VYBERTE SI REGION

Catherine Cusset: Ráda se do Brna vrátím a získám jiné vzpomínky

Brno /ROZHOVOR/ - Francouzská spisovatelka Catherine Cusset, jejíž nejúspěšnější román Skvělá budoucnost nedávno vyšel také v češtině, navštívila ve středu jižní Moravu.

14.3.2011
SDÍLEJ:

I když Catherine Cusset žije od roku 1990 v USA, své knihy píše francouzsky.Foto: archiv Catherine Cusset

Catherine Cusset se narodila ve Francii, kde také vystudovala literaturu. S touhou poznat jinou kulturu a naučit se anglicky odjela v roce 1986 do USA, kde se nakonec také vdala a začala přednášet na Yaleově univerzitě.

Dosud napsala devět románů, z nichž v češtině vyšel pouze jeden. Druhou knihu Catherine Cusset vydalo pod názvem Skvělá budoucnost brněnské nakladatelství Jota. Tento román autorka představí Brňanům osobně, a to na středečním autorském čtení v knihkupectví Academia.

Na autorském čtení v Brně představíte knihu Skvělá budoucnost. Příběh zachycuje vztah mladé Rumunky Elen a Žida Jakoba a střet těchto dvou odlišných kultur. Nakolik jste při psaní čerpala z vlastního života?
Inspirovala jsem se osudem své tchyně, která stejně jako Elena v knize emigrovala z Rumunska. Ve Francii jsem vyrůstala v židovském i katolickém prostředí. Matka byla ateistka židovského původu a otec věřící katolík. S kulturními či náboženskými konflikty jsem se ale nesetkala. Teprve když jsem v USA poznala svého budoucího muže a jeho rodiče naší svatbě bránili, poznala jsem, co to kulturní konflikt doopravdy je. A tato zkušenost i mé přání tento konflikt pochopit mě inspirovaly k napsání románu.

Hovoříte o inspiraci. V kterém románu tedy čtenáři najdou nejvíce ze života Catherine Cusset?
Nejvíce autobiografických prvků mají dva romány, které však do češtiny přeloženy nejsou. První z nich, Jouir, vypráví o mém citovém a sexuálním životě od mých šesti do dvaatřiceti let. Je to sled obrazů popisujících skutečné události bez jakýchkoliv komentářů. Druhý román, La haine de la famille, je o mé matce, o vztahu mezi matkou a dcerou a třech generacích žen – babičky, matky a dcery.

A váš nejméně autobiografický text? Kniha, která se zcela odlišuje od vašich ostatních?
Je to román Le problème avec Jane a ten do češtiny přeložen byl. Je to příběh o americké profesorce, která poštou dostává rukopis nazvaný Le problème avec Jane. Ten velmi detailně popisuje její citový a profesní život. Profesorka se snaží zjistit, kdo je autorem rukopisu. K románu mě inspirovaly zkušenosti z Yaleovy univerzity, ale Jane nejsem já. Chtěla jsem napsat smyšlený román, abych si po autobiografickém románu Jouir dokázala, že jsem schopna napsat i ryzí fikci.

Jak už jste zmínila, vyrůstala jste v židovském a katolickém prostředí současně. K jaké víře se přikláníte?
Moje matka byla Židovka. A i když jsem pokřtěná a dostalo se mi katolické výchovy, nejsem věřící. Co se kultury týče, je mi bližší ta francouzská a evropská než americká.

Kulturní tradice ve svých dílech překračuje – stejně jako vy, také spisovatel W. G. Sebald. Jeho slova citujete v úvodu knihy Skvělá budoucnost: „Čas neexistuje, je to jen množství do sebe vklíněných prostorů, mezi nimiž mohou živí i mrtví přecházet.“ Jak jste si k tomuto německému autorovi našla cestu?
To už si nevzpomínám. V posledních letech se o W. G. Sebaldovi ve Francii hodně mluví. Jeho kniha Austerlitz se mnou přímo otřásla, i když její začátek se nečte snadno. Četla jsem ji několikrát.

Narodila jste se v Paříži, už více než dvacet let však žijete v USA. Proč jste se rozhodla z Francie odejít?
Poprvé jsem do USA odjela jako vyučující francouzštiny na Yaleově univerzitě. To bylo v roce 1986. Bylo mi třiadvacet a neuměla jsem ani slovo anglicky, protože na škole jsem se učila němčinu, řečtinu a latinu. Chtěla jsem se naučit angličtinu a poznat americký kontinent.

A pak jste potkala svého muže…
Manžela jsem poznala v roce 1988 a po krátkém návratu do Francie a bouřlivém milostném románku jsem si ho v roce 1990 vzala. V tom roce jsem také do Spojených států emigrovala.

Píšete své knihy ve francouzštině, nebo v angličtině?
Píši francouzsky, protože je to moje rodná řeč. První verze románů Problème avec Jane a Skvělá budoucnost jsem však napsala v angličtině. Možná proto, že se příběhy těchto dvou románů odehrávají ve Spojených státech. Teprve potom jsem je přeložila do francouzštiny. První verzi Problème avec Jane jsem psala v Praze, kde se kolem mě mluvilo cizí řečí, a angličtina mi chyběla jako „můj jazyk“. Francouzština však zůstává jazykem, který naprosto ovládám. Nikoliv angličtina.

V češtině vychází teprve vaše druhá kniha. Podle čeho se rozhodujete, který titul v češtině vydáte?
Dosud jsem neodmítla žádnou z nabídek českých nakladatelů…

V České republice je i pro prestižní autory téměř nemožné uživit se pouze psaním. Jak je to v USA?
Jako spisovatelé se uživí jen ti nejslavnější. Většina autorů tak vyučuje tvůrčí psaní na univerzitách. Ve Francii je to jednodušší, protože životní náklady tam nejsou tak vysoké. Kdybych žila ve Francii, určitě bych mohla žít ze svých autorských práv. Ale člověk nikdy neví: člověk má úspěch s jednou knihou a s další už ne. Být spisovatelem s sebou nese rizika!

Vzhledem k tomu, že jste v České republice nějakou dobu žila, máte jistě srovnání. Jak ke knihám přistupují Češi v porovnání s Francouzi a Američany?
Nevím, jaký vztah mají Češi ke knihám, ale věřím, že – podobně jako Francouzi – je jejich vztah vřelejší než u Američanů.

Kdybyste měla vyjmenovat pozitivní a negativní vlastnosti typické pro Čechy podle toho, jak jste je měla možnost poznat, jaké to jsou?
Češi jsou hrdí, mají smysl pro humor a milují hudbu.

Do Brna nepřijedete poprvé. Vzpomenete si ještě na svůj první dojem z tohoto města?
V Brně jsem už byla v červenci roku 1986. Přijela jsem do Československa se svým francouzským přítelem autem mé matky. Bylo mi dvacet tři let. Ve městě jsme našli hotel a potom jel přítel zaparkovat. Po třech hodinách po něm stále nebylo ani památky. Měla jsem příšerný strach. Zadržela jej policie, protože jel v zakázaném směru jízdy, když ve městě zabloudil. Ráda se do Brna vrátím a získám tu jiné vzpomínky.

Kdo je Catherine Cusset?
- narodila se v Paříži v roce 1963
- napsala knihu povídek a devět románů, z nichž největší ohlasy vyvolala kniha Skvělá budoucnost, která získala cenu Prix Goncourt des Lycéens
- v roce 1990 emigrovala do Spojených států amerických, kde se vdala a kde nyní žije. Má jedenáctiletou dceru
- k jejím oblíbeným autorům patří Laclos, Balzac, Flaubert, Proust, Dostojevskij, Annie Ernaux
- ve volném čase ráda čte, jezdí na kole, baví ji turistika
- pracuje na knize Rendez-vous en Inde, která vyjde v roce 2012

- AUTORSKÉ ČTENÍ CATHERINE CUSSET V BRNĚ:
16. března 2011 v 17.00 hod. v knihkupectví Academia (nám. Svobody 13). Vstup je volný, hostem čtení bude Chantal Poullain, která je kmotrou knihy.

Autor: Markéta Stulírová

14.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies