídly několik krásných okamžiků, prosycených adekvátním italským patosem. Mezi světlejší momenty patřily také sborové výstupy v prvním dějství.

Postrádající jiskru

Dirigent Ondrej Olos ve své první samostatné premiéře vedl orchestr ke hře sice ukázněné, nezakrývající pěvce, avšak postrádající už v předehře větší jiskru, která této zdánlivě primitivní hudbě nikdy nesmí chybět.

Bylo tedy i vinou orchestru, že představení jako celek postrádalo větší tah a dramatické pnutí. Tento typ opery, zvaný „belcantová", stojí a padá s oslnivými pěveckými výkony, a v zásadě je určený takzvaným milovníkům krásných hlasů. O nic víc, ale ani míň tady nejde. V tomto smyslu se tedy, i přes všechny zmíněné kvality, jedná o operní nastudování velmi, velmi průměrné.

MILOŠ ZAPLETAL
autor je muzikolog

Autor: Redakce

17.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Gólovou přestřelku přineslo utkání sedmnáctého kola hokejové extraligy mezi brněnskou Kometou a Plzní. Hosté drželi s domácím týmem krok, přesto však podlehli 5:8. V dresu hostů se blýsknul čtyřmi góly forvard Dominik Kubalík.

Kometa míří do finiše základní části. Expertům schází větší zarputilost ve hře

Ilustrační foto.

Výšlap k nové židenické rozhledně zpestří lidem streetartový umělec Timo

Sprosté nadávky řidiči i záchranářům. Strážníci krotili agresivní opilce

Brno – Agresivní chování a hlasité sprosté nadávky dvou mužů zaměstnaly o víkendu brněnské strážníky. Jeden silně opilý muž nadával řidiči nočního autobusu, jiný zase peprná slova adresoval záchranářům, kteří ho přijeli ošetřit poté, co se sám zranil.

Skauti převzali klíče od opravené budovy. V klubovnách už mají teplo

Brno /FOTOGALERIE/ - Dřevěná okna, fasády i nové topení zpříjemní pobyt v klubovnách více než stovce královopolských skautů a pionýrů. Klíče k opraveným domům ve Slovinské ulici jim v pondělí předali zástupci z Úřadu městské části Královo Pole.

Na dálnici nacouval do jiného auta. Agresivního řidiče dopadli policisté

Rousínov /VIDEO/ – Klidná jízda po dálnici nejspíš nudila sedmačtyřicetiletého muže z Brna. Při cestě po D1 směrem na Ostravu, mezi Rousínovem a Vyškovem donutil jiného řidiče nejprve zastavit a poté do něj nacouval. Policistům z dálničního oddělení v Ivanovicích na Hané se v těchto dnech podařilo bezohledného řidiče vypátrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies