VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Country? Pro většinu hudebníků sprosté slovo, říká Brančovský

Brno - Brněnský výtvarník a písničkář Rudolf Brančovský v úterý se svojí kapelou Poletíme? pokřtí album Kroskántry.

3.4.2012
SDÍLEJ:

Kapelu Poletíme? založil Rudolf Brančovský v roce 2007. Je autorem písní i hudby, na nové desce Kroskántry hraje na banjo, kytaru, mandolínu i foukací harmoniku.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Nová deska a s ní i nová témata: kovbojové, Arizona, prérie a indiáni. Tentokrát se brněnská skupina Poletíme? inspirovala Divokým západem a hudebním stylem, z kterého už prý všichni členové tohoto uskupení vyrostli. Přesto se šestice hudebníků ke stylu country vrací a bere si z něj to, co jim zrovna přijde vhod. Humor, nadsázku a hlavně specifický zvuk banja, který všechny skladby provází. „Je to další krok novým směrem,“ říká o vydání alba frontman kapely Rudolf Brančovský.

Proč jste se rozhodli právě pro námět Divokého západu?

Čerpáme z různých směrů z dixielandu, punku, folku i country. A právě v souvislosti s deskou Kroskántry mě napadlo vychýlit záběr kapely ke country. Přišlo mi zajímavé, aby muzikanti, kteří už country dávno neposlouchají a do této scény nepatří, takové album natočili.

Můžete desku více přiblížit?

Je lehce parodická, je v ní příroda, láska a všechna další témata, která si s sebou styl country nese. A aby měla ten správný zvuk, pozvali jsme si hosty. Například Martina Mikla, který hraje na dobro, což je nástroj vypadající jako kytara obrácená strunami vzhůru. Na pětistrunné banjo pak hraje zakládající člen skupiny Poutníci Sváťa Kotas, který má teď svoji kapelu.

A texty písní?

Na rozdíl od předchozích desek má Kroskántry mnohem více textů. Už to nejsou jen takové popěvky.

Jste autorem textů i hudby, je to tak?

Píši písně na kytaru, na banjo a hudba i text jde ruku v ruce. Zvuk vzniká tím, že do zkušebny přinesu svůj námět a kluci se k tomu různě hudebně vyjadřují a doprovázejí mě.

Nakolik při psaní vycházíte z vlastního života?

Něco jsou vzpomínky, něco iluze. Na albu je například píseň Muž neviditelný. Zachycuje osud muže bez domova, kterého jsem často potkával v parku. V refrénu jsou jeho vlastní slova: Život jsem si nedal, tak si ho nemůžu vzít / když by to šlo, tak už jsem dávno jen mastnou šmouhou / neumím žít a neviditelný přitom být. Jednu část skladby si dokonce ve studiu nazpíval. Píseň je o tom, jak chodí, mezi lidmi, ale společnost si ho nevšímá a nevidí ho.

V kapele je vás dohromady šest. Jak spolu vycházíte?

Začátky byly strašně intenzivní, ale teď už jsme o něco klidnější. Naučili jsme se předvídat jeden od druhého, i když se každý z nás řídí něčím jiným. Existuje jakási iluze, že kapela hraje a staví se k různým věcem jednotně. Ale tak to není. Každý z nás je individualita a každý z nás si prožívá věci po svém.

Každý z vás přitom pochází z jiného hudebního prostředí. Není někdy komplikované tuto různost sladit?

Je to vlastně hrozná výhoda, protože každý do kapely vnáší něco jiného. Houslista Vojta Konečný cimbálovku, basista Jan Beran zase funky a blues, bubeník Daniel Černý také blues. A pianista Ondřej Hájek má nejblíže k vážné hudbě.

Uživíte se hudbou?

Je to těžké a chce to dlouhodobé odhodlání. Člověk na sobě musí stále pracovat a hlídat si všechny příležitosti. To je však zároveň trochu ubíjející, takže je třeba dávat si pozor, aby nepřišel o to nejcennější.

Aby nepřišel o sama sebe.

Když se chcete uměním živit, získávají věci úplně nové zákonitosti. Musíte si pečlivě střežit to, co je vzácné, protože jinak o to přijdete. Řečeno jinými slovy: Nesmíte moc pracovat, abyste neumřel hlady. Geniální myšlenky většinou přichází jednoduše. Ale když se člověk udře, nakonec nemá nic.

Se stejným zápalem jako hudbě se věnujete také výtvarnému umění. Na čem právě pracujete?

Půl roku jsem se intenzivně věnoval desce, proto jsem nenamaloval nic. Ale co jsme album dokončili, začal jsem malovat hodně. Moje nejnovější obrazy jsou ale úplně jiné, než ty, které jsem dělal dřív. Jsou více konkrétní. Ještě to sám nedokáži přesně pojmenovat, protože se to stále vyvíjí.

Máte v hudbě nebo v oblasti výtvarného umění teoretické vzdělání?

Jsem samouk. Chtěl jsem malbu studovat, ale když jsem se na školy hlásil, nevešel jsem se do škatulek přijímaných lidí. Na zkoušky jsem totiž přinášel věci, které pedagogové označovali jako „líbivé“. To je v uměleckých kruzích už v podstatě sprosté slovo. Stejně jako country je sprosté slovo pro spoustu hudebníků. Takže mám teď vlastně líbivé obrazy a ještě country kapelu. A nabízím dva nejméně oceňované produkty. (úsměv)

KONCERT V BRNĚ

• KONCERT

skupina Poletíme? pokřtí své nové album Kroskántry. Datum a místo:3. dubna 2012, Metro Music Bar, Poštovská 6 (Alfa pasáž). Začátek koncertu je ve 20.30 hod., vstupné je 130 korun.

• VÝSTAVA

obrazy Rudolfa Brančovského. Místo: Caffé Fratelli, Průchodní 2 (u Staré radnice), vernisáž výstavy je 26. dubna 2012.

Autor: Markéta Stulírová

3.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

Stavbě nové autobusové zastávky Tichého brání zaparkovaná auta s přívěsy

Kanadský trenér, expert na techniku bruslení, Shawn Allard.
EXKLUZIVNĚ

Unikátní jako Pavel Bure, říká expert na bruslení Allard o Martinu Eratovi

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

Jižní Morava – V roce 1997 i pět let nato zasáhly jižní Moravu ničivé povodně. Stoletá voda na mnoha místech v kraji napáchala stamilionové škody a zabíjela. Podělte se s námi o své vzpomínky. Redakce jihomoravských Deníků Rovnost hledá fotografie a svědectví z letních povodní v letech 1997 a 2002.

OBRAZEM: Poslední ohňostroj ukázal Nebe na Zemi. V jazzovém rytmu

Brno /VIDEO, ANKETA/ – Nebem tancují miliony pestrobarevných jisker. Vlní se vesele do jazzového rytmu, rozsvítí se a zase mizí. Oblohu nad Špilberkem v sobotu prozářil závěrečný nesoutěžní ohňostroj festivalu Ignis Brunensis. Podívaná nesla název Nebe na zemi podle slov známé skladby Jaroslava Ježka.

Parní vlak na šestiproudé silnici? Dopravní nostalgie připomíná historické linky

Brno /VIDEO, REPORTÁŽ/ – Nádražím v Králově Poli se v sobotu linou oblaka husté tmavé páry. K plným vagónům přibíhají poslední opozdilci. Průvodčí pronikavě zapíská, poté se zvolna zesiluje skřípot kolejí. „Už jede!" křičí děti a utíkají k oknům. Historický vlak, který je součástí akce Dopravní nostalgie, se právě rozjíždí. Cílová stanice? Brněnské Výstaviště.

Nejlepší osvěžení? Jízda na obří skluzavce na Kraví hoře, pochvalují si Brňané

Brno /VIDEO/ – Z brněnské Kraví hory se v sobotu rozléhá nadšený výskot. Přestože je venku úmorné horko, davy lidí pospíchají parkem až na vrchol kopce. S nafukovacími kruhy nebo lehátky pod paží se přišli osvěžit na více než tři sta metrů dlouhou vodní skluzavku. V Brně začal druhý ročník akce Slide Czech, která se bude postupně konat ve více než deseti městech v České republice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies