VYBERTE SI REGION

Brněnský spisovatel Martin Reiner: Tak velký zájem od čtenářů jsem dosud nezažil

Brno /ROZHOVOR/ - Šestiletou intenzívní prací na knize Básník vyvrcholilo loni pro brněnského spisovatele Martina Reinera takřka celoživotní uhranutí osudem básníka Ivana Blatného. Autor, který až roku 2006 užíval po svém adoptivním otci příjmení Pluháček, za román získal už dvě ocenění: Cenu Josefa Škvoreckého a titul Kniha roku v anketě Lidových novin. Aktuálně k nim může přidat i Cenu Magnesia Litera, na níž je nominovaný v kategorii Próza. Slavnostní vyhlášení hostí v úterý večer Nová scéna Národního divadla. „Moc velkou šanci si nedávám, ale nechám se překvapit," říká Reiner.

14.4.2015 1
SDÍLEJ:

Martin Reiner.Foto: DENÍK/Attila Racek

Román Básník vyšel před rokem. Jaký ohlas na něj vás nejvíce potěšil, překvapil či zaskočil?

Nečekal jsem jednoznačně kladný ohlas na knihu od Jirky Trávníčka, ale potěšila mě i celá řada zcela privátních ohlasů. Třeba můj oblíbený ilustrátor Miroslav Barták, který dělal před lety obrázky k Plachému milionáři, mi napsal, že od dob, kdy v mládí četl Žízeň po životě od Irvinga Stonea, nečetl tak strhující a poutavou životopisnou knihu.

Očekával jste obecně takovou vlnu zájmu o váš román?

Neočekával, respektive žádná očekávání jsem v tomto ohledu ani neměl. Doufal jsem, že knížka uspěje, ale nic moc konkrétního jsem si pod tím nepředstavoval. Když už přece jen něco, tak popravdě spíš ceny, než reálný čtenářský zájem. Ten jsem totiž v tak masové míře nikdy předtím nezažil.

Na románu jste intenzívně pracoval s různými přetržkami šest let. Jste tedy s jeho výslednou podobou spokojený nebo byste něco zpětně udělal jinak?

Je tam jedno místo, vlastně jedna ze čtyřiceti kapitol, které bych asi trochu upravil, ale to jsem si uvědomoval už ve chvíli, kdy jsem text dával z ruky. Na druhou stranu jsem zatím neměl důvod přemýšlet, co by se mělo udělat jinak. Zdá se, že čtenáři text právě v této podobě široce akceptovali.

Za román Básník jste už loni získal dvě ceny: Cenu Josefa Škvoreckého a titul Kniha roku v anketě Lidových novin. Jaký význam těmto oceněním přikládáte?

Kniha roku v Lidových novinách je podle mě nejprestižnější české ocenění pro spisovatele, respektive autory knih. Výběr titulů není prakticky ničím omezen, takže konkurence je obrovská, a o úspěchu nerozhoduje několik porotců, ale více než dvě stovky významných exponentů české kultury.

Jakou si vy osobně dáváte šanci, že cenový double ještě rozšíříte o Magnesii Literu?

Nepříliš velkou. Mám pocit, že zmíněný úspěch na konci loňského roku byl už příliš velký na to, aby leckomu nezačal trochu lézt na nervy. Ostatně, čtyři velmi negativní recenze na Básníka, které vyšly v lednu a únoru, jasně ukazují, že přišel čas důrazně se vůči knize vymezit. Ale takový už je koloběh úspěchu v českých literárních luzích a hájích. Nijak mě to nepřekvapuje. Každopádně na rozdíl od řady dalších silných titulů loňského roku Básník v nominaci je, tak uvidíme.

O cenu Magnesia Litera jste se už jednou ucházel v roce 2009 se svojí prózou Lucka, Maceška a já, ale zůstalo jen u nominace. Věříte si teď s Básníkem víc?

Není to vůbec o mé víře či nevíře. Prvořadé je, v jakém složení zasedá pětičlenná komise. Teď je kompletně jiné než před těmi pěti lety, ale to je asi tak vše, co se dá k té věci s jistotou říct. A jistě - předchozí úspěch staví Básníka tak trochu do role favorita. Stačilo si přečíst novinové titulky a úvody článků po vyhlášení nominací, aby to bylo každému jasné.

Komu ze svých letošních konkurentů byste cenu přál?

Na to je opravdu snadná odpověď. Přál bych ji svému kamarádovi Petru Stančíkovi. Vydal jsem mu ve svých nakladatelstvích už osm nebo devět knih a to, co píše, se mi vždycky moc líbilo. Zároveň ho považuji za jednoho z nejvíce nedoceněného českých spisovatelů vůbec. Se svým románem Mlýn na mumie byl už v širší nominaci Ceny Josefa Škvoreckého a teď je mezi posledními pěti tituly, takže má konečný úspěch skutečně na dosah. A Petr si ho zaslouží víc, než kdo jiný. Takže kdybych prohrál právě s ním, nesl bych to statečně. Ale potěšilo by mě i vítězství Vaška Kahudy a jeho románu Vítr, tma, přítomnost. I v tomhle případě bych se totiž na vítězství podílel jako nakladatel.

Martin Reiner.

Co je pro vás obecně největší odměnou za odvedenou práci? Jsou to právě ceny, názory odborníků nebo ohlasy běžných čtenářů?

Ještě jste zapomněla zmínit peníze. Vzhledem k tomu, že Básníka se prodalo už skoro šest tisíc kusů, dostal jsem za knihu poprvé v životě i nějaký zaznamenatelný honorář. Ale pravda je taková, že tou největší odměnou je pro mě vědomí, že jsem tuhle složitou a těžkou práci dotáhl do zdárného konce. Samozřejmě, že všechny ty kladné ohlasy tento pocit ještě umocňují, ale mohu vás ujistit, že se svou poslední sbírkou Hubená stehna Twiggy jsem zažíval totéž bez ohledu na to, že celkový ohlas byl podstatně menší a také zdaleka nejen kladný.

Skončilo vydáním románu Básník vaše celoživotní zaujetí Ivanem Blatným nebo se vám bude jeho osobnost v různých podobách promítat do vaší tvorby i dále?

Nevím, jestli už nikdy, ale mohu zaručit, že přinejmenším hodně dlouho se Blatný v mých knihách neobjeví. Mám teď jiné plány. I když si hned uvědomuji, že ve sbírce nových decim, které jsem psal v loňském roce a která vyjde letos na podzim, by se jméno Blatný objevit mohlo. Odhaduji, že ve dvou básních je, ale není jisté, že zrovna tyhle dvě básně projdou konečným výběrem.

Jak myslíte, že by zareagoval Ivan Blatný, kdyby se dozvěděl, že román o jeho životě vzbudil takový ohlas a boduje v anketách?

Jsem si jistý, že zvláště v posledních letech života - tedy i v době, kdy jsem se s ním v Anglii setkal - by mu to bylo úplně jedno. Umím si představit, že by mu to Frances (Frances Meachamová, anglická zdravotní sestra, která se o Blatného více než deset let starala - pozn.aut.) párkrát připomněla a že by tomu po takových urgencích věnoval jednu krátkou myšlenku, která by asi byla nejspíš hřejivá. Ale pak už by si zase spěchal pro čaj a zanořil se zpátky do svého světa, který se odehrával ve verších zapisovaných do školních sešitů.

Básník je vaše jedenáctá vydaná kniha, sedm z toho bylo sbírek poezie. Na čem teď pracujete?

Jak už jsem zmínil, letos na podzim by měla vyjít taková malá sbírečka poezie, jejíž název ještě neznám, ale obsah je jakýmsi pendantem ke sbírce Decimy, která vyšla na konci roku 1995 v nakladatelství Torst. Řekl jsem si, že zkusím po dvaceti letech psát básně stejnou formou jako tenkrát. A zkusím se z nich dozvědět, v čem a jak jsem se změnil.

Neuvažujete i o novém románu?

V lednu jsem na něm začal pracovat, ale nic bližšího k tomu ještě neprozradím. Vše je skutečně teprve ve stádiu zrodu a je celkem možné, že výsledný tvar bude hodně jiný, než jaký si v tuto chvíli představuji.

Autor: Lenka Suchá

14.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Nelze jít na hřiště podělaný, upozorňuje gólman Melichárek

Brno – Zatímco za celou loňskou sezonu vytahoval brněnský gólman Dušan Melichárek míč z branky pouze pětadvacetkrát, za podzimní část nového ročníku nejvyšší fotbalové soutěže se ohnul pro tři balony navíc. V 16 utkáních obdržel 28 branek. „Prohráli jsme tady pouze se Slavií, ale snad ani není možné, kolik bodů máme," nechápal třiatřicetiletý brankář.

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies