VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Černá Madona Brněnská: legendy a banalita

Brno - V pátek uvedlo Mahenovo divadlo první letošní premiéru, autorskou hru Černá Madona Brněnská. Tvůrci inscenace autor a režisér Zdenek Plachý a dramaturg Marek Hladký se v ní rozhodli vytvořit širokoúhlé svědectví o okamžicích dodnes nepochopitelného vítězství brněnských obránců nad mnohonásobnou přesilou švédského uchvatitele. Snahu přesněji pojmenovat osobnosti Lennarta Torstenssona či velitele Jeana Louise Raduit de Souches je třeba přivítat.

30.1.2012 2
SDÍLEJ:

Nová inscenace Národního divadla Brno v režii Zdeňka Plachého nabízí jednoduché příběhy obránců města.Foto: NDB

V Mahenově divadle je však k vidění přece jen cosi jiného. Vedle zmíněných osobností totiž autoři hry přivedli na jeviště také postavy smyšlené, především brněnské radní, jejichž smysl pro ctnost, respektive náchylnost ke zradě, má být hybatelem příběhu inscenace. Bohužel s těmito postavami se do hry dostává namísto pro divadlo ještě snesitelného pathosu cosi jen těžce stravitelného, totiž banalita. Autoři slibovali náhled do života obyčejných lidí, válkou sužovaných obránců Brna, avšak očividně se nechali ukolébat na vlnách všech brněnských zázraků, a tak stvořili text, který se vyznačuje jen liknavou dramatičností.

Radní Ondřej Šerých, jeho antagonista Johann Fišer i další radní města Brna jsou na jevišti charakterizovaní ponejvíce úpornou snahou sdělit divákovi co nejvíce informací z historie třicetileté války. Jejich dikce se navíc nápadně podobá dikci učitele prvního stupně základní školy. Divák musí nutně zůstat na pochybách, zda by Brňané město uhájili, kdyby se takto v neustálých vlastivědných diskurzech přesvědčovali o tom, že „Ano, Švédi dobyli Olomouc, a to bylo už před třemi lety!“

Neobratně napsané dialogy a snaha sdělit co nejvíc z historie zmiňované zteče v důsledku odvádějí od toho, co by nás opravdu zajímalo. Obsah celého, zhruba padesát minut trvajícího prvního dějství by tak zkušený autor dokázal převyprávět ve dvou obrazech. Zbytek je banalita dialogu, podepřená jinou banalitou, totiž pověstí.

Po svém se s tím vyrovnávají herci. Petr Halberstadt se snaží svého Ondřeje Šerých poctivě odpracovat i přesto, že se nemůže opřít o jasněji vykreslený charakter. Ján Jackuliak se pro změnu jako představitel Johanna Fischera uchyluje k přehrávání a občas se na sebe zbytečně pokouší strhnout pozornost. Generál Torstensson Jana Grygara je zajímavý naznačeným soubojem čilého ducha s chátrajícím tělem. Ovšem i jemu autoři do úst nastražili několik banalit. Chrabrý de Souches Martina Slámy střídá sošné hrdinství s neupevněným šaškováním při svádění ženy radního Šerých. Jeho hrdinství se tak projevuje především menším rozsahem textu.

Výtvarná stránka inscenace může divákovi poskytnout přece jen více naděje. V některých rysech lehce zvýrazněné kostýmy Marie Blažkové dávají vzniknout zvláštní válečné eleganci. Když pominu samoúčelné gesto v podobě jakési „diskopraskliny“ ve stěně radničního sálu, tak i scéna Daniela Dvořáka na jedné straně dokáže vystihnout přehnanou barokní příchylnost k nebi, na straně druhé odhalí to, za co se Brno stydět nemusí. Není tedy řeč o jeho radních.

Návodem, jak vhodně a přitom poutavě spojit vlastivědu s divadlem, by mohly být některé z předělových videoprojekcí Tomáše Hrůzy. Jednoduchým způsobem prolínající se obrazy z doby třicetileté války, k tomu zajímavá hudba, to vše může podnítit divákovu představivost. Výjimkou je ovšem už první z těchto projekcí, kdy nám tvůrci nabízejí pohled na obraz Madony Svatotomské doplněný výkladem o tom, co zajímavého lze na takovém obraze spatřit. Tedy už čtvrt hodiny po začátku premiéry mi bylo líto všech diváků starších patnácti let, protože tento moment s jejich přítomností zjevně nepočítal.

Inscenace Černá Madona Brněnská vrací činohru Národního divadla v Brně někam do roku 2008. Text, se kterým by se autoři inscenace měli pokusit oslnit porotu na Jiráskově Hronově, není text hodný profesionálního divadelního souboru 21. století. Snaha herců, zručnost scénografa a ředitele v jedné osobě, ani neustálý soucit současných radních Brna nedokážou omluvit povrchnost a banalitu, kterou musí návštěvník Mahenova divadla dvě hodiny konzumovat. V této recenzi na to není prostor, ale Mahenova činohra by měla být konečně podrobena spravedlivé kritice, nebo, a to ještě lépe, sebekritice.

Autor: Tomáš Soldán

30.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Brit Alastair Reid vede na brněnské Masarykově univerzitě kurz o hoaxech.
1

Hoaxy: Lidé snáze věří fotkám, říká odborník

Martin Ander.
3

Úředníci se vrací ke starému územnímu plánu. Na chvíli

Švancara na Jizerské padesátce ujel jen dva kilometry. Selhaly mu lyže

Brno – Na běžky nemá dobré vzpomínky, v neděli však na svou nechuť zapomněl. Brněnský fotbalista a známý bavič Petr Švancara společně se svým kamarádem, bývalým ligovým fotbalistou a nyní televizním komentátorem Luďkem Zelenkou, odstartovali do jubilejní Jizerské padesátky, ujeli však jen dva kilometry a pak ze slavného závodu odstoupili. „Mám rád rozhovory s běžkaři a řeknu to podobně. S Luďkem nám jednoduše selhaly lyže, promazali jsme," směje se Švancara.

Týdny jezdil ukradenými auty. Měl navíc zákaz řízení

Brněnsko – Hned dvěma kradenými auty se v minulých týdnech vozil šestadvacetiletý mladík na Ivančicku. První ukradl poté, co známému namluvil, že by mu rád prodal autorádio. „S dvaadvacetiletým majitelem auta se zloděj od vidění znal, na smluveném místě mu pak auto ukradl a neoprávněně ho používal," popsal případ policejní mluvčí Bohumil Malášek.

O stávce řidičů autobusů rozhodnou odbory ve středu

Jižní Morava – Jestli vstoupí řidiči jihomoravských autobusů do stávky, rozhodne ve středu předsednictvo odborového svazu. Vláda totiž v pondělí jednání odložila. Znovu se problémem bude zabývat příští týden.

Lamželezo i Boris Tyger. Před 70 lety se narodil silák a bavič Franta Kocourek

Brno - Franta Kocourek, jedna z legendárních postav brněnského společenského života 70. a 80. let, proslul nejen siláckými kousky, ale i jako zdatný mystifikátor a recesista. Kromě toho byl znám i jako herec, básník, spisovatel a malíř. Kdyby jej smrt nezastihla v pouhých čtyřiačtyřiceti letech, oslavil by 21. února sedmdesáté narozeniny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies