VYBERTE SI REGION

Brněnskému Metru jsme vrátili zašlou slávu, říká vedoucí B-Side Bandu

Brno /ROZHOVOR/ - Pět let, přes tisíc koncertů a jména jako Victor Bailey, Ernie Watts či Living Colour. Brněnský Metro Music Bar se i za celkem krátkou dobu svého fungování vyšvihl mezi nejlepší hudební kluby v České republice. Přesto provozovatele neopouští pokora.

30.8.2013
SDÍLEJ:

Trumpetista, bandleader orchestru B Side Band a spoluzakladatel Metro Music Baru Josef Buchta.Foto: Tino Kratochvil

„Kdo si myslí, že umí vše a dorazil na vrchol, může jít už pouze dolů. Proto doufám, že vrchol našeho klubu je pořád v nedohlednu," říká šestatřicetiletý hudebník a spoluzakladatel Metro Music Baru Josef Buchta.

Výročí oslavíte koncertem v pondělí 2. září. Co připravujete?

Chtěli jsme samozřejmě nějakou lahůdku a Vojtěch Dyk a B-Side Band byla jednoznačná volba. Zažít koncert tohoto seskupení v klubu se už jen tak někomu nepovede, protože hrajeme spíše velké sály a haly. Když jsme hráli v Brně naposledy, vyprodali jsme halu na Vodově. I tento koncert v Metru se takřka hned vyprodal. Kdo to propásl a nemá vstupenku, může přijít aspoň na after párty po skončení koncertu.

Kdy se vlastně B-Side Band dohodl s Vojtou Dykem na spolupráci poprvé?

Náš první společný koncert byl 14. června 2010 právě v Metro Music Baru. Tomu samozřejmě předcházelo pozvání Vojty na náš koncert a poté mnoho vypitých skleniček. Krásně jsme se opili a dlouze si povídali o všem možném. No a podívejme, co všechno už jsme spolu zažili.

Trumpetista, bandleader orchestru B Side Band a spoluzakladatel Metro Music Baru Josef Buchta.V čem toto hudební propojení obohatilo B-Side Band, v čem naopak Vojtu Dyka?

Myslím, že jsme si vzájemně pomohli Vojta nám a my jemu. B-Side Band se dostal do širšího povědomí a Vojta potvrdil pověst nejlepšího zpěváka v České republice. Svědčí o tom i to, že získal cenu Anděl 2012 za nejlepšího zpěváka roku za naši společnou desku Live at La Fabrika. Naší další metou jsou zahraniční pódia. Začínáme 7. prosince ve Vídni.

Vystupujete i s jinými zpěváky. V minulosti to byli Dan Bárta, Matěj Ruppert, Roman Dragoun a další. Usilujete o podobný model, jakého se držel například Orchestr Gustava Broma?

Orchestr Gustava Broma a zdůrazňuju, že myslím ten orchestr, který fungoval do smrti kapelníka pana Broma do roku 1995, je naším vzorem a impulzem do další práce. Je pro nás připomínkou toho, že má smysl tvrdě pracovat. Co se týká spolupráce s jinými zpěváky, tomu se nebráníme. Teď spolupracujeme i se zahraničními zpěváky, například s nejlepším jazzovým zpěvákem na světě, držitelem ceny Grammy, Kurtem Ellingem, jednáme také se světovou superstar Jamie Cullumem. Ale nejdůležitější je pro nás značka Vojtěch Dyk & B-Side Band.

A co vaše proslulá Jazzová mše s Jaromírem Hniličkou? Budete ve spolupráci pokračovat?

Jazzovou mši Jaromíra Hniličky bychom chtěli nahrát. Myslím tím kvalitní studiovou nahrávku, a to ještě s autorem jako sólistou. Budeme se snažit co nejrychleji sehnat prostředky na to, aby se to povedlo. Byla by nesmírná škoda tuto možnost propásnout, protože čas utíká pro nás pro všechny celkem rychle a Jardovi je už 81 let.

Od počátku vzniku B-Side Bandu v roce 2006 stojíte coby trumpetista v čele orchestru. Jak je pro vás snadné propojovat hudební dovednosti s manažerskými a především těmi přátelskými při rozmlouvání s kolegy?

Není to vůbec jednoduché a stále se učím. Musím na sobě pořád pracovat a myslím, že už nejsem zdaleka tak ostrý, jak jsem kdysi býval, a také se to v kuloárech šeptalo (smích). Měřím všem stejným metrem a úplně stejně přísný jsem i sám na sebe. V kapele to jeden čas vřelo, ale stačilo si povídat a vysvětlovat různé postoje a byl klid. Jsme jako rodina a máme se rádi.

Metro Music Bar je současně vaší zkušebnou, často zde také koncertujete, je to tak?

Zkoušíme tu pravidelně a máme zde celé svoje zázemí. Jednou za rok tu také děláme svůj jazzový koncert bez zpěváka. To už se stalo tradicí.

Kdybyste měl Metro Music Bar charakterizovat pěti slovy, jaká by to byla?

Uvedu raději jména. Na těchto lidech vše v tuto chvíli celé stojí a padá: Pavel Řehoř, Josef Buchta, Roman Krejčí, Zbyněk Novotný, Jan Špiřík.

Josef Buchta s Vojtou Dykem.

Kdo se podílí na dramaturgii klubu a co bývá určujícím při sestavování programu?

Program děláme společně s kolegou Pavlem Řehořem a asistuje nám Lucie Karafiátová. Určujícími kritérii jsou především náš rozpočet nebo tržní síla interpreta, který chce u nás vystupovat. Jsme rádi, že máme občas podporu od našich partnerů a můžeme si dovolit udělat akce, které by se za normálních tržních okolností dělat nedaly. Vystupují u nás světová jména, a to bez podpory prostě nejde. Chceme-li ovšem dostát naším cílům a vizím, je pro Metro music bar naprosto nutné takové produkce dělat. Je to pak velká radost a satisfakce. To je totiž to, co má opravdu smysl a oč v hudebním klubu především jde, pokud to není pouhá diskotéka.

Nakolik se vám daří pořádat koncerty, o které stojíte, ale nejsou třeba tak výdělečné, a do jaké míry program uzpůsobujete komerci?

Vzhledem k tomu, že většinu programu táhne bar a prodané vstupenky, tak musíme ze sedmdesáti procent dělat komerci, abychom to zvládli. Je pro nás však výzvou dělat kvalitní projekty, ty je ale potřeba zadotovat a zde už přichází na řadu daleko těžší matematika. Nechceme si ovšem stěžovat a vymýšlet nemožné. Raději budeme vždy o to víc pracovat, abychom mohli různé lahůdky ze světa hudby Brňanům servírovat na zlatém podnose.

Když jste Metro spoluzakládal, čeho jste se nejvíc obával?

Když se k něčemu rozhodnu, tak už není čas se bát. Od začátku jsem tomu věřil a vůbec si nepřipouštěl, že by to mělo být jinak. Je pravda, že jsem tvrdohlavý býk a často jdu hlavou proti zdi, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Strach je především obava, že nemám něco správně dotaženo nebo promyšleno, a proto se snažím věci domýšlet a dotahovat, abych se nemusel bát. Nehledě na to, že odpovědnost za Metro, která leží na mých prsou, se dělí dvěma, proto si půlku nese i kolega Pavel Řehoř. Spolu tvoříme perfektní tým, který nemá čas se bát.

Takže jste se ve svých názorech jen utvrdil?

Potvrdilo se mi, že když se lidská víra a pozitivní myšlení spojí s tvrdou prací, není kam uhnout. Za naším úspěchem není třeba hledat nějaké konspirační teorie, jak se občas dozvídám, ale pouze lásku k práci, která nás baví, a čas, který klubu věnujeme.

Na co jste za dobu fungování klubu nejvíc pyšný? A co byste naopak s dnešními zkušenostmi udělal jinak?

Jsem pyšný na lidi, kteří u nás pracují. Na provozního, barmany, ochranku, zvukaře, dýdžeje, uklizečky a na všechny ty, co rádi chodí na koncerty a milují svoje Metro, protože bez nich by metro bylo pouze v Praze (úsměv). Člověk se neustále učí a nesmí si nikdy myslet, že už všechno umí. Protože to je úplně stejné, jako když jdete do kopce a před sebou máte vrchol a vy jdete, jdete, jdete a vrchol je stále pořád daleko. Ten kdo si myslí, že umí vše, že už na ten vrchol dorazil, může jít už pouze dolů. Doufám, že vrchol našeho klubu je pořád v nedohlednu a ještě dlouho tomu tak bude.

Kolik času v Metru trávíte? Dokážete si třeba některý večer zajít jen tak na koncert a bez povinnosti cokoliv zařizovat si jej užít?

Trávím zde většinu svého času, když zrovna nehraju s kapelou anebo neděláme akci mimo klub. Chodím do Metra také cvičit na trumpetu a samozřejmě se chodím i bavit. Dneska už máme tak skvělý tým lidí, že když přijdu na koncert, můžu si jej vychutnat a o produkci se nemusím vůbec starat. Vše máme nachystané dopředu, instrukce přechází na další lidi, takže já se můžu pouze věnovat poslechu kapely, sobě a své žízni (úsměv).

Proč jste se rozhodli právě pro název Metro Music Bar?

Prostor se odjakživa jmenoval Metro. Od roku 1937 slouží jako hudební klub, i když za komunistů z něj byla pouze diskotéka, kde se scházeli lidé, o které my dnes nestojíme (úsměv). Zvláště v 80. letech a nějaký čas po revoluci. No a dovětek music bar je jasný. Praha má špičkový klub Lucerna Music Bar, tak Brno má taktéž špičkový klub Metro Music Bar. Dovolím si říct, že jsme s kolegou Pavlem Řehořem vrátili brněnskému Metru jeho zašlou slávu a uděláme maxi-mum pro to, aby trvala co nejdéle.

5 LET V HISTORII METRO MUSIC BARU

• hudební klub sídlí v Poštovské ulici v Brně, jako Metro music barfunguje od září roku 2008
• dosud hostil 1250 koncertů, z těch nejvýznamnějších zde hráli Living Colour, Victor Bailey, Ernie Watts, Deliquent Habits, Ashley Slater, Nightwork, Dan Bárta, David Koller, Blue Effect aj.
• název Metro měl tento prostor odjakživa, od roku 1937 sloužil jako hudební klub, v době komunismu z něj byla diskotéka
• hudební klub je zázemím i zkušebnou orchestru B Side Bandpáté výročí založení Metro Music Baru připomene 2. září 2013koncert Vojtěcha Dyka a B Side Bandu
• z dalších významných akcí následují Koppel, Colley, Blade Trio z USA (16. října), Fred Wesley z USA (26. října) či Antonio Sanchez & Migration z USA (10. listopadu)

KDO JE JOSEF BUCHTA

Josef Buchta (*7. 5. 1977, Brno) – bandleader, trubkaZakladatel, bandleader a trumpetista B-Side Bandu. Hru na trubku studoval na Konzervatoři Brno a posléze na Janáčkově akademii muzických umění. Po té absolvoval roční stáž v Amsterdamu a účastnil se mistrovských kurzů ve Velké Británii na University of Leeds. Na pozici prvního trumpetisty působil ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně, v Moravském divadle Olomouc a posléze v orchestru Městského divadla Brno. Je rovněž zakladatelem a členem žesťového souboru Brass6. Spolupracoval s mnoha významnými tuzemskými i zahraničními hudebními soubory. V současné době se věnuje zejména B-Side Bandu. Je ředitelem hudební a reklamní agentury Bujo Art Production, organizátorem festivalů Moravia Music Fest, Čarodějáles a dalších. Rovněž je spoluprovozovatelem prestižního hudebního klubu Metro Music Bar v Brně.

Autor: Markéta Stulírová

30.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies