VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čapí postoj Iana Andersona na jedné noze nahradily triumfální výkopy

Brno /RECENZE/ - Po čtyřiceti letech se na brněnském koncertě vrátil frontman Jethro Tull Ian Anderson k tématu fiktivního chlapce Geralda Bostocka.

22.11.2013
SDÍLEJ:

Po čtyřech letech na jižní Moravu zavítal frontman britské rockové skupiny Jethro Tull Ian Anderson.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Standardní rockový koncert, ale v řadě ohledů spíš divadelní představení s propracovanou choreografií a hereckými gesty. Středeční brněnské vystoupení frontmana britské rockové skupiny Jethro Tull v téměř vyprodané hale ve Vodově ulici přesvědčil o tom, že Anderson a jeho hudebníci jsou výtečně sehraným týmem. A když v závěru zazněl jediný přídavek – megahit kapely z roku 1971 Locomotive Breath, odměnili diváci Andersona aplausem vstoje a záplavou emocí.

Anderson na jižní Moravu přijel po čtyřech letech, tentokrát v doprovodu skupiny nazvané Jethro Tull´s Ian Anderson. Po dlouhých čtyřiceti letech se vrátil k tématu fiktivního chlapce, geniálního Geralda Bostocka, který napsal texty písní alba Thick As A Brick. Loni pak vznikl nový projekt nazvaný Thick As A Brick 2 – Whatever Happened To Gerald Bostock? Právě obě alba britský zpěvák a instrumentalista na brněnském vystoupení propojil.

Andersonův záměr však v divácích zanechal trochu zmatek: projekt Thick As A Brick z roku 1972 byl totiž regulérním albem kapely, zatímco jeho pokračování vydané jako sólový počin vznikl mimo rámec Jethro Tull.

Filmové sekvence

Doprovodná kapela tedy nebyla zcela identická z legendou, i když se některá jména prolínala. A koncertní ztvárnění bylo jistým překvapením. Hala s pootočeným pódiem nabídla zadní projekci promítaných krátkých filmových sekvencí a sugestivních obrazů, ve kterých účinkuje i sám Anderson a publikum tak přihlíželo nové grandiózního show, bez pinkfloydovské pompéznosti, ovšem za asistence světel a scénicky zrežírovaného děje.

Instrumentace kapely byla na velmi dobré úrovni, i když regulérní Jethro Tull hrávali s větší jiskrou a nasazením. Kytarista Florian Opahle nijak nezklamal, ale jeho kytarové party zněly o poznání méně přesvědčivěji než Martina Barreho. Klávesový hráč John O´Hara dostal poměrně výrazný prostor pro seberealizaci a svým pojetím hry na simulovaný klavír, varhany a synthesizer umocňoval sound skupiny, třebaže si nemyslím, že by patřil do té hráčské kategorie jako před lety například John Evan.

Bicí nástroje Scotta Hammonda naopak nepostrádaly rockovou údernost a komplexnost a konečně frontman Anderson na pódiu i ve svých šestašedesáti letech běhal jako zamlada, s triumfálním vykopáváním, řebaže nepředváděl svůj klasický čapí postoj na jedné noze, ale jeho šermující paže a pružnost tělesné schránky byly obdivuhodné.

Vokální prohřešky

Andersonovy flétnové party měly svou standardní úroveň, ale dravé nátisky na hubici příčné flétny už místy neměly onu nevyčerpávající frekvenci. Hodnotit Andersona jako zpěváka je už řadu let ošidné a nevděčné, protože každý pozornější posluchač poznává, jak na tom jeho hlas je. Přesto bylo vokálních prohřešků pomálu a Anderson drtivou většinu pěveckých partů zazpíval se ctí.

Poměrně zajímavým pódiovým zjevením bylo „Andersonovo druhé já" v podobě zpěváka a performera Ryana O´Donnella, který byl na scéně oživujícím prvkem a v řadě případů důrazně dotvářel celkové pojetí jednotlivých skladeb.

Nemyslím, že by projekt Thick As A Brick – Whatever Happened To Gerald Bostock? překonal jeho o čtyřicet let staršího předchůdce. Přesto se však nadšení diváci setkali s velmi zdařilým opusem. A to i přes to, že klasický milovník standardních Jethro Tull asi postrádal větší akustické jiskření a naopak rockovou pregnantnost, jež byly ve stylu skupiny zejména v sedmdesátých letech ve vzácně vyvážené rovině.

PETR GRATIAS (autor je nezávislý hudební publicista)

Autor: Redakce

22.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
2

Stavbě nové autobusové zastávky Tichého brání zaparkovaná auta s přívěsy

Kanadský trenér, expert na techniku bruslení, Shawn Allard.
EXKLUZIVNĚ

Unikátní jako Pavel Bure, říká expert na bruslení Allard o Martinu Eratovi

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

Jižní Morava – V roce 1997 i pět let nato zasáhly jižní Moravu ničivé povodně. Stoletá voda na mnoha místech v kraji napáchala stamilionové škody a zabíjela. Podělte se s námi o své vzpomínky. Redakce jihomoravských Deníků Rovnost hledá fotografie a svědectví z letních povodní v letech 1997 a 2002.

Říkají mi děda. Pozvání na pivo ale odmítám, povídá výčepní z otevřené garáže

Brno - Za dědou do garáže na jedno, říkají stálí hosté, kteří už bezmála dvacet let chodí do brněnské kníničské Rekreační ulice za dobrým pivem. V otevřeném garážovém výčepu je tam téměř každý letní večer přivítá František Tesař. „Dopoledne vyrábím zmrzlinu. Odpoledne se potom věnuji hostům a načepuji jim pivo podle jejich přání," říká pětaosmdesátiletý výčepní Tesař.

OBRAZEM: Poslední ohňostroj ukázal Nebe na Zemi. V jazzovém rytmu

Brno /VIDEO, ANKETA/ – Nebem tancují miliony pestrobarevných jisker. Vlní se vesele do jazzového rytmu, rozsvítí se a zase mizí. Oblohu nad Špilberkem v sobotu prozářil závěrečný nesoutěžní ohňostroj festivalu Ignis Brunensis. Podívaná nesla název Nebe na zemi podle slov známé skladby Jaroslava Ježka.

Parní vlak na šestiproudé silnici? Dopravní nostalgie připomíná historické linky

Brno /VIDEO, REPORTÁŽ/ – Nádražím v Králově Poli se v sobotu linou oblaka husté tmavé páry. K plným vagónům přibíhají poslední opozdilci. Průvodčí pronikavě zapíská, poté se zvolna zesiluje skřípot kolejí. „Už jede!" křičí děti a utíkají k oknům. Historický vlak, který je součástí akce Dopravní nostalgie, se právě rozjíždí. Cílová stanice? Brněnské Výstaviště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies