Snímky Dagmar Hochové, Jindřicha Štreita, Jana Saudka, Tona Stana a dalších fotografů, kteří svými objektivy zachytili syrovost a atmosféru období pookupační éry tehdejšího Československa, mohou Brňané zhlédnout na nové výstavě Moravské galerie nazvané Třetí strana zdi.
„Stejně jako kultura čelila i fotografie v sedmdesátých letech komunistickému tlaku. Avšak, i přes nepřízeň doby, pokračovali fotografové ve své tvorbě. Kromě toho se prosazovaly nové přístupy a individuální cesty, jak tváří v tvář okupačnímu režimu smysluplně tvořit,“ přiblížil výstavu mapující léta 1969 až 1988 v Československu její kurátor Antonín Dufek.
Útržkovité obrazy hmotné reality
Výstava Třetí strana zdi tak přehlídkou tři sta osmi fotografií od sto sedmatřiceti autorů navazuje na předchozí přehlídky fotografické sbírky Moravské galerie v Brně. „Je to pro nás velmi významný projekt a současně i pokus o interpretaci média fotografie v jednom dvacetiletí. Věřím, že tato výstava bude zmiňována jako průkopnická,“ uvedl ředitel Moravské galerie Marke Pokorný.
Autor výstavy Antonín Dufek se snaží návštěvníkům představit pestré spektrum fotografie tak, jak byla v tehdejší „době temna“ vnímána a jakou plnila funkci.
„Tehdejší politický režim se samozřejmě podepsal i na fotografické tvorbě. Hlavním východiskem však bylo, že si lidé hledali nejrůznější cesty, díky kterým mohli nakonec existovat,“ uvedl Dufek.
Fotografie vystavené v autorských formátech lze rozdělit do čtyř oblastí. Komunistickému režimu vzdorovala především dokumentární tvorba Dagmar Hochové, Markéty Luskačové, Viktora Koláře, Jindřicha Štreita a dalších. „Právě díky dokumentaristům se dochoval alespoň útržkovitý obraz hmotné reality i způsobů, ceremonií a v neposlední řadě výrazů tváří lidí této doby,“ doplnil Dufek. Vedle klasického dokumentarismu výstava poukazuje i na rozšířené pojetí dokumentu jako například happeningy, performace nebo body–art.
Další část výstavy tvoří fotografie autorů kombinující konceptuální přístupy a zájem o objekt a pozorování. Sem patří Ivan Kafka, Emila Medková, ale hlavně mezinárodně uznávaný Jan Svoboda, jehož dílo je součástí tehdejšího českého i světového „artwordu“.
Významná byla i inscenovaná fotografie, tedy jakási alternativa snu, kterou v Moravské galerii zastupují snímky Jana Saudka, Tarase Kuščynskeho, Tona Stana nebo skupiny Epos.
Dokument a umění jako politikum
Závěrečná skupina umělců, do níž lze zařadit Jana Šplíchala, Viléma Reichmanna nebo Jaroslava Rösslera, zastupuje alternativu imaginace, fotografie manipulovatelné v temné komoře nebo dalšími originálními postupy.
K výstavě vydala galerie ve spolupráci s nakladatelstvím Kant knihu, těšit se mohou návštěvníci i na pestrý doprovodný program. „Toto úterý je od tří hodin odpoledne připraven program pro seniory, šestadvacátého listopadu zájemcům podá výklad Antonín Dufek. Připraveny jsou i studijní projekce filmů a na začátek příštího roku chystáme diskuzi s Milanem Uhdem, Jindřichem Štreitem a možná i Václavem Havlem nazvanou Dokument jako umění a umění jako politikum,“ uvedla Ludmila Horáková z Moravské galerie.
Antonín Dufek je kurátorem fotografické sbírky Moravské galerie od roku 1968. O výstavě Třetí strana zdi prozradil více v krátkém rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost.
Jak dlouho jste na výstavě pracoval a kdy poprvé vás napadlo se do tohoto projektu pustit?
Výstava Třetí strana zdi je poslední ze série, která započala roku 1978 výstavou Kouzlo staré fotografie, nepočítáme–li předchozí tři celostátní přehlídky fotografie. Počítal jsem s ní vždycky, definitivně v plánu byla asi pět let.
Výstava se otvírá v takzvaném osmičkovém výročí. Nepřemýšlel jste o tom, že byste horní hranici (rok 1988) posunuli do letošního roku 2008?
Ani fotografie z tohoto dvacetiletí se na výstavu nevešly. Už jen pouhý rok 1989 by potřeboval samostatnou výstavu. Pozdější nákupy fotografií Moravskou galerií v Brně byly spíše jen sporadické.
Které fotografie na výstavě mají dnes podle vás pro Moravskou galerii největší hodnotu a kdy a za jakých podmínek je galerii získala?
Je to především období meziválečná avantgardy. Tyto fotografie galerie získala poměrně levně, a to v době přípravy výstavy Česká fotografie 1918 až 1938 uspořádanou v roce 1981.
Tvorba kterého z československých vystavovaných fotografů je vám nejbližší a proč?
Jsou to práce Jana Svobody, který fotografii obětoval svůj život.
Výstava se jmenuje Třetí strana zdi, co název znamená?
Název byl inspirován skladbou The Wall od skupiny Pink Floyd. Výstava je alternací a není řečeno k čemu. Co je třetí stranou zdi, to ať si každý vyloží po svém.
Když porovnáte tvorbu československých fotografů v dvacetileté éře po okupaci s tehdejší tvorbou a vývojem fotografie jako prostředku uměleckého vyjádření v zahraničí, jaké vidíte rozdíly?
Naše fotografie měla vliv v zahraničí a naopak. Směrem na západ byly rozdíly hlavně v materialních a publikačních možnostech. Malokteré dokumentarní fotografie totiž bylo možné v tehdejším Československu zvěřejnit.