VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Brněnská Maria di Rohan: opera, která se vydává za velké postmoderní umění

Brno /RECENZE/ – Rok české hudby začal v Janáčkově opeře premiérou Marii di Rohan, pozdní tragické opery Gaetana Donizettiho. Inscenace nabízí několik velmi pěkně zazpívaných árií a ansámblů, trpí však v důsledku mělké režijní a výtvarné koncepce.

17.2.2014
SDÍLEJ:

Nejnovější operní premiéra brněnského Národního divadla Maria di Rohan trpí vnitřní rozpolceností.Foto: Jana Hallová

V Plzni dávají Vojáka a tanečnici, v pražském Národním divadle chystají Lišku Bystroušku, v ostravském Čertovu stěnu. A my máme Mariu di Rohan – operu, která se ani v Itálii skoro nehraje. A nikoliv neprávem.

Je nehorázné a jinde ve světě sotva myslitelné, že v brněnském Národním divadle není v roce dvojnásobného smetanovského výročí premiéra ani jednoho díla zakladatele moderní české hudby. Nemluvě o jiných našich velkých operních tvůrcích, o Foersterovi, Fibichovi, Ostrčilovi, a konečně i Dvořákovi a Janáčkovi.

Inscenační tým se snažil „vyspravit" chabý syžet značně proškrtané opery. Rozrušil však původní jednotu díla, vázaného na konkrétní inscenační tradici, a nenabídl novou kvalitu. Nezdar umocňuje fakt, že původní režisérka Barbara Klimo uprostřed práce na představení bohužel onemocněla a její práci převzala Linda Keprtová.

Nesmyslné pohyby

Gaetano Donizetti: Maria di Rohan
• libreto: Salvatore
  Cammarano
• hudební nastudování: Ondrej
  Olos
• režijní spolupráce: Linda
  Keprtová
•  sbormistr: Pavel Koňárek
• dramaturg: Tomáš Pilař,
  Pavel Petráněk
• dirigent: Ondrej Olos
• scéna: Veronika Stemberger
• kostýmy: Veronika
  Stemberger
• režie: Barbara Klimo

V premiéře 31. ledna 2014 uvedlo Národní divadlo Brno

Nejbližší reprízy: 22. února, 2. a 22. března 2014 v Janáčkově divadle

Vnitřní rozpolcenost jde nejlépe vidět na přechodu mezi prvním a druhým dějstvím. Zejména první dějství je ve znamení příšerné barevně přeplácané scény a stejně nevkusných kostýmů Veroniky Stembergerové. Tato přeplácanost však není nijak funkční: jde o samoúčelný naschvál. Celkové uchopení se snaží působit jako velké postmoderní umění, pracuje tedy vydatně s banalitou, kýčem a „skrytými významy", jde proti logice textu. Ale to vše se bohužel míjí účinkem.

Jednotlivé postavy a sbor se nemohou dostatečně soustředit na zpěv, protože musí provádět nesmyslné stylizované pohyby. Nejlepší jsou tak ty nejtradičnější momenty, převážně v druhém a třetím dějství, kdy pěvci prostě stojí v póze a zpívají.

Koloraturní sopranistka Ľubica Vargicová se v roli Marii di Rohan předvedla ve svém debutu v Janáčkově divadle ve velmi dobrém světle. Její hlas má dostatečný objem a rozsah, jejímu projevu však chybí výraznější odstínění. Co jí naopak neschází, jsou technika, schopnost prožití role a věrohodnost.

Mladý José Manuel, představitel Mariiny lásky Riccarda, disponuje pěkným, ale poněkud neobjemným koloraturním tenorem (ve společných duetech ho Vargicová překrývala). Zhruba totéž platí o mezzosopranistce Veronice Hajnové v kalhotové roli Armanda. Pěvecky i dramaticky nejzdařileji ztvárnil svou postavu Jakub Kettner (Enrico), a to i přes to, že bel canto není tím pravým místem pro uplatnění jeho v současné době převážně siláckého dramatického barytonu. Duety hlavních postav v druhém a třetím dějství nabídly několik krásných okamžiků, prosycených adekvátním italským patosem. Mezi světlejší momenty patřily také sborové výstupy v prvním dějství.

Postrádající jiskru

Dirigent Ondrej Olos ve své první samostatné premiéře vedl orchestr ke hře sice ukázněné, nezakrývající pěvce, avšak postrádající už v předehře větší jiskru, která této zdánlivě primitivní hudbě nikdy nesmí chybět.

Bylo tedy i vinou orchestru, že představení jako celek postrádalo větší tah a dramatické pnutí. Tento typ opery, zvaný „belcantová", stojí a padá s oslnivými pěveckými výkony, a v zásadě je určený takzvaným milovníkům krásných hlasů. O nic víc, ale ani míň tady nejde. V tomto smyslu se tedy, i přes všechny zmíněné kvality, jedná o operní nastudování velmi, velmi průměrné.

MILOŠ ZAPLETAL
autor je muzikolog

Autor: Redakce

17.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Básník Ivan Blatný.

V ulicích se objeví další básně o Brně. Nejsložitější je umísťování v centru

Jak reklamovat koupený dům či byt

Sexuálně se uspokojoval u Brněnské přehrady. Při onanování ho viděly i děti

Brno – Kvůli sexuálnímu uspokojování na veřejnosti vyjížděla v pátek odpoledne hlídka brněnských strážníků. Na pláži u Brněnské přehrady onanoval čtyřiatřicetiletý cizinec.

AKTUALIZOVÁNO

Na křižovatce nedal přednost. Zabil sebe i spolujezdce, dalších pět zranil

Znojemsko /FOTOGALERIE/ - U Bantic zemřeli v neděli dva lidé. Od pátku policie registruje na Znojemsku čtyři mrtvé a šest těžce zraněných včetně čtyř dětí.

Ženy na kandidátkách do voleb? Na jižní Moravě stále vzácnost

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ – Šestadvacet politických stran a hnutí chce na podzim kandidovat v Jihomoravském kraji ve volbách do poslanecké sněmovny. Brněnský deník Rovnost zanalyzoval kandidátky desítky stran, které mají podle posledních průzkumů šanci získat alespoň tři procenta hlasů.

Zábava v plastové kouli? Lide v ní hrají fotbal nebo se promenádují po vodě

Jižní Morava /LÉTO V POHYBU, INFOGRAFIKA/ - Koho by nelákalo chodit po vodě? I na jižní Moravě si zájemci mohou aspoň vzdáleně vyzkoušet, jaké to je. Na čtyřech místech v regionu lze otestovat aquazorbing, tedy pohyb v nafouknuté plastové kouli na hladině. Věnuje se mu sedmý díl seriálu Deníku Rovnost Léto v pohybu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení