Členové souboru naučili zájemce několik bulharských kolových tanců zvaných choro. Nechyběla ani ochutnávka tradičních bulharských jídel a červených vín. Od sedmi hodin večer se ve stejných prostorách konal koncert bulharské hudby a taneční zábava.

Ve víru bulharských tanců

REPORTÁŽ – Sál Musilky plní tóny exoticky znějící hudby. Na parketu se v kruhu drží za ruce na padesát lidí a pod taktovkou černovlasého muže s mikrofonem provádějí složité taneční kroky. Učí se totiž tancovat bulharské lidové tance zvané choro. Na Musilce se v sobotu konal již sedmý ročník výukového semináře, který každoročně pořádá Soubor bulharských lidových tanců Pirin z Brna.

Je skoro půl jedenácté a sál kulturního střediska se pomalu plní. Ti, kteří jsou zde poprvé, nervózně posedávají na židlích a očekávají začátek semináře. Kolem nich kmitají tanečnice ze souboru Pirin, které od ostatních odlišuje jednotná uniforma – černá sukýnka a červené tričko s logem souboru.

Konečně se vedoucí Pirinu Georgi Georgiev chopí mikrofonu, ohlásí začátek semináře a přivítá návštěvníky. Na začátek vysvětlí některé zvláštnosti bulharské hudby a tanců, které se v několika následujících hodinách budou účastníci učit. “Rytmy v bulharské lidové hudbě jsou nepravidelné a tím pro Čechy hodně nezvyklé,” zahájí svůj výklad Georgiev a pustí první hudební ukázku. Na parket pozve tanečníky a tanečnice z Pirinu, kteří ke každé melodii předvedou pár tanečních kroků. “To, co teď slyšíte je elenino choro a má rytmus třináct šestnáctin. Je poměrně složité,” vysvětluje vedoucí a rukama vytleskává příslušný rytmus. “A toto je bučimiš. Ten má rytmus patnáct šestnáctin a je ze všech nejsložitější. Ale to se dnes učit nebudeme,” uklidňuje Georgiev přítomné.

Teorie je za námi a teď už je čas na samotný tanec. Vedoucí souboru pozve na parket všechny hosté. Někteří nadšeně vyskočí ze svých míst, jiní se zvedají jen neochotně. Složitost bulharských tanců je nejspíš odradila. Není se ale čeho bát. “Pro začátek si zkusíme nejjednodušší tanec, který se jmenuje provo choro. Tento lidový tanec umí zatancovat každý Bulhar,” prohlásí Georgiev. Stručně vysvětlí a předvede taneční kroky a může se začít. Tanečníci se chytí do kolečka a někteří obratně, jiní méně, provádějí taneční pohyby. Někteří z tanečníků se své nešikovnosti smějí, jiní se do tance ponořili úplně a zdá se, že vnímají jen svoje nohy. “Nevykopávat, nevykopávat,” napomíná je Georgiev. Párkrát si tanec zkusí jenom “odkrokovat” bez hudby, potom si zatancují i s hudbou. Po prvních několika kolečkách už začínají někteří tanečníci odhazovat svetry a otvírat okna. Bulharské tance jsou totiž hodně energické a člověk se při nich rychle zapotí.

Pravo choro už mají všichni úspěšně zvládnuté a dožadují se krátké přestávky. “Bulharská hudba se mi líbí, ale pro Čecha je opravdu nezvyklá. Já jsem ale kdysi chodila do řeckých tanců a to je podobné,” myslí si Gabriela Heřmánská z Brna, která na seminář přišla na doporučení své kamarádky, která v souboru Pirin tančí. “Ano, hudba zní trochu orientálně,” přizvukuje jí její kamarádka Marie Procházková. “Je vidět, že jsou Bulhaři hodně družní. Sice tady nikoho neznám kromě kamarádek, se kterými jsem přišla, ale necítím se jako vetřelec,” oceňuje Lenka Kocábova, která se bulharské tance učí také poprvé.

“Moc se mi také líbí, že tance nejsou párové a člověk si může zatancovat i sám,” dodává Kocábová. Do rozhovoru se vkládá paní, která na seminář přijela až ze Znojma. “Bulharskými tanci jsem nadšena. Sice mi to ze začátku moc nešlo, ale už se začínám chytat, “ svěřuje se Hana Ilková. “Členové souboru jsou vstřícní a když se nám to nedaří, tak jsou ochotní pomoct,” dodává.

Je čas dát se znovu do tancování. Na řadě jsou makedonské a dajčovo choro. Poté, po více než dvou hodinách tance na znavené tanečníky čeká občerstvení v podobě tradičních bulharských jídel a vín. Nechybí takové speciality jako jsou karbanátky, musaka, šopský salát, banica nebo sladká baklava. “Nejvíc mi chutnaly zelné závitky a musaka. Tu jsem sice jedla i v restauraci, ale s domácí se to nedá srovnat,” pochvaluje si jedna z návštěvnic.

Po obědě si tanečníci znovu zopakují, co se naučili dopoledne. Většině už všechno jde a dožadují se dalších nových kroků. Po dalších dvou hodinách tance však na účastnících začíná být vidět únava. Vedoucí Pirinu proto ohlásí poslední kolečko. “Děkuji všem za účast a chtěl bych vás pozvat ještě na večerní koncert bulharské hudby a následující taneční zábavu, kde si budete moct vyzkoušet, to, co jste se právě naučili,” zve Georgiev na akci, která vypukne na stejném místě již za pár hodin. “Tak si teď pořádně odpočiňte ať máte síly na večer. A na všechny se těším na shledanou za rok,” loučí se vedoucí Georgiev.

KATERINA NENKOVÁ