VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čapí postoj Iana Andersona na jedné noze nahradily triumfální výkopy

Brno /RECENZE/ - Po čtyřiceti letech se na brněnském koncertě vrátil frontman Jethro Tull Ian Anderson k tématu fiktivního chlapce Geralda Bostocka.

22.11.2013
SDÍLEJ:

Po čtyřech letech na jižní Moravu zavítal frontman britské rockové skupiny Jethro Tull Ian Anderson.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Standardní rockový koncert, ale v řadě ohledů spíš divadelní představení s propracovanou choreografií a hereckými gesty. Středeční brněnské vystoupení frontmana britské rockové skupiny Jethro Tull v téměř vyprodané hale ve Vodově ulici přesvědčil o tom, že Anderson a jeho hudebníci jsou výtečně sehraným týmem. A když v závěru zazněl jediný přídavek – megahit kapely z roku 1971 Locomotive Breath, odměnili diváci Andersona aplausem vstoje a záplavou emocí.

Anderson na jižní Moravu přijel po čtyřech letech, tentokrát v doprovodu skupiny nazvané Jethro Tull´s Ian Anderson. Po dlouhých čtyřiceti letech se vrátil k tématu fiktivního chlapce, geniálního Geralda Bostocka, který napsal texty písní alba Thick As A Brick. Loni pak vznikl nový projekt nazvaný Thick As A Brick 2 – Whatever Happened To Gerald Bostock? Právě obě alba britský zpěvák a instrumentalista na brněnském vystoupení propojil.

Andersonův záměr však v divácích zanechal trochu zmatek: projekt Thick As A Brick z roku 1972 byl totiž regulérním albem kapely, zatímco jeho pokračování vydané jako sólový počin vznikl mimo rámec Jethro Tull.

Filmové sekvence

Doprovodná kapela tedy nebyla zcela identická z legendou, i když se některá jména prolínala. A koncertní ztvárnění bylo jistým překvapením. Hala s pootočeným pódiem nabídla zadní projekci promítaných krátkých filmových sekvencí a sugestivních obrazů, ve kterých účinkuje i sám Anderson a publikum tak přihlíželo nové grandiózního show, bez pinkfloydovské pompéznosti, ovšem za asistence světel a scénicky zrežírovaného děje.

Instrumentace kapely byla na velmi dobré úrovni, i když regulérní Jethro Tull hrávali s větší jiskrou a nasazením. Kytarista Florian Opahle nijak nezklamal, ale jeho kytarové party zněly o poznání méně přesvědčivěji než Martina Barreho. Klávesový hráč John O´Hara dostal poměrně výrazný prostor pro seberealizaci a svým pojetím hry na simulovaný klavír, varhany a synthesizer umocňoval sound skupiny, třebaže si nemyslím, že by patřil do té hráčské kategorie jako před lety například John Evan.

Bicí nástroje Scotta Hammonda naopak nepostrádaly rockovou údernost a komplexnost a konečně frontman Anderson na pódiu i ve svých šestašedesáti letech běhal jako zamlada, s triumfálním vykopáváním, řebaže nepředváděl svůj klasický čapí postoj na jedné noze, ale jeho šermující paže a pružnost tělesné schránky byly obdivuhodné.

Vokální prohřešky

Andersonovy flétnové party měly svou standardní úroveň, ale dravé nátisky na hubici příčné flétny už místy neměly onu nevyčerpávající frekvenci. Hodnotit Andersona jako zpěváka je už řadu let ošidné a nevděčné, protože každý pozornější posluchač poznává, jak na tom jeho hlas je. Přesto bylo vokálních prohřešků pomálu a Anderson drtivou většinu pěveckých partů zazpíval se ctí.

Poměrně zajímavým pódiovým zjevením bylo „Andersonovo druhé já" v podobě zpěváka a performera Ryana O´Donnella, který byl na scéně oživujícím prvkem a v řadě případů důrazně dotvářel celkové pojetí jednotlivých skladeb.

Nemyslím, že by projekt Thick As A Brick – Whatever Happened To Gerald Bostock? překonal jeho o čtyřicet let staršího předchůdce. Přesto se však nadšení diváci setkali s velmi zdařilým opusem. A to i přes to, že klasický milovník standardních Jethro Tull asi postrádal větší akustické jiskření a naopak rockovou pregnantnost, jež byly ve stylu skupiny zejména v sedmdesátých letech ve vzácně vyvážené rovině.

PETR GRATIAS (autor je nezávislý hudební publicista)

Autor: Redakce

22.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neznámý pachatel v noci postříkal stříbrnou barvou auto stojící před rodinným domem ve vesnici na Ivančicku.

Vandalové se vyřádili na autech: posprejované, rozbité okno, vypuštěná kola

Pásovci jsou zajímaví schopností úplně se stočit do kuličky, čímž se chrání před predátory.
6

Vypadají jako spojení želvy a králíka. Dva noví pásovci se v zoo ještě nepotkali

AKTUALIZOVÁNO

Dopravci dostanou od kraje sto milionů k odvrácení stávky. Odborářům to nestačí

Brno – Sto milionů korun dostanou od kraje autobusoví dopravci, kteří před několika týdny vstoupili do stávkové pohotovosti. Ve čtvrtek to odhlasovali krajští zastupitelé. Pokusí se tak odvrátit hrozbu stávky, o které odboráři debatovali ve středu. 

Brněnská polární stanice funguje 10 let. Vědci našli i kosti vyhynulého ještěra

Brno /INFOGRAFIKA/ – Neustálé denní světlo i teploty hluboko pod bodem mrazu překonávají vědci při expedicích na polární stanici Masarykovy univerzity v Antarktidě. Jejich bádání přineslo už několik významných objevů. Ve středu od počátku fungování stanice uplynulo přesně deset let.

Poprvé se setkají na jevišti. Bolek Polívka převychová svého syna v šaška

Brno – Jako starý panovačný šašek obklopený svým dvorem, který chce převychovat šlechtického sirotka, se v nové autorské tragikomedii představí Boleslav Polívka. Mladého šlechtice, který se ovšem šaškem stát nechce, ztvární Polívkův syn Vladimír. Bude to vůbec poprvé, kdy se oba setkají na jevišti: v brněnské premiéře, v sobotu od sedmi hodin večer v Divadle Bolka Polívky.

Od sporáku chystá hokejový turnaj. Jednou ho chce pořádat i na náměstí Svobody

Brno - Na jeden den odložit vařečku, nazout brusle, vzít do rukou hokejku a poměřit se s přáteli z branže v hokejových dovednostech. To byl sen šestatřicetiletého šéfkuchaře Davida Viktorina z brněnské restaurace Rynk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies