VYBERTE SI REGION

Country? Pro většinu hudebníků sprosté slovo, říká Brančovský

Brno - Brněnský výtvarník a písničkář Rudolf Brančovský v úterý se svojí kapelou Poletíme? pokřtí album Kroskántry.

3.4.2012
SDÍLEJ:

Kapelu Poletíme? založil Rudolf Brančovský v roce 2007. Je autorem písní i hudby, na nové desce Kroskántry hraje na banjo, kytaru, mandolínu i foukací harmoniku.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Nová deska a s ní i nová témata: kovbojové, Arizona, prérie a indiáni. Tentokrát se brněnská skupina Poletíme? inspirovala Divokým západem a hudebním stylem, z kterého už prý všichni členové tohoto uskupení vyrostli. Přesto se šestice hudebníků ke stylu country vrací a bere si z něj to, co jim zrovna přijde vhod. Humor, nadsázku a hlavně specifický zvuk banja, který všechny skladby provází. „Je to další krok novým směrem,“ říká o vydání alba frontman kapely Rudolf Brančovský.

Proč jste se rozhodli právě pro námět Divokého západu?

Čerpáme z různých směrů z dixielandu, punku, folku i country. A právě v souvislosti s deskou Kroskántry mě napadlo vychýlit záběr kapely ke country. Přišlo mi zajímavé, aby muzikanti, kteří už country dávno neposlouchají a do této scény nepatří, takové album natočili.

Můžete desku více přiblížit?

Je lehce parodická, je v ní příroda, láska a všechna další témata, která si s sebou styl country nese. A aby měla ten správný zvuk, pozvali jsme si hosty. Například Martina Mikla, který hraje na dobro, což je nástroj vypadající jako kytara obrácená strunami vzhůru. Na pětistrunné banjo pak hraje zakládající člen skupiny Poutníci Sváťa Kotas, který má teď svoji kapelu.

A texty písní?

Na rozdíl od předchozích desek má Kroskántry mnohem více textů. Už to nejsou jen takové popěvky.

Jste autorem textů i hudby, je to tak?

Píši písně na kytaru, na banjo a hudba i text jde ruku v ruce. Zvuk vzniká tím, že do zkušebny přinesu svůj námět a kluci se k tomu různě hudebně vyjadřují a doprovázejí mě.

Nakolik při psaní vycházíte z vlastního života?

Něco jsou vzpomínky, něco iluze. Na albu je například píseň Muž neviditelný. Zachycuje osud muže bez domova, kterého jsem často potkával v parku. V refrénu jsou jeho vlastní slova: Život jsem si nedal, tak si ho nemůžu vzít / když by to šlo, tak už jsem dávno jen mastnou šmouhou / neumím žít a neviditelný přitom být. Jednu část skladby si dokonce ve studiu nazpíval. Píseň je o tom, jak chodí, mezi lidmi, ale společnost si ho nevšímá a nevidí ho.

V kapele je vás dohromady šest. Jak spolu vycházíte?

Začátky byly strašně intenzivní, ale teď už jsme o něco klidnější. Naučili jsme se předvídat jeden od druhého, i když se každý z nás řídí něčím jiným. Existuje jakási iluze, že kapela hraje a staví se k různým věcem jednotně. Ale tak to není. Každý z nás je individualita a každý z nás si prožívá věci po svém.

Každý z vás přitom pochází z jiného hudebního prostředí. Není někdy komplikované tuto různost sladit?

Je to vlastně hrozná výhoda, protože každý do kapely vnáší něco jiného. Houslista Vojta Konečný cimbálovku, basista Jan Beran zase funky a blues, bubeník Daniel Černý také blues. A pianista Ondřej Hájek má nejblíže k vážné hudbě.

Uživíte se hudbou?

Je to těžké a chce to dlouhodobé odhodlání. Člověk na sobě musí stále pracovat a hlídat si všechny příležitosti. To je však zároveň trochu ubíjející, takže je třeba dávat si pozor, aby nepřišel o to nejcennější.

Aby nepřišel o sama sebe.

Když se chcete uměním živit, získávají věci úplně nové zákonitosti. Musíte si pečlivě střežit to, co je vzácné, protože jinak o to přijdete. Řečeno jinými slovy: Nesmíte moc pracovat, abyste neumřel hlady. Geniální myšlenky většinou přichází jednoduše. Ale když se člověk udře, nakonec nemá nic.

Se stejným zápalem jako hudbě se věnujete také výtvarnému umění. Na čem právě pracujete?

Půl roku jsem se intenzivně věnoval desce, proto jsem nenamaloval nic. Ale co jsme album dokončili, začal jsem malovat hodně. Moje nejnovější obrazy jsou ale úplně jiné, než ty, které jsem dělal dřív. Jsou více konkrétní. Ještě to sám nedokáži přesně pojmenovat, protože se to stále vyvíjí.

Máte v hudbě nebo v oblasti výtvarného umění teoretické vzdělání?

Jsem samouk. Chtěl jsem malbu studovat, ale když jsem se na školy hlásil, nevešel jsem se do škatulek přijímaných lidí. Na zkoušky jsem totiž přinášel věci, které pedagogové označovali jako „líbivé“. To je v uměleckých kruzích už v podstatě sprosté slovo. Stejně jako country je sprosté slovo pro spoustu hudebníků. Takže mám teď vlastně líbivé obrazy a ještě country kapelu. A nabízím dva nejméně oceňované produkty. (úsměv)

KONCERT V BRNĚ

• KONCERT

skupina Poletíme? pokřtí své nové album Kroskántry. Datum a místo:3. dubna 2012, Metro Music Bar, Poštovská 6 (Alfa pasáž). Začátek koncertu je ve 20.30 hod., vstupné je 130 korun.

• VÝSTAVA

obrazy Rudolfa Brančovského. Místo: Caffé Fratelli, Průchodní 2 (u Staré radnice), vernisáž výstavy je 26. dubna 2012.

Autor: Markéta Stulírová

3.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies