VYBERTE SI REGION

Čím překvapíme? Už jen tím, že se v Brně konečně ukážeme

Brno /ROZHOVOR/ - Pro brněnskou hudební scénu šedesátých a sedmdesátých let je pěvecké duo Martha a Tena stejným poznávacím znakem jako Orchestr Gustava Broma, Synkopy 61, sourozenci Ulrychovi či Progres. Jejich zajímavě posazené hlasy dokázaly zaujmout, jejich přirozená image ozvláštněná proměnlivými účesy a kostýmy z nich udělala výtvarně erotický symbol. Hudebník a bavič František Ringo Čech v této souvislosti vyslovil, že „Žádná dívka nemá tolik vnadů, tak jak sestry Elefteriadu". Nyní se sestry populární v někdejším Československu i v zahraničí vracejí zpět do Brna se svým původním repertoárem česky zpívaných písní vystoupí příští středu na Musilce.

14.4.2014 AKTUALIZOVÁNO 15.4.2014
SDÍLEJ:

Martha (vpravo) a Tena Elefteriadu se na koncert v Brně těší. „I když už v Brně nebydlím, pocit, že jsem v tomto městě taky doma, převládá,“ říká Martha Elefteriadu. Foto: archiv Marthy Elefteriadu

Váš brněnský comeback bude příležitostí nejen pro vaše věrné pamětnické publikum, ale i pro mladší ročníky. Čím je chcete překvapit?

MARTHA: Spíš ho budeme chtít potěšit tím nejlepším, co jsme dodnes udělaly, jak z našeho českého, tak řeckého repertoáru. A překvapit je může naše spojení s bezvadnou kapelou kluků, co si říkají Professor. Říkám kluků, protože jsou to takoví plus minus pětatřicátníci. Dobře jim to šlape, s gustem a s ajfrem oživili naše dávné bigbítové pecky i pozdější písně. Samozřejmě tam zazní i to nejlepší z našeho řeckého repertoáru.

TENA: Já osobně neumím překvapovat, ale možná publikum překvapíme tím, že se v Brně konečně po dlouhé době ukážeme. Naposledy jsme tady byly soukromě loni v únoru z velmi smutných důvodů ̶ na dvou pohřbech kamarádů, muzikanta Honzy Sochora a Boba Frídla, oba odešli do hudebního nebe s odstupem pouhých dvaceti dnů…

V Brně jste měly jisté zázemí. Co vás vedlo k tomu opustit zavedené jistoty a odejít natrvalo do nového prostředí?

MARTHA: Nebylo to natrvalo. Několikrát jsme se odtrhly, ale zase vracely. Nejdelší naše „odtrhnutí" bylo, když jsem chvíli nejezdila kvůli dokončení diplomky a státnicím, z psychologie. Tehdy Tena odjela se skupinou Juraje Čierného, svého manžela, do Norska. Já se k nim přidala asi po měsíci. Celou tu dobu jsem hostovala v Semaforu u Jiřího Suchého ve Smutku bláznivých panen a u Josefa Dvořáka v Má hlava je včelín.

TENA: Já jsem šla za hlasem svého srdce, za manželem Jurajem Čierným, hudebníkem z Bratislavy a začali jsme spolu hrát v cizině, přestože naše kariéra v Československu byla tenkrát na vysoké úrovni. Tam jsem si vyzkoušela, že jsem schopná zpívat i sama sólově.

Nebylo přece jenom trochu riskantní opustit prověřenou sesterskou spolupráci a vydat se individuálním směrem?

MARTHA: Když jsme z Brna odešly poprvé, bylo to spolu, a to do pořadu Karla Černocha. Bylo to jen na jednu sezonu pod Parkcentrem, kam jsme dostaly nabídku. Zdálo se nám, že taková vystoupení s tehdy velice známým profesionálem, budou pro nás dobrá zkušenost a posune nás dál… Ale nikdy jsme se nadlouho úplně nerozdělily ani později.

TENA: Srdci neporučíš, a když, tak jsi blbec!

V Brně byla silná řecká komunita. Vyvíjela se tehdy její zájmová a umělecká činnost svobodně a nezávisle bez tlaku tehdejšího režimu, anebo i ona byla sledována a kontrolována?

MARTHA: To tedy nevím, to se mě ptáš na něco, na co neumím odpovědět. Sledováno bylo tehdy zřejmě všechno, takže tuto oblast asi nevynechali…

TENA: Proboha, co tenkrát nebylo sledováno a kontrolováno, bylo to skoro stejné, jako dnes na všech mezinárodních letištích…

Martha (vpravo) a Tena Elefteriadu se na koncert v Brně těší. „I když už v Brně nebydlím, pocit, že jsem v tomto městě taky doma, převládá,“ říká Martha Elefteriadu.

Jak tě tehdy přivítala Praha a místní umělecká komunita? Martin Kratochvíl, Michael Kocáb… Tvoje vynikající sólové album Kresby tuší (Album roku 1980) prozradilo, že by ses mohla vymanit z pop-music a zpívat jazz a latinu. Neměla jsi podobné ambice?

MARTHA: Moc jsem je tenkrát nevnímala celistvě jako uměleckou komunitu, spíš jsem postupně poznávala jednotlivé lidi. Jak mě s nimi seznámil producent Kreseb tuší, Ondřej Konrád. Když jsme sbírali repertoár na toto LP, proseděli jsme s autory hudby spoustu hodin při poslechu jejich věcí. Jsou tam písně Michaela Kocába, Vládi Merty, Oskara Petra, Vládi Mišíka, Deža Ursinyho a dalších. Texty Pavla Kopty, Jiřího Dědečka, i některé moje… Zajímavé bylo, že jsme pár Kocábových věcí, včetně několika písní Bohdana Mikoláška jeli nahrát nejprve do Plzně. Myslím, že to byla Michaelova první práce ve studiu. Toho Mikoláška nám pak na desku nepustili. Ani texty Oskara Petra, který někdy v té době utekl do Ameriky. Aspoň jeho muziku jsme zachránili tím, že jsem na ni napsala nový text. Skladby jako autor tenkrát zaštítil Michael Kocáb.

Co se týče toho „vymanění" z pop-music. Víš, nemyslím, že je třeba zatracovat celý žánr jen proto, že v něm existují i nepovedené věci :o)). Zpívat jiný žánr není ani tak o ambicích, jako o vnitřním pocitu, že teď bych tohle chtěla zpívat… Mám pořad v pražském klubu Balbínka jen s jazzovým klavírem Vládi Strnada, „Balady, šansony, blues" a tam jsou právě ty věci, které jsem si vždycky chtěla zazpívat. Byla jsi v blízkém přátelském vztahu s tak rozdílnými osobnostmi jako byli herci Jiří Hrzán, Pavel Trávníček, Vladimír Kratina a hudební kritici a publicisté Ondřej Konrád a Petr Dorůžka. Jak na ně vzpomínáš?

MARTHA: Hezky. (úsměv). A ráda se s nimi kdykoliv vidím…

Bratislava měla s mírnou nadsázkou v té době díky kavárnám, vinárnám a samozřejmě pověstnému korzu lehce pařížskou atmosféru, jak tě přijala do své náruče?

TENA: Náruč, jako taková se moc nekonala, protože jsme pořád cestovali do zahraničí, a když jsme byli s manželem doma, tak jsme honem potřebovali stihnout několik mejdanů a zase jsme odjeli ven.

Obě jste si „vyzkoušely" manželství. Někteří lidé si myslí, že kumšt je poslání a že umělec by si měl zachovat svou nezávislost. Je dnes tento názor překonán, anebo platí víc než dřív?

MARTHA: Byla jsem vdaná jen krátce, asi dva roky. Mým manželem byl Švéd Janne Gustafsson… A nebyl to hokejista, jak to podle jména vypadá, ale muzikant, hráč na basovou kytaru. Nikdo z nás ale tenkrát nebyl připraven opustit své povolání a usadit se jinde a tak to dopadlo tak, že jsme to po dvou letech ježdění za sebou, mírumilovně rozpustili…

TENA: Umění je lidská výsada a každý kdo ho vytváří, by si měl zachovat to, čím se liší od druhých. Myslím, že to bude platit vždycky.

Slovenský hudebník, zpěvák, skladatel a režisér Dežo Ursiny byl mimořádná charismatická osobnost, umělecky přesahující význam Československa. Jak jste se seznámily a jak na něho vzpomínáte?

MARTHA: Krásný, inteligentní, citlivý, zneklidňující, inspirující, nádherně zpíval a skládal muziku. Prostě člověk, který byl stoprocentně „naživu". Seznámili jsme se tuším na I. československém beatovém festivalu v Lucerně… Jeho věc Vítám slunce ranní, kterou pro mě později napsal na LP Kresby tuší, si s námi oběma zazpíval v trojhlase. Patří k nejkrásnějším písním na tom albu. Zažila jsem s ním jedno krásné nečekané setkání v pražském klubu. To už snad tušil, že se všechno blíží ke konci. Nemluvili jsme o tom, ale viselo to ve vzduchu. O lidech jako on si myslím, že by tu měli být dýl…

TENA: S Dežem jsme se znaly ještě z mládí, kdy nás znal jenom náš táta. Byl to náš dobrý kamarád, do kterého jsem byla tajně zamilovaná.

Jak vlastně vypadá tvůj běžný den, není-li zrovna „poznamenán" večerním koncertem?

MARTHA: Vstávám bez budíka, kolem osmé. Dopoledne vyřizuji věci, které potřebují počítač a pracovní schůzky si dávám až na odpoledne kolem druhé. Tím, že organizuji vše kolem řeckých tanců i agendu našich vystoupení, a také dělám občasná Noční Mikrofóra pro ČR Dvojka, je toho dost. Občas máme zkoušky, buď s Tenou a se skupinou Professor, nebo já se skupinou Arionas, či s jazzovým klavíristou Vláďou Strnadem. Když mám čas pro sebe, čtu si, jsem odmalička čtenář a záběr toho co mě zajímá je pořád dostatečný. Z psychologie, sleduji co je nového hlavně ve výzkumu mozku. Mám ráda i biografie. Z koníčků je to malba na hedvábí a fotografie. A krásná práce byla třeba pro ostravskou televizi Postřehy odjinud, pro kterou jsem připravila 13 dílů o Řecku. Prostě se nenudím…

TENA: Já jsem odjakživa pohodlný člověk, tak jsem si našla i pohodlné koníčky. Teď před nedávnem jsem ale v tom „běžném" dni řešila osobní problém. Kdosi mi ukradl moje auto, a to jsem si myslela, že žiju v bezpečné lokalitě. Protože bydlím za Prahou, bylo to docela nepříjemné. Naštěstí mě ale odškodnila pojišťovna a auto už zase mám.

Vedle profese zpěvačky se ale také zabýváš překládáním literatury z řečtiny do češtiny. To je zcela odlišná disciplína. Nezkoušela jsi naopak překládat českou literaturu do řeckého jazyka?

TENA: Tak to bych si netroufla, protože jsem v Řecku nikdy nežila a mým pravým jazykem, kterým mluvím nejlépe je čeština. Tatínek by ale ze mne měl radost, kdyby byl mezi námi. Má to ale i své nevýhody, děsně mě narostl zadek.

Mezi vaše blízké přátele v Praze patřily a patří osobnosti jako dramatik Karel Steigerwald a proslulý režisér Juraj Jakubisko a herečka-producentka Deana Horváthová-Jakubisková. Spolupracovali jste vzájemně i v umělecké rovině?

MARTHA: Ano s Karlem Steigerwaldem jsme kamarádili od mládí, ale ke spolupráci jsme se nikdy nedostali. Asi proto, že Karel nikterak netíhl k muzice ani k textům. Aspoň dřív ne. Později snad dokonce pracoval na některých muzikálech, což mě pobavilo. Každopádně on chodíval na naše koncerty a my zas na jeho hry do Divadla Na zábradlí, nebo třeba do Ústí nad Labem se z Prahy jezdilo na jeho premiéry. S Jurajem a Deanou se seznámila Tena, když… ale ať to poví sama. (úsměv)

TENA: Já osobně ne, ale když byla moje dcera malá, tak si ji Jakubisko vybral do filmu Nejasná zpráva o konci světa. Jinak mým dvojčatům (dcera a syn) je letos osmadvacet let…

O koncertě…
Brněnský koncert Marthy a Teny Elefteriadu: největší hity od počátků kariéry Marthy a Teny Elefteriadu, které na vystoupení doprovodí revivalová skupina Professor pod vedením Richarda Markuzziho. Zaznějí například známé skladby Od zítřka máme dovolenou, Svatojánská pouť, Je to on, Zpívej tu píseň kouzelnou, Tohle boogie a mnohé další.
Datum a místo: 23. dubna 2014, od 19.30 hodin v Kulturním středisku Omega (Musilka) v Brně-Husovicích. Vstupenka stojí 250 korun.

Na Univerzitě Karlově jsi vystudovala psychologii. Uplatnila jsi něco z tohoto oboru v oblasti svobodného povolání jako zpěvačka nebo podnikatelka?

MARTHA: Psychologie je obor, který lze uplatnit v každé lidské oblasti. A určitě ho intuitivně používá každý člověk. Lidi mají tendenci si myslet, že když ji někdo vystudoval, má „rentgenové oči". A pak je druhý extrém, člověk, který se s vámi pustí do potyčky, aby dokázal, že je lepší psycholog než vy, co to studoval. Nějakým způsobem to lidi irituje, ale to není třeba. A jestli jsem ji uplatnila? Asi ano, protože mě vždycky zajímalo, přijít věcem na kloub z tohoto pohledu. Ale i tady je kus talentu a umění a nejen knížky…

Někteří zpěváci říkají, že raději neposlouchají jinou hudbu, aby na ně nepůsobily cizí vlivy a udrželi si svou nezávislou identitu. Je to i tvůj případ?

MARTHA: To je bláznivý! Můj případ to rozhodně není! Ti co to tvrdí, budou nějací výjimeční géniové, napěchovaní vlastní muzikou k prasknutí, co nepotřebují od nikoho žádnou inspiraci. Nedovedu si představit, nechat se ochudit o tolik nádherné muziky, která je kolem nás. Kdyby veškerá muzika najednou zmizela ze světa, byl by to svět strašně smutnej…

TENA: Naprostá blbost, troufám si říct lež. Já se nechávám hudbou ovlivňovat. Není nic krásnějšího, než rozmanitý výběr v hudbě.

Jakou hudbu (jaké styly, skupiny a zpěváky) jsi poslouchala ve svých začátcích a jakou posloucháš dnes? Změnil se nějak podstatně tvůj vkus?

MARTHA: Tím, že je to naše profese poslouchám a chci mít přehled o všem možném. Prostě to není jen fanouškovský přístup, kdy si vyberu jednoho a tomu jsem věrná. Takže kdysi mě nejvíc uhranul soul, samozřejmě řecká muzika, klasický rock and roll, ale třeba i swingová muzika. A dnes se těším z toho, že je snadné vyhledat si cokoliv. Líbí se mi, Norah Jones, Keb Mo, asi nemá cenu vyjmenovávat je po jednom… je jich skutečně hodně. Teď se těším na koncert Yanni(ho)… americký Řek, který má v květnu poprvé přijet do Prahy.

TENA: Sonny And Cher, Everly Brothers, Ninu Simone, Tinu Turner, Supremes, Arethu Franklin, Janis Joplin, Mamas And Papas, Jefferson Airplane, Badfinger a další, bylo jich hodně… Ráda se nechávám v hudbě překvapovat.

Kdysi dávno jste prohlašovaly, že Martha miluje přírodu a ráda v ní relaxuje, zatímco Tena přírodu nenávidí… Platí to o vás i dnes?

MARTHA: Jasně, platí! Paradoxní je, že Tena bydlí v Dobřichovicích v nádherné přírodě kolem a já ve městě. Jednou jsem ji nabádala k častějším procházkám podél řeky Berounky, kde poblíž bydlí. Řekla jsem jí, že kdyby tohle krásné místo znali staří Číňané, už by dávno by bylo zvěčněno ve světové poezii. A Tena na to: tuhle jsem se tam prošla a žádného Číňana jsem nepotkala … Její humor. (smích)

TENA: Cha! Cha! Cha!… Dnes bydlím na venkově s přírodou opravdu na dosah..

S odstupem času mám dojem, že na vás v osmdesátých letech bylo trochu méně vidět. Bylo to tím, že to byla doba všelijakých rychlokvašených „dětí ráje" a nediskotéková hudba byla opomíjená?

MARTHA: Možná to bylo tím, že jsme v té době hodně času trávily muzikou ve Skandinávii. Takže jsme tady koncertovaly jen pár měsíců v roce. Jinak, ony se ty vlny v hudební „módě" mění a to čím dál rychleji a moc se s tím dělat nedá. Může nás jen těšit, že přes to všechno si nás ještě lidé dokáží najít a chodit na naše koncerty. Asi záleží na tom, čím a jak se kdo u lidí „zapíše" a nakolik je svou pravdivostí zaujme, natolik, že jim zůstane.

TENA: Především to mohlo být tím, že jsme byly většinu času za hranicemi a jak to vidím dnes, rychlokvašky jsou budoucnost. Ty doby, kdy se několik desítek let ctily stále stejné tváře jsou prostě dávno pryč. Internet nabízí nepřebernou svobodu výběru a už ani moc nezáleží na kvalitě, či nekvalitě. Je to skoro jedno, protože si každý sám vybere co se mu líbí. Žádný diktát!

Co dnes soudíte o českém show-businessu, jehož jste součástí? Jak moc se v něm proměnily poměry, srovnáme-li jeho současný stav s tím, co bylo před rokem 1989?

MARTHA: Celý systém v tom hraje obrovský význam. My jsme začaly v době, kdy všechno bylo státní a ať jsme hráli před tisícihlavou vyprodanou Lucernou, nebo v klubu pro sto lidí, honorář byl vždycky stejný. Kdy agentury byly také státní, a po roce 1989, ty paní v agenturách a v kulturních centrech, měly najednou uvažovat jako podnikatelé, což samozřejmě neuměly. Na nich byl v té době závislý život celé řady umělců, takže na určitou dobu nastal dost velký chaos. Ale od té doby hodně změnilo. Pořadatelé už to skvěle umějí, zase se hodně a při nejrůznějších příležitostech hraje. A to je dobře… Dalším fenoménem je, že „poločas rozpadu" popových hvězd se stále urychluje. Málokteré hvězdě, z poslední doby, ať už zdejší, či světové, se podaří, aby si toto povolání udržela jako celoživotní… Uspíšila to i rychle se měnící technika, která likviduje pevné nosiče a tím bere vítr z plachet velikým hudebním vydavatelstvím. Líbí se mi nový fenomén, kdy samotní fandové mohou podpořit vydávání nových písní svých oblíbených umělců formou croudfundingu, příklad u nás třeba hithit… Je to síla podporující samostatnost a svobodu. Nemusíte čekat, až vás velká firma pohladí po hlavičce a řekne: „Hezky zpíváš, tobě vydáme desku".

TENA: Já to vnímám tak, že my dnes nejsme součástí show-businessu (zaplať pánbů), ale myslím, že bych nechtěla být dnes jeho součástí. Drby, pomluvy, výmysly, bonzování, prostě, taková fajn idylka, co?

Loni jste koncertovaly ve vzdálené Kanadě? Jak vás přivítali posluchači Země javorového listu? Zpívaly jste řecky, anglicky nebo česky?

MARTHA: Nebyl to koncert, jen jeden význačný ples, jehož jsme byly součástí ve velkém programu. Čecho-Slováci v Torontu si totiž nejdřív udělali v místním tisku anketu, kterého českého umělce by rádi viděli na svém výročním plese… a vyšly jim z toho dvě řecké zpěvačky. Abysme je potěšily zpívaly jsme tam samozřejmě hlavně česky, ale něco i slovensky, co jsme měli v repertoáru, třeba z Bratislavské lyry ̶ To všetko bolo včera, a pak taky anglický i řecký repertoár. Poznali jsme tam moc milé lidi, udělaly jsme si s nimi výlet k Niagarským vodopádům a vůbec, bylo to moc krásných pár dní.

TENA: Do Kanady jsme letěly na pozvání krajánků, kteří podnikají různé akce, aby si mohli z výtěžků platit česko-slovenské televizní vysílání na kanadském televizním kanálu. My jsme jim zpívaly na plese česky, slovensky, anglicky a řecky. Sice byl květen a myslely jsme si, že tam budeme ještě mrznout, ale trefily jsme se do nádherného počasí a báječného přijetí.

Pro zpěváka je velkou devízou nejen skladatel, ale i textař. Využívaly jste i vy talentu mistrů svého oboru jako byli Pavel Vrba, Pavel Kopta, Zdeněk Rytíř, Pavel Šrut, anebo byl producentem někdo přidělen? Martha projevila vlastní ambice psát texty. Nebylo dříve možné být svrchovanou textařkou vašeho repertoáru?

MARTHA: Z jmenovaných něco pro nás napsal Zdeněk Rytíř, Pavel Kopta i Pavel Vrba, ale hodně i Pavel Žák, Vladimír Čort, Eda Krečmar, Vláďa Poštulka, Pavel Cmíral, i Petr Ulrych a další… Sama jsem si také některé texty napsala. Většinou když mě hodně zaujala některá cizí věc… to jsem si k tomu sedla a do rána to bylo. Proč jsem nepsala všechno? Cítila jsem se víc jako interpretka, neměla jsem tu samočinnou touhu psát texty. Faktem je, že když si to člověk napíše sám, určitě se tam nedostane téma, či výraz, jenž mu nepůjde z pusy. Nebo třeba jako hezký jazykolam od Edy Krečmara v písničce Odysseas – Ke stěžni se vážeš, mapy do vln hážeš, cesta začíná. Schválně si to rychle řekněte třikrát za sebou. (smích)

Vaše dřívější doprovodné kapely Skupinu Aleše Sigmunda a Skupinu Jana Sochora tvořili většinou členové Progress Organization. Cítíte v něčem rozdíl, když vás nyní doprovází pražská skupina Professor?

MARTHA: Nesrovnávala bych je. Progresoři byli skvělí tenkrát a stejně i dnes, měla jsem nedávno možnost vidět jejich koncert v Praze v divadle Akropolis a mělo to obrovské grády. Podařilo se jim zaujmout i mladé diváky, kteří je brali jako legendy. Úžasná atmosféra, měla jsem z nich radost. A Professoři? Kapela, které to tak šlape, že když jsem je poprve uslyšela hrát revivalový repertoár The Beatles, nedokázala jsem to poslouchat vsedě. Takový to mělo odpich. Všichni také zpívají a tak jsme spolu mohli udělat spoustu našich vokálních věci, jako třeba Soolejmon, Dál než slunce vstává a další. Hrají a zpívají s chutí a s radostí, kterou nádherně přenášejí na lidi…

TENA: Kluci z Progresů byli všichni výrazné individuality a Profesoři jsou velmi dobrý celek.

Jak moc se podle vás změnilo Brno, když srovnáme jeho dnešní podobu s dobou, kdy jste ho „opustily"?

MARTHA: Když jsem v Brně, mám vždycky radost a i když se vnějškově změnilo, a to docela dost, já z něj stále vnímám spíš to, co je neměnné, atmosféru jakési pospolitosti a čehosi domácího. V prostředí, v lidech, a i přes tak dlouhý čas, kdy už tam nebydlím, pocit, že tady jsem taky doma, převládá. Takže se s Tenou na Brňáky těšíme a doufáme, že si tam zahrajeme častěji…

TENA: Naštěstí nejsem sentimentální, ale Brníčko se změnilo krásně.

PETR GRATIAS

Autor je hudební publicista

Autor: Redakce

14.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies